Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Hledání

12. září 2015 v 20:20 |  Nový Ignitus
Táta měl starosti. Dívala se na něj, jak sedí za stolem a něco si čte v komunikátoru. V tuto dobu si většinou povídali o jeho práci a její škole. Byl to jejich každotýdenní rituál.
Předstírala, že si dělá úkol do školy, ale po očku ho pozorovala. Chtěla, aby se na ni otočil a řekl jí, co ho trápí.
Někdy, když se hodně soustředila, se lidé na ni podívali a udělali, co ona si přála. "Podívej se na mě, pomůžu ti." Soustředila se na tu myšlenku tak moc, že zapomněla na úkol, který měla dělat. Přivřela oči a palec ji vklouzl do pusy.
---


Vili procházel zprávu. Boby prošel celou loď, tam kde podle záznamů někdo vstoupil do systému lodi. Bylo toho hodně. Mnoho záznamů i na straně Igniťanů. Chtěl znovu projít seznam lidí, kteří by mohli být podezřelí. Vzpomínal na Aninu mámu, ta uměla lidi odhadnout. Vždy věděla, jestli lžou, nebo něco zatajují. Ta by určitě na něco přišla.
Vzhlédl od komunikátoru a zrak mu zabloudil k dceři. Anna seděla v křesle zamyšlená s palcem v puse. Byla tak podobná matce. Všichni říkali, že je, jako by z oka vypadla jemu, když byl malý, ale on v ní viděl její matku. Je to ještě dítě, nemůže ji zatěžovat svými starostmi. Možná by stačilo, kdyby řekla, co si myslí o lidech, o kterých má pochybnosti.
"Je to nesmysl", řekl si. "Nebudu ji přece rušit od práce."
Než stihl odvrátit zrak, zdvihla hlavu, podívala se na něj a usmála.
"Dlouho jsme si nepovídali." Řekl Vili. Dřív než se Anny zeptal na úkol, začala mluvit.
"Už se ví, co se stalo Motorovi?"
Chvíli váhal a pak jí pověděl o viru.
"Někdo jej sem musel zanést." Skončil Vili vysvětlování. "Snažím se zjistit kdo a proč."
Anna se na chvíli zamyslela.
"Proč by tento let měl někomu vadit? "
"To je právě to. Ignitus nemá nepřátele. Nestojí proti nim žádná politická skupina, ani extrémisté. Jsou uzavřeným světem. Letí daleko, na neobydlený svět, na který si nedělá nikdo jiný nárok."
Ještě to mohla být pouhá závist, nebo někdo, koho nepřijali na Ignitus. Ale to by zvolili jako prostředek pomsty něco spolehlivějšího, viditelnějšího. Napadlo ho, nemůže to však říct nahlas a vystrašit ji.
"Možná to byla jen náhoda, nebo neopatrnost. Možná to ten člověk ani neví, že sem zavlekl nějaký vir."
Bylo to prosté nevinné uvažování dítěte. Viliho samotného tato možnost nenapadla.
"Chtěl bych tomu věřit." Vzdych Vili. "Boby vyhledal místa, kudy virus mohl do systému vniknout. A já procházím členy posádky, kteří mají díry v záznamech."
Tentokrát nezaváhal.
"Jakob je jeden z nich. Mám ho rád, dobře vaří a lidé se v jeho společnosti baví. Jen o něm moc nevím."
Anna zavrtěla hlavou. "Ten to nebude. Nemá rád techniku. Cestováním se živí, ví co a jak. Neohrozil by let."
"Stela." Řekl po chvíli váhání. Anna se při vyslovení jejího jména zamračila.
"No," začala pomalu. "Myslím, že ani ona to není. Jen…"
"Pokračuj," vyzval ji Vili. Tušil, co ji trápí, musela ho vidět ve Stelině společnosti už mnohokrát. Možná si o jejich vztahu měl promluvit již dříve. "Je to milá žena a rád jsem v její společnosti. Ale ty jsi moje dcera." Nevěděl co říct dál. Chtěl ji ujistit, že ona je to nejhlavnější v jeho životě. Když však viděl její upřené oči a palec, který ji sklouzl do pusy, nenacházel slova. Přece jen to byla jeho malá holčička.
"To je dobré tati." Řekla s úlevným úsměvem. Najednou věděla, že Stela pro tátu znamená mnoho, ale ne tolik jako ona. Nemusel to složitě vysvětlovat, prostě poznala rozdíly pocitů, k ní i ke Stele a to jí stačilo.
"Jen když mi nebude dělat macechu." Pak se trochu zamračila. "Ani učitelku."
"Už to víš? Lea navrhla, že by pro tebe byly Steliny zkušenosti přínosné."
Anně chvíli trvalo, než si uvědomila, že táta mluví o její učitelce. Nemyslela na ni jako na Leu, i když se jí na začátku představila.
Zatvářila se otráveně. "Stěžovala si na mě? Nic jsem neprovedla. Myslí si, že k nim, k Igniťanům nepatřím."
Vili vzdychl. To byla další věc, o které s Annou musí promluvit. Ignitus byl Anin domov, ale bude tomu tak i po tomto letu?
"Víš, že z Ignitu nepocházíme, nenarodila ses tam. A…"
"A tak nás nepovažují za sobě rovné." Dodala Anna to, co si Vili myslel, ale neřekl by to nahlas. "Nejsem dost dobrá v učení jako ostatní. Nechci být vědkyní. Já…" Nadechla se. "Chtěla bych cestovat. Poznávat jiné planety. K lidem z posádky se hodím víc, než k igniťanům."
Bezděky se usmál, řekla, to, co si myslel i on. Také měl blíže k posádce, než k lidem se kterými strávil posledních deset let svého života.
"Stela poznala mnoho planet, víc než já. Co to s ní zkusit? Jen pár hodin. Když se t to s ní nebude líbit, nutit tě nebudu."
Anna se zatvářila kysele, ale přikývla.
---

"Máš krásné modré oči. Po matce?" Zeptala se Stela Anny.
"Hmm." Ušklíbla se odbojně Anna. Chtěla dodržet slovo otci, ale nedalo jí to. Stela si ji prohlížela, jako by byla objektem její studie a ne její žákyně.
"Dobře." Vzdychla Stela. "Můžeš se mě zeptat, na co chceš. Nebo se v klidu rozejdeme."
Ne, to Anna nechtěla, teď si připadala jako vzdorovité dítě.
"Na kolika planetách jste byla?"
"Na mnoha ne." Usmála se. "Pohybuji se spíše na lodích. Zajímají mě lidé, kteří jsou celý život na cestách. Podle některých pramenů existuje mezi cestovateli tajný národ. Jejich lidé cestují od planety k planetě, předávají si vědomosti o nich. A také se u nich vyvinuli schopnosti, které jim cestování usnadní."
"A našla jste je?" Annu Stelino hledání zaujalo. Tajné společenství lidí, kteří mají znalosti o mnoha planetách, se jí líbilo.
"Hledám tento národ už mnoho let." Zkoumavě se na Annu podívala. Potěšilo ji, že v ní hledá tyto lidi a tak se usmála. Najednou se jí zdálo, že naučit se něco od Stely, nebude špatné.
---
Lee seděla u postele své sestry. Její sestra Ree byla v umělém spánku, připojená na přístroje, aby mohli odpojit její bionický orgán.
"Měla špatné plíce už od narození. Proto jsem se od malička zajímala o léčení. Chtěla jsem vyléčit svou malou sestřičku." Řekla Vilimu, který jí položil ruku na rameno, když vešel na ošetřovnu. " Měla v poslední době výpadky. Měla jsem si toho všimnout."
"Jste u ní, ostatní nechte na doktorech. Pomůžou jí."
Přikývla. "Na ignitu jsou prý ti nejlepší." Popotáhla a zadívala se přes prosklené dveře do vedlejší místnosti. Byl tak doktor John, Dany, Stela a ještě jeden doktor s Ignitu, kterého neznala.
"Poslala jsem vám seznam lidí z posádky, kteří mají bionický orgán." Lee se odtrhla očima od své sestry a usmála se na Viliho. "Do seznamu jsem dala i ty, co mají v záznamech diagnózu, po kterých se bionický orgán předpokládá. Ne všichni ho mohli při prohlídce přiznat." Hořce se usmála. "Stalo se nám několikrát, že nás nevzali na loď kvůli Reeiným plícím. Někteří kapitáni prostě…" Nedořekla a polkla.
---
Hale z Elmwoodu. Vznešené jméno ze vznešené planety, plné bohatých lidí a také jejich sluhů. Galie proslula odporem ke všemu novému. Odmítali robotické sluhy, hráli si na lepší společnost. Přidělovali sami sobě šlechtické tituly. Vládl jim král, o kterém nikdo nemohl dokázat, zda jeho předek byl, nebo nebyl na Staré planetě skutečný šlechtic.
Chvíli musel přemýšlet, než si vzpomněl, ke komu jméno patří. Nýtkovi. Když jej přijímal, předpokládal, že Nýtek pochází z rodiny sluhů. Podle záznamů měl v dětství úraz, kdy přišel skoro o celou polovinu těla. Poslali jej na kliniku na Deltu. To ukazovalo spíše na bohatou rodinu. Co však potom dělal tady? O dalších nemocech, nebo úrazech záznamy nehovořily.
Vili se zamračil. Hale nebylo Nýtkovo pravé jméno. I ten nejlepší doktor Delty by nedovedl udělat bionické orgány takového rozsahu tak, aby si jich nikdo nevšiml. Přesto nevěřil, že on byl ten, kdo zanesl virus na palubu. Jako černý pasažér by neriskoval prozrazení.
---
"Je to jen několik rostlinek." Bránila svou kamarádku Anna. "Něco jako vědecký projekt."
Vili vzdychl. "Mohlo to být nebezpečné. Půdy různých planet obsahují škůdce. Naše výživa je závislá na tom, co vypěstujeme. Kdyby byla úroda, nebo i semena zničeny..." Dál nepokračoval, nechtěl ji strašit, když se nakonec nic nestalo..
"Igniťané si také vezou půdu z planety." Uvědomila si, že mluví a přemýšlí, jako by k nim nepatřila. Kromě školy a spánku trávila svůj čas na straně posádky. I když nebyla s Patricií, cítila se zde lépe.
"Jestli někoho chceš podezírat, tak Xaela." Pokračovala, už nemělo cenu něco skrývat. Popsala událost, kterou prožila ve skladu.
"Nevím, co skrývají, ale nechtějí, abys o tom věděl." Ukončila vyprávění.
Vili se na ni díval trochu nevěřícně. Jeho malá holčička prožila dobrodružství. Objevila sama sebe a své místo. Byl za sebe rád, že to bylo v posádce a ne u Igniťanů. Měl by ji vynadat, že si vzala něco, co jí nepatřilo, ale nemohl. Musel myslet na Xaela a jeho tajemství.
---
"Tady bylo první napadení." Boby vypadal spokojeně, dokonce se i usmíval. I Vilimu se ulevilo, i když k radosti měl ještě daleko. Blížili se k cíli a také už nedocházelo k dalším napadením. Bylo jen otázkou času, než najdou zařízení, které nákazu způsobilo a toho, kdo zařízení na loď přinesl.
"Já říkal, že to nebude nikdo z posádky. Vždycky jsou to cestující. Neopatrní a nedbalí. Myslí si, že můžou všechno, když je vezeme."
Teď už Bobyho úsměv pochopil. První vstup byl v části lodi, kde bydleli Igniťané.
"Musím k tomu zavolat Xaela. Nebudou rádi, když se jim tam budeme motat a vyptávat se." Vzdychl Vili. Nešla mu z hlavy událost, kterou popsala Anna. Co mu neříkají? Doufal, že se to netýká letu.
"Myslí si, že spolkli všechnu moudrost a pak, když je problém, jsou v koncích. Dany vůbec netušil, co s tím. Nýtkovi by jste měl poděkovat. To on mi s tím pomohl."
Nýtek. Vili se stále ještě nerozhodl, co s ním. Svou práci odváděl víc, než dobře. Kdo je? A proč letí s nimi? Znal jen několik případů černých pasažérů. Nikdo z nich neletěl na vzdálenou neobydlenou planetu. Černí pasažéři bývali obyvatelé okrajových oblastí a hledali štěstí v centru Domoviny. Málokdy však prošli přísnými karanténními opatřeními a kontrolou pro imigraci. Zůstávali pak na lodích a v přestupních stanicích. Někteří se nechávají najmout na lety, ti, kteří se nesmíří s kočovným životem na cestách nebo skončí na řídce obydlených planetách s drsnými životními podmínkami. Často tak najdou ještě těžší život, než před kterým utíkali. Přijetí na rozvinutou planetu s vysokou životní úrovní mohli pomýšlet jen ti, kteří měli co nabídnout - vzdělání, zkušenosti, nebo majetek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bev Bev | E-mail | Web | 21. září 2015 v 13:56 | Reagovat

Tak jsem zvědavá, co bude dál. Pěkně rozehrané a pěkně zamotané, netroufám si ani hádat, kdo je ten záškodník. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama