Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Elixír

7. června 2015 v 11:44 |  Povídky
Dívala se skepticky na čarodějku. Moc nevěřila, že toto kouzlo jí pomůže. Vlastně nevěřila, že jí vůbec nějaké kouzlo pomůže. Byla jedna z mála, která neměla vnitřní žár. Chladní, bez vnitřního žáru, tak říkali lidem, kteří nesvedou ani ty nejjednodušší kouzla, a na takové lidi kouzla málo působí.


Už mnohokrát ji napadlo, zda kouzla jsou skutečná, zda ji jejich účinky jen lidé nenamlouvají. Jako pokaždé tu myšlenku rychle odehnala. Skeptici stáli na okraji společnosti, zavrhovaní všemi ostatními, zostuzováni vlivnými čaroději. Nechtěla se do této společnosti dostat, stačilo, jak se na ni dívali teď.
Dívala se, jak čarodějka Sebatha míchá elixír. Z kotlíku stoupala pára, v potemnělé místnosti se mísily podivné vůně, žena u kotlíku vydávala hrdelní zvuky a občas vykřikla nějaké slovo, nebo zamumlala nesrozumitelnou větu.
Čarodějka měla na sobě tmavé splývavé oblečení, na černo obarvené vlasy. Určitě byly obarvené, lidé se světlemodrýma očima mívají hnědé, nebo blonďaté vlasy. Na zápěstích se jí houpaly drahé šperky ve tvaru hadů a pavouků. Leskly se ve svitu svící a ohně pod kotlíkem.
Sebatha nebyla z nejlepších. Na ty neměla. Byla bez práce už mnoho měsíců, smůla se na ni lepila na každém kroku a tak vzala poslední úspory a v seznamu si vyhledala čarodějku střední kvality. Kouzlo vypuzení smůly ze života bylo jedno ze složitějších. Nešlo o jednu událost, nebo o konkrétní věc jako u jednodušších kouzel.
Konečně trhavé pohyby ženy přestaly. Slila tekutinu z kotlíku do baňaté skleničky. Nad skleničkou udělala složité gesto a pak skleničku podala jí.
Váhavě si ji vzala. Čarodějka viděla její pochyby a pokusila se ji uklidnit.
"Dál je to jednoduché. Stačí před půlnocí přidat kapku své krve, vypít a jít spát. Poslední myšlenka musí být na to, co si v životě přejete."
---
Jednoduché. To se jí řekne. Nadechla se a bodla se jehlou. Sykla, když ucítila ostrou bolest. Zmačkla prst a vytlačila trochu krve. Naklonila prst nad nádobku, ale krve bylo tak málo, že zůstala na prstě. Zmačkla víc, ale krev se rozmazala po prstě. Otřela si prst o okraj skleničky a sledovala, jak malá kapka stéká dovnitř. Bleděmodrá průhledná tekutina se zakalila. Zakolébala skleničkou, aby se tekutiny promíchaly. Barva se změnila na bleděfialovou.
Bylo krve dost? V duchu si spílala, že se nezeptala, jak má tekutina vypadat po přidání kapky krve, nebo že se nezeptala jak velká kapka má být.
Zaváhala. Už začala odbíjet půlnoc. Už nemá moc času. Znovu se bodla jehlou, tentokrát trochu více.
Tentokrát se krev objevila sama bez mačkání. Odbilo jedenáctkrát. Ještě jednou a bude pozdě. Její poslední úspory promrhá.
Jakmile se kapka dotkla hladiny, tekutina se zabarvila do zlatava. S posledním odbitím vypila celý obsah.
Rozrušená si lehla do postele. Teď jen myslet na štěstí v životě. Ale myšlenky se jí točily od jejího nepovedeného života přes budoucnost, kterou neviděla slavně až po pochyby, zda elixír připravila správně a zda by vůbec fungoval i kdyby byl připraven bez chyby.
Přikázala si myslet jen a štěstí ve svém životě. Odříkávala si to v duchu jako mantru. Jen velice pomalu se uklidňovala.
Spánek pomalu přicházel. Stále si opakovala mantru. "Chci být v životě šťastná a úspěšná."
Ruka, ve které stále držela baňatou skleničku, klesla. V mysli se jí vynořila poslední myšlenka. "Chtěla bych být mocnou čarodějkou."
---
Probudil ji hluk z ulice a bolest hlavy.
Obrátila se na bok a se zavřenýma očima zanaříkala. Samozřejmě elixír nefungoval, byl to jen driják, ze kterého bolí hlava.
Hluk z ulice? Její malý domek přece leží stranou města. Jediný hluk, který může slyšet z ulice je bučení krav, nebo štěkot hladových psů.
Rychle se posadila. Ostrá bolest ve spánku ji připomněla, že to nebyl dobrý nápad.
Chvíli se v šeru rozkoukávala. Ležela v posteli povlečené v hedvábí a obklopené těžkými závěsy a ne na jednoduchém loži s pruhovanými peřinami.
Rozhrnula závěsy a na její ruku dopadlo světlo.
Nebyla to její pihovatá ruka, ale bílá paže s bezchybnou bílou pletí. Bělost narušovalo jen temněrudé tetování. Takové, které měly jen ty nejmocnější čarodějky.
Štíhlé svalnaté tělo nebylo její. Tak jako drahé rudočerné šaty.
Uvědomila si, že elixír zafungoval. V místnosti našla staré knihy lektvarů a kouzel. Vyhledala jedno z kouzel a podle návodu udělala rozmáchlé gesto a zamumlala podivné slova.
Kupodivu kouzlo se povedlo.
Usmála se. Teď teprve začíná život. Bude se mít jak královna.
---
V zrcadle uviděla pihovatou boubelatou holku. Zaklela. Nemělo to účinek. Zkusila jednoduché kouzlo. Nic se nestalo.
Zoufalstvím zakřičela. Z mocné ženy se stala ubohou vesničankou bez jakýchkoli schopností.
Jedovatě se usmála do zrcadla.
Pomsta bude tvrdá a krutá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bev Bev | E-mail | Web | 8. června 2015 v 10:06 | Reagovat

Takže si to vyměnily, jestli dobře rozumím. Pane jo, z mocné čarodějky se stát bezbrannou holkou, to věřím, že se jí moc nelíbilo. :)

2 valin valin | Web | 11. června 2015 v 20:37 | Reagovat

Trošku mi trvalo, než jsem to pochopila hihihihi, ale napomohla mi Bev a Téma týdne. Škoda, že to nemá pokračování...zajímalo by mě, jak by se mohla pomstít, když se stala úplně bezmocná...

3 domovina domovina | Web | 19. června 2015 v 20:41 | Reagovat

[1]:,[2]: Asi to chtělo ještě kousek pokračování, ale když jsem to psala, tak mě další pokračování nenapadlo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama