Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Mimo kajuty

19. června 2015 v 6:28 |  Nový Ignitus
"To on naposledy používal kuchyň." Karlin hlas nabíral na hlasitosti a Viliho začínala bolet hlava. Vrazili oba, Karla a Jakob, do jeho kajuty jako velká voda a od té doby mluvili jeden přes druhého.
"Tak dost." Vili rozčilením vstal. "Jeden po druhém. Ani jsem nepochopil, co se stalo."
"Přístroje v kuchyni. Skoro všechny jsou pokažené." Tentokrát to byl Jakob. "Včera, když jsem odcházel, bylo vše v pořádku."


"Dnes není rozhodně nic v pořádku." Poznamenala kousavě Karla.
"Co dáme lidem jíst?" Zakvílela.
Vili měl vztek. Řešit malichernosti se mu nechtělo. Karla přeháněla. Možná nebudou lidé mít jedno čerstvě připravené jídlo, to bylo vše. Nikdo nebude strádat. Maximálně utrpí její pověst.
Než jim stačil něco říct, ozvalo se zaklepání a do místnosti vešla Ree.
"Kuchyň už funguje." Oznámila s úsměvem.
To Jakoba i Karlu umlčelo.
"Stejně už nestačím uvařit všechno." Řekla po chvíli Karla uraženě.
"Můžu ti pomoct." Nabídl se Jakob. Karla se zatvářila nejistě, jako by chtěla odmítnout.
"Budu věřit podle tebe." Doplnil.
"Dobře." Zaváhala. "Dodržíš moje nudné recepty?"
"No jo." Vzdychl rezignovaně Jakob.
Oba ve spěchu odcházeli vařit.
Vili ještě slyšel Jakoba, jak popichuje Karlu, že by mohl její recepty trochu vylepšit. Poté se obrátil na Ree.
"V čem byl problém?"
Pokrčila rameny. "Byl vypnutý jistič. Asi tam něco opravovali a zapomněli jej vypnout. Mám se zeptat Motora, až ho potkám?"
Vili o žádné opravě nevěděl. Motor mu dělal starosti. Mohly být tyto drobné poruchy dílem jeho špatného stavu? Na chodbách a v jídelně vídával jen Nýtka, nebo Danyho.
---
Anna se dívala jak Paťa opatrně vkládá semínka do půdy z Ignitu, kterou jí donesla. Zahrnula je a zalila. Na tváři se jí usadil spokojený výraz.
"Měly by za týden vylézt. I když v této půdě možná dřív." Řekla a vytáhla komunikátor. Napsala si do poznámek datum, kdy semínka zasadila.
"Je to jedna z nejlepších zemin." Promnula několik zrnek mezi prsty. "Představovala jsem si, že bude na pohmat jiná. Většinou jsou hebčí, mazlavější." Pak k půdě přičichla. "A jiná půda voní. Tahle ne, nemá žádnou vůni. Spíš vypadá jako umělé kuličky."
Anna fascinovaně poslouchala. Patricie opravdu věděla o pěstování hodně, i o půdě Ignitu věděla více než ona. Těšila se z Patriciiny radosti, byla ráda, že celou akci podnikla.
Světlo, které bylo připevněno nad květináči, najednou zablikalo a zhaslo.
Obě dívky vykřikly překvapením. Přestaly se hýbat i větráky ventilace. Najednou bylo nepřirozeně ticho.
"Nevíš, co se stalo?" Zeptala se Anna.
"Já…" Paťa vypadala vyděšeně. "Nevím, nemám ráda, když se něco takového stane."
Anna jí chytla za ruku. Nejprve ji nenapadlo, že by se měla bát. Když však slyšela Paťin ustrašený hlas, znejistěla.
"Je to jen nějaký výpadek, nebo to tak možná má být." Utěšovala svou kamarádku.
"Bojím se takových výpadků. To možná každý, kdo mnoho cestuje. Když slyšíš spoustu příběhů o lodích, které nedocestovaly, nebo o těch, kde zemřeli lidé kvůli poruše."
"Víš co?" Zašeptala Anna. Nevěděla, proč šeptá, ale po tom, co museli mluvit hlasitě kvůli hluku větráků, ji to připadalo správné. "Pomalu odtud vylezeme. Na chodbě bude určitě vše v pořádku. Budeme se držet za ruce."
Do Annina šepotu se ozvala rána. Obě kamarádky znovu vykřikly.
"Kdo tu je?" Ozval se hlas.
"My." Vyjekla Anna. "Patricie a Anna."
Přiblížilo se světlo baterky a za ním Nýtek.
"Co tu holky děláte?" Přejížděl baterkou z jednoho koutu do druhého. Osvítil bledé tváře děvčat a také Paťiny květináče.
Chvíli se v něčem vrtal a pak se rozsvítilo světlo.
Stále se držely za ruce, ale už se jim ulevilo.
"Co se stalo?" Zeptala se Paťa slabým hlasem.
"Byly tu zachyceny výkyvy energie. Tak to opravuji." Odpověděl zamračeně Nýtek. Pak ukázal na nedbale připevněné světlo, které osvětlovalo květináče. "A už jsem to našel."
Paťa se začervenala. "Musela jsem jim dát světlo, nerostly by." Řekla už pevnějším hlasem.
Nýtek zavrtěl hlavou. "Mohlo vás to zranit, holky pitomé."
"Nejsme pitomé." Ohradila se Paťa.
Nýtek se zadíval na květináče.
"Není to náhodou zakázané? Proč si myslíte, že se na lodích pěstují rostliny hydroponicky?"
"Vyžaduje to míň místa?" Zeptala se Anna.
"Aby se do lodi nezatáhla nákaza, škůdci. Zeminy jsou nezávadné." Bránila se Paťa. "Anna za nic nemůže, je to můj experiment."
To Nýtka zaujalo. Podíval se blíže na květináče.
"Zkouším, za jak dlouho vyrostou rostliny v zeminách z různých planet." Začala vysvětlovat.
"Když to nic nezpůsobilo doteď, tak to může pokračovat." Navrhla Anna. "Světlo bys nám zapojil správně."
Nevěděla proč, ale Nýtek ji spíš připadal jako vrstevník, který by mohl být jejich kamarádem, než dospělý člen posádky.
Nýtek se díval z jedné dívky na druhou. Pak vzdychl. "Dobře, ale když se na to přijde o ničem nevím."
---
Když Vili Danyho našel, stál s Nýtkem u obrazovky s vyobrazením plánu motoru.
"Je to jednoduché a dá se to udělat za pár hodin." Danymu zářily oči nadšením. "Ušetří nám to spoustu energie a zrychlí let o mnoho týdnů, možná měsíců."
Nýtek se tvářil zamračeně a vrtěl hlavou.
"Je to zbytečné a riskantní. Hlavně v provozu takové úpravy dělat nebudu."
To Danyho znejistělo. "Nemůžeš mi jen tak říct ne."
Vili vešel ve chvíli, kdy stáli proti sobě. Mladý kluk, vzhledem spíše ještě dítě a dospělý vzdělaný muž, který byl jeho šéfem. Ani Nýtkovy neupravené šaty mu neubraly na rozhodnosti. Danyho nejistota se odrážela v jeho trhaných pohybech. Vlastně si oddychl, když vešel Vili.
"Navrhl jsem zlepšení motorů." Začal Dany.
Vili ho hned přerušil. Zasahovat do fungujících motorů jen pro několik týdnů nestálo ani za malé riziko.
"Slyšel jsem, a nezdá se mi to jako dobrý nápad. Co na to říká Motor?" Jeho sem šel hledat.
"No… Ještě jsem to s ním nekonzultoval." Dany se zase vzchopil. "Hledám ho kvůli tomu už několik dní." Potom se obrátil na Nýtka. "Říkal jsi včera, že opravuje sektor šest."
Nýtek pokrčil rameny, teď se tvářil trochu provinile.
"Ten jsem opravil sám. Motor ani neví, že s tím něco bylo. Jen mi říkal, že když to budu umět spravit, tak ať ho s tím neobtěžuju."
"Ale to je citlivá část řízení, to chce odborně školené lidi." Začal protestovat Dany.
Viliho to znepokojilo, starý muž byl vždy zodpovědný a práci svých podřízených kontroloval.
Všichni tři pak šli Motora hledat.
V jeho kajutě byl neskutečný nepořádek. Na posteli leželo zválené prádlo a tvořilo jakési hnízdo. Bylo zde poházeno špinavé nádobí, součástky drobných strojů.
Nebyl nikde k nalezení. Zašli na ošetřovnu, jestli není tam. Našli tam jen Lee, která se tam učila. Doktor trávil čas v jídelně společenskou hrou. Lee jim sdělila, že Motor nepřišel na plánovanou prohlídku.
"Měl přijít kvůli zhoršeným výsledkům. Nejspíš to nebylo nic vážného, ale John to chtěl zkontrolovat." Pokrčila rameny.
---
Nenašel ho ani počítač. Vili toto vyhledávání používal jen výjimečně. Připadalo mu to jako špehování. Systém se dostal do každého koutu, odečíst parametry prostředí, zjistit, zda je tam někdo z posádky, nebo cestujících. Bylo to součástí bezpečnostního systému.
Vypadalo to, jako by Motor z lodi zmizel. Poslední záznam o jeho pobytu byl v jeho kajutě. Což byl nesmysl. Porucha nebyla hlášena nikde.
Vili si nechal vypsat místnosti, kde nebyl jištěn nikdo z lidí za posledních několik hodin. Jak předpokládal, byly to strojovny, ventilační systémy a skladiště. Byla v nich i jedna chodba. Vili zpozorněl. Po chodbách chodí každou chvíli někdo, obzvlášť na lodi plné lidí.
Hodnoty prostředí chodby, na které nebyl nikdo zjištěn, se několik hodin neměnily. Teplota i vlhkost se na lodi udržovaly na stejné úrovni, jejich hodnota se však časem mírně měnila.
Dvě skladiště a kus ventilačního systému byly beze změn.
Začali hledat ve ventilačním systému, který sousedil s chodbou.
---
John a Lee ošetřovali Motora už půl hodiny. Když konečně vyšli, John pokrčil rameny.
"Kdo ví, jestli přežije. Byl tam dlouho bez pomoci."
Boby s Nýtkem vynesli Motora z ventilačního systému a čekali s Vilin na ošetřovně. Oba vypadali otřeseně. Představa, že zraněný člověk leží někde v zapadlém koutu lodi a nikdo o něm neví, byla pro všechny nepříjemná představa.
---
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 21. června 2015 v 21:19 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, co se mu vlastně stalo. Měla bys psát knížky, hezky bych si to přečetla vcelku...

2 domovina domovina | Web | 21. července 2015 v 12:56 | Reagovat

[1]: Pokračování trochu vázne. S mimčem je pořád něco, teď řešíme ekzém. :(

3 Bev Bev | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 8:39 | Reagovat

Taky jsem zvědavá, co bude dál a doufám, že ekzém už vás nezlobí.:)

4 domovina domovina | Web | 14. září 2015 v 12:27 | Reagovat

[3]: Po dlouhé době jsem se dobrala k pokračování. Ekzém zlobí, posílají nás od jednoho doktora k druhému. Každý řekne něco jiného. Teď je na řadě alergolog ke kterému je půlroční objednací lhůta. :(

5 bev bev | Web | 15. září 2015 v 7:09 | Reagovat

Tak to mě moc mrzí, moc dobře si pamatuju, jak mě vždycky rozhodilo, když měly holky nějaké problémy. A vlastně to trvá do dnes. Držím vám palce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama