Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Osadnická nákaza

5. března 2016 v 22:58 |  Nový Ignitus
Prohlížel si výsledky analýzy. Oblázky, které tvořily igniťanskou půdu byly živými tvory. Byli tvořeni buňkami obsahujícími DNA, jestli se tomu tak dalo říkat. Šroubovice byla podivně nastavovaná a pokroucená. Přezkoumal nastavované části. Jako by tvorové vstřebávali informace o rostlinách, které v nich rostly.


Jedinečná symbióza této životní formy a rostlin by mohla urychlit terraformaci a na to Igniťané nejspíš sázeli.
Bylo to od Igniťanů riskantní vézt životní formu, ať už se zdála jakkoli pasivní na novou planetu. I když s ní žili generace, vytvořili úspěšné, bohaté prostředí. Znal jen jedinou životní formu, která je úspěšná v jiném prostředí a to člověka. A i ten se s různým prostředím mění. A ne vždy tak, jak si lidé přáli.
---
"Už jsem mluvil dost dlouho. Jak jde výzkum?" Vili si povídali se Stelou o všem možném, hlavně o své práci. Uměla naslouchat, nahlas přemýšlel o Danym a Motorovi. Chvíli přemýšlel, že jí řekně i o Nýtkovi. Nakonec to neudělal. Nýtkovo tajemství se týkalo i Anny. Musel si nejprve vše ujastnit sám v sobě.
"No, vlastně nic moc. Nic zajímavého se neobjevilo." Začala Stela. "I když vlastně ano, ale ne v mém výzkumu. Každý národ má své pověsti. Někdy jsou to události, které se opravdu staly, jen časem nabobtnaly a z obyčejné události se stal hrdinský čin, z divokého zvířete netvor, ze schopnosti superschopnost. Mají je i lidé na lodích. Už jsem jich slyšelapěknou řádku. A dnes jsem slyšela novou. Znáš pověst o Rachtalovi?"
"Rachtalovi? To je nějaká pohádka?" Zeptal se zmateně.
"Zní to tak, ale ta žena od hydroponie. Jak že se jmenuje?"
"Patricie."
"Jo, ta. Když mi to vyprávěa tvářila se vážně. Je to meziplanetářní entita. Žije v lodích dálkových plaveb. Pozoruje život uvnitř. Její existejci lidé mohou zaznamenat jen podle rachtavého zvuku, který vydává a štiplavého zápachu." Stela se odmlčela, aby se napila a dala si další sousto pikantního nákypu od Jakoba.
"Nic jiného nedělá? Jen rachtá smrdí a pozoruje nás?" Zeptal se pobaveně Vili.
"No..." Stela spolkla výtečné sousto a pokračovala. "Prý ukrývá poklad. Tedy nějakou záhadnou hodnotnou technologii."
Vili zvedl obočí. "Technologii?"
"To říká jedna verze. Od Bobyho mám, že ukrývá tajemství našich předků. Asi jak nás pozoruje, tak toho ví hodně."
---
"Proč tvé myšlenky slyším lépe než ostatních?"
"Nemáš nějakou lehčí otázku? My tuláci se slyšíme se navzájem lépe. Možná to dělá náš mozek automaticky, otevře se pro spojení. Ne všichni od nás umí slyšet myšlenky jiných než tuláků. Někdo jen vnímá pocity, "
"Vnímáš mě?" Stelin hlas zněl rozladěně.
"Jo, jo..." Anna se probrala z rozhovoru s Nýtkem. Učil ji jak zvládat svůj dar. Někdy bylo složité soustředit se na něco se všemi těmi cizími myšlenkami.
"Ano lidé se mění s prostředím. A také si lidé vybírají prostředí." Pokračovala Stela ve svém vyprávění o rozdílech lidí v různých prostředích.
"Tak jako lidé s předpoklady pro dálkové lety jsou jako posádky lodí, ti co jim jde farmaření, si vyberou zemědělskou planetu." Doplnila Anna.
Stela se usmála. Anna pochopila její teorii o tom jak je formovaná Domovina a její obyvatelé.
---
Xael vypadal roztřeseně.
"Nepočítali jsme s tím, že to bude tak těžké." Vzdychl. "Naši lidé jsou odolní a vyrovnaní. V naší společnosti nikdy takové případy nebyly."
Vili vzhlédl jen na chvíli a hned se vrátil k záznamům. Nechal Xaela vymluvit se, jeho řeči moc neposlouchal. Někteří lidé na dlouhých cestách propadali depresím a úzkostem. Říkalo se tomu osadnická nákaza. Opravdu se zdálo, že lidé se nakazí jeden od druhého a špatná nálada se šíří jen pohledem. Zatím nikdo nedokázal říct, kteří lidé budou takto postiženi, nezáleželo na inteligenci, fyzické stavbě těla a zdálo se že ani na psychické odolnosti. Možná něco vyplyne ze Stelina výzkumu. Čísla, které viděl nebyly z nejlepších, ale zdaleka se neblížily kritické hranici.
"Naše společnost se rozkládá." Zanaříkal Xael.
"Ne... Jen nejste zvyklí cestovat. Situace se od obvyklých potíží nijak nevymyká." Snažil se ho uklidnit.
"Nevymyká? Jak nevymyká? Vždyť je to hrůza."
"Dálkové lety jsou stresující. Ne každý je snáší dobře. Vaši... Igniťané jsou skvělí vědci. Umí tvrdě pracovat. Ale po generace nezažili cesty lodí. Není to něco, co můžete ovlivnit logikou"
---
"Je tu toho tolik. Když to prohledávám sama, tak se mi ukáže jen máloco." Vzdychla Anna.
"Chce to jen trénovat. Proč chceš ukázat planetu ze které pocházíme?"
"Stela mě učí o vývoji lidstva v Domovině. Zajímá mě, odkud pocházíme." Anna Nýtkovi vyprávěla o Stelině teorii.
Seděli v jedné ze strojoven. Tam, kde je nikdo nemohl rušit. Oba měli ruku položenou na Anině klíči.
Nýtek se odmlčel. Sundal ruku z klíče a zadíval se na dívku. Zvědavě zvedla oči.
"Je krásná, tajemná a pro nás hodně důležitá. Ze začátku se na ni tuláci vraceli. Každý mladý člověk tam zaletěl. Bylo to něco jako rituál. Spojit se se svými lidmi, předat si informace, tak jak to navzájem dělají všechny tulácké lodě. Prý to bylo i něco víc. Naše schopnosti se tam zlepšily. Náš národ není jen o znalostech a o schopnostech, které nemají jiní z Domoviny."
"Ty víš, že vás... nás Stela hledá."
Přikývl.
"Jen neví koho hledá. Ona má romantickou představu zajímavých lidí, ti, kdo ji tu práci zadali chtějí technologii a moc.
Kdyby se vše odhalilo zničilo by nás to." Nýtek dal znovu ruku na klíč. V mysli Anny se objevila planeta. Docela obyčejná, skoro celá pokrytá oceánem s jedním malým kontinentem.
Po chvíli se objevila nádherná podzemní města obklopená barevným podmořským životem.
"Já tam nebyl. Ještě ne. Šíří se zvěsti, že už není taková jak bývala. Tuláci jsou děti planety, tak jako ti, co na planetě zůstali. Jsme její součástí a ona je součástí nás.
Život na ní je jiný. Táta říkal, že se tam cítil, jako by celá planeta byla jeden živý organismus. Všichni věděli a cítili to, co ostatní a přesto si navzájem nepřekáželi.
Nikde jinde se necítil doma, jen tam."
---
"Absolutně ne." Xael vypadal uraženě. "Máme dost svých odborníků. Nepotřebujeme nějaké... "
Chvíli rozrušeně hledal slova. "Nedostudované amatéry."
Vili vzdychl. "Jsou to lidé, kteří mají s cestováním celoživotní zkušenosti."
Xael chvíli vypadal, jako kdyby o tom važoval. Pak rásně zavrtěl hlavou.
"Ne, zvládnem to sami."
---
"Jenom pracují a čekají až přiletí na planetu." Ušklíbla se Stela. "Potřebují trochu vtáhnout do života."
"Oni takto žili i na Ignitu."
Stela se zasmála. "Není divu, že mě Xael nechce. Nemáme stejný pohled na to, co je život."
"Stejně by potřebovali trochu rozptýlit."
"A co ta pověst? Co ji rozšířit i mezi ně?"
"O rachtalovi?" zeptal se skepticky Vili. "Už jen to jeho jméno. Tomu neuvěří ani dítě."
"Tady tomu věří."
"Chtějí věřit. Baví se tím, že ho hledají. Nikdo to nebere příliš vážně."
"Zkusit to můžeme. Když neuvěří, tak to neuškodí."
"Budou si myslet, že posádka je neprofesionální a bláznivá." Zavrtel hlavou.
"Což si už tak ti nafoukanci myslí."
---
"Znáš Nový Ignitus? Byl jsi tam?" Zeptala se Anna. Zvykla si na rozhovory s Nýtkem. Naučila se už nevnímat myšlenky lidí okolo, když nechce. Sama už i procházela údaje, které obsahoval klíč, který zdědila po mámě. Tyto soukromé rozhovory ji dávaly pocit, že její nadání není tak divné, jak se jí zprvu zdálo.
"Byl jsem tam jen dvakrát. Myslím, že Igniťané budou zklamaní. Není tak neobydlený, ani neplodný, jak si představují."
"Chtějí tam vytvořit stejný ekosystém, jako na Ignitu. Je to hezká planeta jen taková..." Chvíli hledala vhodné slovo. Napadalo ji nudná, málo divoká. "Umělá."
"Nevím jestli se jim to povede. Chtějí použít hlínu z Ignitu. Ona to není hlína, ale živý organizmus. Díval jsem se na květináč od Paťi. Nic takového jsem ještě neviděl."
"Určitě to mají prozkoumané. Provedli spoustu experimentů a bádali nad tím nejspíš roky."
"A taky to je proti pravidlům Domoviny. Ta hlína určitě není na seznamu rostlin ani živočichů, které mohou být převáženy na jiné planety."
"Možná je to to o čem se posádka a hlavně táta nemá dovědět." Pověděla Nýtkovi příhodu ze skladiště.
---
"Tak co jsi zjistila?" Vili seděl ve své pracovně a díval se na obrazovku ukazující chodbu do hydroponické zahrady. Ve dveřích stál Patriciin otec a tvářil se nesouhlasně. Mluvil se skupinou lidí a vrtěl hlavou.
Po chvíli ze zahrady vyšli dva lidé a tvářili se zklamaně. Patin otec ukázal na dva lidi ze skupiny čekjících a ti s rozzářeným úsměvem na tváři vešli dovnitř.
Stela vzdychla "Moc toho není. Většina lidí si pamatuje kdo jim o Rachtalovi řekl, jen málo kdo kdy."
"Takže, kdo byl první nezjistíme." Vili se stále díval na obrazovku. "Ze začátku to vypadalo jako nevinný žert, ale nějak se to vymklo."
"Jen málo z lidí řeklo, že mají pověst od Jakoba." Pokračovala Stela. Vili k ní vzhlédl a pak se usmál a plácl si rukou o čelo.
"Měl jsem to vědět. Rachtal se najde podle vůně."
Stela s pochopením přikývla. "Taky mě to napadlo."
---
"Jste kapitán, zodpovídáte za loď. Musíte něco udělat." Xael vypadal na pokraji sil.
"Je to jen legenda, kterou si někdo vymyslel, protože se na dllouhé cestě nudí. " Vili už měl Xaelových návštěv dost. Vždy si stěžoval, ale řešení nakonec chtěl nechat na igniťanech.
"Co když... Určitě chce ovládnout Nový Ignitus. To si nemůžeme dovolit. Počítali jsme s panenskou planetou."
"A co osadnická nákaza?" Věděl, že se Xaelovy tento název nelíbí, nevěděl však o lepším.
"Je to..." Zašklebil se. "Je to lepší. Jen o trošku."
Vili zdvihl obočí. Podle zpráv ignitských doktorů to bylo o dost lepší.
"Lidé se místo výzkumu věnují honbě toho toho... Rachtala." Řekl hořce Xael.
Kousl se do rtu aby se nahlas nezasmál. Bylo marné vysvětlovat, že potřebovali odlehčení, trochu víc zábavy místo samé práce.
---
Jakob se omluvně usmíval.
"Já vím, byl to jen momentální nápad. Lidé se začali nudit a to je pak průšvih."
"Musíte s tím skončit." Řekl důrazně Vili. Jakob se začal tvářit zklamaně, ale přikývl.
"Ale ne najednou. Nechceme, aby se lidé naštvali, že se honili jen tak kvůli srandě jednoho..." Nevěděl jak Jakoba pojmenovat.
"Starého blázna?" Napověděl mu Jakob.
Vili se usmál. "Myslím, že bude nejlepší, když to zůstane jen mezi námi."
Jakob přikývl.
Když odcházel zaváhal. Nakonec se otočil.
"Jen... Nemůže to zůstat jen mezi námi. Víte... Už o tom ví Stela. Chtěla... Chtěla abych Rachtala rozšířil i mezi igniťany." Vypadal, že je mu to opravdu líto.
"Asi chtěla zkoumal jak budou reagovat lidé, co nejsou zvyklí cestovat. Nemyslel jsem, že jim to ublíží." Dodal rychle.
"Vím o tom." Chtíli váhal, měl pocit, že Jakob svým jednáním sledoval ještě něco dalšího.
"Vlastně jim to pomohlo. Odvedlo myšlenky od cestování."
Jakob se zářivě usmál. "Vidíte? Když je nuda, je průšvih."
"Jakobe? Byl už jsi někdy na Novém Ignitu?"
Trhl sebou. Tentokrát už nevypadal jako rošťák přistižený při lumpárně.
"Nebyl, ale kámoš ano. Ukryl tam pro mě něco."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama