Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Saturnálie

21. května 2015 v 9:45 |  Nový Ignitus
Věděly, že je odtud nikdo neuvidí. Dívaly se přímo do jídelny. Pozorovali Karlu, jak se založenýma rukama chodí sem a tam. Její vyvážený salát měl na talíři jen jeden člověk. Ostatní si pochutnávali na Jakobově zapečeném koláči.
"Ještě chvíli a vybuchne." Zalykala se Anna smíchem. Vsadila se s Paťou, že to nevydrží a začne strávníky přemlouvat k jídlu jejího salátu. "Kolik lidí si dalo salát?"


"Tři." Paťa si dělala čárky. "Teď jdou další. Není to kapitán?"
Anna se zadívala ke vchodu do jídelny.
"Jo je to táta." Zašeptala a kousla se do rtu. Při tom zjistila, že v má v puse palec. Nechala ho tam, tady si to může dovolit a při pohledu na tátu si říkala, že trochu konejšení potřebuje.
Přišel spolu se Stelou, ženou, kterou už s ním několikrát viděla. Měla dlouhé vlasy a příjemnou tvář, často se smála. Když uviděla, jak položila ruku na tátovo rameno, přejel jí mráz po zádech. Důvěrné gesto vyloudilo na tátově tváři úsměv a v Anně nepříjemný pocit. Na Ignitu s žádnou ženou nebyl. Ani ji nenapadlo, že by s některou mohl být. Proč zrovna ona? Mají něco spolu a já žárlím, letělo Anně hlavou.
Ale bylo toho víc. Nějak věděla, že se o ni táta zajímá, přemýšlí o ní víc než o jiných. A ta žena o tátovi přemýšlela taky.
Paťa má pravdu i ona má tajemství. Už dávno měla pocit, že ví na co táta myslí. Někdy se jí to stávalo i u jiných lidí. Ovšem, mohlo to být tím, že se prostě její fantazie trefila do myšlenek lidí, protože je znala. A také si to mohla jen namlouvat. Ale ona si to nemyslela, prostě to věděla. To bylo její tajemství. Nikomu to neřekla a neřekne. Ani ona sama by něčemu takovému nevěřila.
"Hele, dala si Karlin salát." Ozvala se Paťa a probrala Annu ze zamyšlení.
Společně pozorovaly, jak k dvojici přisedá ustaraná Karla a něco jim vysvětluje. Vili přikyvoval, pak si nabral ze Stelina talíře trochu salátu a strčil sousto do pusy.
Další důvěrné gesto potvrdilo Aninu domněnku.
"Myslíš, že spolu něco mají?" Zeptala se kamarádky.
Paťa vyprskla. "Tak to tě hryže, a já si říkala, že jsi nějaká zamlklá." Pak zvážněla. "Podle mě ještě neměli rande, jsou na začátku, kdo ví, co z toho bude. Vadilo by ti to moc?"
"No… Já vlastně nevím." Přiznala Anna. "Chci, aby byl šťastný, ale nechci, aby mi dělala mámu."
Stela se hlasitě zasmála a na oplátku si vzala kousek kapitánova koláče. Když jej ochutnala, zatvářila se labužnicky. Zato Karla se zatvářila znechuceně.
---
Jídelna byla nasvícena různobarevnými světly. Z jedné strany se linula hudba, z druhé vůně jídla. Na stěnách byly promítnuté krajiny oblíbených planet. Lidé seděli ve skupinkách u stolů a bavili se.
Vili chodil od jednoho stolu ke druhému. S každým se pozdravil. U jednoho stolu seděla i Anna se svou novou kamarádkou Patricií. Mladší děti už rodiče odvedly do kajut. Celkem tu bylo osm dětí. Nebylo to mnoho. Někteří lidé cestující na dálkových letech se na čas usadí, když se jim narodí děti. A tak jsou posádky častokrát sestavovány lidmi ve středních letech, nebo svobodnými. Znal kapitány, kteří rodiny s dětmi nenajímali. Vili naopak rodinné členy posádky vítal. Byla to přirozenější skladba společnosti. Přemýšlel, jak by vypadal Anin život, kdyby její matka nezemřela. Následovala by ho i s dítětem na dálkové lety? Nebo on ji?
Všechny tyto otázky si začal klást poté, co se více sblížil se Stelou. Zaujal ho její výzkum kočovného lidu, jak říkala společnosti lidí pohybujících se na dálkových letech. Dověděl se od ní, že rodiny kočovných lidí jsou velice stabilní a děti navzdory odloučení od centra mívají velmi dobré vzdělání a jsou úspěšné v životě, i když si zvolí život na některé z planet, což se prý stává jen zřídka.
---
Oslava vyplutí lodi, nazývaná také saturnálie patřila k dálkovým letům tak jako ponorková nemoc a oslavy návratu. Byli zváni i Igniťané. Aby se oslavy mohli zúčastnit všichni, museli by je pořádat i na straně osadníků. Xael přišel s tím, že ze strany Ignitu nebyl o oslavy velký zájem a tak se oslava konala v jídelně.
Pro lidi na dlouhých cestách to byla tradice. Mnozí byli pověrčiví a tyto oslavy brali jako zaříkání dobrého návratu. Na oslavách si byli všichni rovni. Bylo jedno, jestli je člověk pomocný personál, nebo jeho nadřízený, všichni si mohli stejně užívat. Všichni mohli pronést slavnostní řeč, nebo kritiku, či návrh na zlepšení organizace na lodi. Vili to bral vážně a pečlivě promýšlel, jestli ti lidé nemají pravdu.
Rozhlédl se po místnosti. Rodiče Aniny kamarádky tančili a bylo vidět, že to nedělají poprvé. Chvíli byli na parketu jediní. Jejich nadšení přilákalo další tanečníky a za pár minut Zábava byla v plném proudu.
Zastavil se u Bobyho, který měl na starosti ventilační systém. Řekl mu o Jakobovi a jeho poznámce o pižmu. Zaujalo ho to. Rozpovídal se o vonných látkách, které používá on. Vili ho poslouchal jen napůl. Boby byl schopný muž na svém místě. Kromě ventilace byl členem záchranného družstva. Byl starší než on tak o deset let, jeho tělo hrálo vypracovanými svaly. Na sobě měl vestu prostříhanou tak aby jeho postava vynikla. Připomněl si svoji kondici. Od vyplutí šla dolů. Na Ignitu měl lékařem sestavené kondiční cvičení, neměl z něj svaly jako Boby, ale určitě na tom byl lépe, než teď.
"Možná ho u ventilace využiju." Zakončil Boby svoji řeč.
"Co?" Probral se Vili. "Jo, Jakoba. Myslím, že by to nebylo ke škodě."
Jakob se bavil s Karlou, která držela v ruce misku plnou jím připraveného jídla. Spokojeně se usmál. Na této frontě došlo k příměří. Karla se s Jakobem dohodli, že podle ní se bude vařit pět dní v týdnu a podle Jakoba dva. Už to tak fungovalo dva týdny a zatím nezaznamenal žádné nespokojené hlasy.
Byl tu i Dany, tvářil se trochu nejistě. Možná byla hlučná zábava příliš málo civilizovaná. Trávil hodně času s igniťany. Zapojil se do jejich výzkumů a teoretických seminářů. Xael byl z něj nadšený. Vili měl pocit, že by pro Danyho byla cesta velkým zklamáním, nebýt výzkumů, na kterých se mohl podílet. Věda byla jeho životem a neuměl se zabavit jinak. Období klidu na lodi pro něj bylo zničující.
Další zástupce igniťanů byla Stela. Z té už tolik Xael nadšený nebyl. Měla svou hlavu a do výzkumu si nenechala zasahovat. Pobývala více mezi posádkou, než na straně pasažérů. Přišla před chvílí a teď se hlasitě smála nějakému vtipu u stolu, kde seděly sestry Lee a Ree.
Plavovlasá Ree se zvedla a vzala znuděně se tvářícího Danyho za ruku. Mluvila na něj a nenápadně jej odváděla od ostatních.
---
Stela se přitočila k Vilimu.
"Myslíš, že má u něj šanci?" Zašeptala.
"Možná. Nevím, jestli mají šanci společně." Zamyslel se. "Na cestě asi ano. Ale jak to bude, až doletíme, budou si muset vybrat. Ree je cestovatel a na jedné planetě nevydrží. Dany… Myslím, že mu jedna cesta bude stačit na celý život. Hádám, že bude ctít zůstat na Novém Ignitu. Ale můžu se mýlit."
"Já jí držím palce." Usmála se zasněně Stela.
"Nečekal jsem, že vůbec přijde." Dodal Vili.
"Motor mu řekl, že aby se sblížil s podřízenými, měl by jít. A taky to, že je to tradice a když nepůjde, stane se něco špatného."
Poznat se s podřízenými, v tom měl Motor pravdu, pomyslel si Vili. "Kde je vůbec Motor?"
Stela jen pokrčila rameny.
Vili se rozhlédl po někom, kdo by to mohl vědět. V kuchyni byla bitva vyhrána, nechtěl nepokoje ve strojovně.
"Tamhle je ten kluk, Hale." Ukázala ke stolu, kde si Nýtek nabíral si Karlin vyvážený salát. "Víš, že je jediný, kromě tebe a tvé dcery, od koho nemám vzorek?"
"Vážně? Nevěděl jsem, že jich už máš tolik. Tedy, že máš vzorky skoro od všech. Ode mě jsi ale nechtěla."
"No…" Usmála se Stela a Vili měl pocit, že se i trochu začervenala. "Chtěla jsem ti o něj říct už dávno, jen… Nějak jsme se k tomu nikdy nedostali."
Došli k Nýtkovi a Vili se zeptal na Motora.
"Nebylo mu dobře." Řekl s plnou pusou.
"Ten salát je vážně vynikající. Vezměte si." Řekl až přehnaně nahlas. Tak, aby to slyšela i Karla opodál. Ta ihned zareagovala a za chvíli u nich byla i s Jakobem. Nýtek začal říkat něco o zdravé kuchyni a Vili si všiml, že Jakob tajně na Nýtka mrkl.
Jakobův nevinný podvod byl úsměvný. Co Viliho trápilo, byla Motorova nemoc. Byl to člověk společenský a také pověrčivý. Starý harcovník jako on by jen tak oslavu nevynechal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 21. května 2015 v 13:20 | Reagovat

Těším se na další díl...

2 domovina domovina | Web | 4. června 2015 v 15:51 | Reagovat

[1]: Trochu nestíhám, ale příběh se mi rodí v hlavě, tak snad jej budu stačit napsat, než jej zapomenu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama