Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Geny

14. května 2015 v 16:47 |  Povídky
"Zbláznila ses? Jak tě to vůbec napadlo? "
Její matka pokračovala v monologu. Opakovala všechny jí známé důvody proti, možná i nějaké, o kterých nevěděla. Nechtěla je slyšet.
"Prostě to chci udělat." Využila chvilky, kdy její proud slov na chvíli ochabl. Stiskla pevně rty a narovnala záda. Nechtěla rozumět tomu, co se jí snaží vysvětlit. Možná nedělá dobře, ale určitě to chce z celého srdce, její duše po tom touží.


Nečekala, že ji její biologická matka pochopí. Znala ji málo, i když víc, než jiné dcery svou matku. V jejich kastě to nebylo zvykem. Ony však spolupracovaly již deset let. Měla štěstí, že studovala stejný obor. Každé dítě znalo své biologické rodiče a mohlo se s nimi setkávat, avšak jen málokdo toho využíval. Znala několik biologických rodičů, kteří se o své děti zajímali, byli pro ně autoritou a po vychovatelce i rodinou. Než potkala svou matku, považovala takový vztah za tak trochu zvrácený.
Uvědomila si, že pracuje se svou matkou až po několika dnech. Její matka to ani nevěděla, dokud jí to neřekla. Pot se jejich vztah velice pomalu budoval. Trvalo mnoho měsíců, než na sebe prozradili něco soukromého. A nyní po deseti letech jim na sobě záleželo. Radovaly se z úspěchů té druhé, věděly o svých životech skoro vše.
Lidé ve vědecké kastě se výhradně zabývali vývojem nových technologií. Bylo to jejich předurčení. Každý měl ve společnosti svůj úkol. A věda byla smyslem jejich existence. To, co chtěla udělat ona, bylo nevídané.
"Proč? Proč chceš udělat něco tak… Tak nedůstojného. A nebezpečného." Vrtěla hlavou matka.
"Nedůstojného? Co je nedůstojné na zrození nového života?"
"Nedůstojné pro naši kastu. Jsme vědci, ne ploditelé."
"Cožpak si nejsou všechny kasty rovny?"
Matka se zatvářila zmateně.
"Ovšemže jsou. Ale ženy z kasty ploditelů mají geny, které jim umožnují lehce a bezpečně porodit dítě. A ty je nemáš, tak jako ony nemají geny pro vědu."
"Jsem žena, tak jako ony, kdyby příroda nechtěla, abych měla dítě, proč bych byla ženou?"
"Pštros má také křídla a nelétá. Proč si ničit tělo těhotenstvím, když tvé dítě, silnější a zdravější, přivede na svět žena k tomu zrozená. Nedává to smysl."
"Chci cítit, jak ve mně roste nový život. Můj syn nebo dcera mé dítě, být s ním od prvního okamžiku…"
"A genetický výběr embryí? Co když se v tobě uhnízdí embryo s nesprávnými geny?"
Usmála se. I nad tím přemýšlela. Bylo lákavé vše nechat na náhodě. Nevěřila, že přirozenou cestou může vzniknout špatný člověk. Spíš naopak, měla pocit, že bude mít něco navíc, že jej v životě bude provázet štěstí. A i nyní se stávalo, že ačkoli bylo embryo pečlivě vybráno, výsledný člověk neměl ty vlastnosti, které genetici očekávali.
Na tváři matky přelétl stín obav. Oči doširoka otevřela, když jí ta myšlenka vyvstala v mysli. Zakroutila hlavou zděšeným nesouhlasem.
"A otec? Snad ne ten…."
Matka od ní věděla, že jejím partnerem už dlouho je muž z údržbářské sekty. Údržbáři spravovali veškerou techniku, stroje, elektrárny i linky v továrnách.
Lidé tvořili stabilní páry v průměru po dva roky. Její vztah trvat skoro třikrát tak dlouho. Její matka za tu dobu vystřídala osm partnerů. Z toho bylo pět žen. Poslední byla dívka o mnoho mladší z umělecké kasty, byla to vášnivá láska plná zvratů odchodů a návratů. Bouřlivé vztahy své matky by nebyly pro ni. Do svého nynějšího partnera se zamilovávala postupně. Učarovala ji jeho osobnost, rozuměli si spolu, smáli se. Až poté se ji začal líbit i fyzicky. Nedovedla si představit nikoho jiného jako otce jejího dítěte.
Přikývla. "Ano s ním."
"Ale, to přece nejde… Co z dítěte bude? Do které kasty spadne? Bude vůbec něco umět?"
"Vybere si sám, co se mu bude líbit. Třeba to bude umělec." Častokrát si přemýšlela, jaké by to je v jiné kastě. Byl svět známých umělců jiný, než ten její? Věda byl její život i vášeň, vždy se ji honilo hlavou, zda by uspěla i jinde. Ještě jako malá se chtěla naučit hrát na hudební nástroj. Vychovatelka ji od toho odradila, že je to zbytečnost, která jen zabere čas a energii, které by mohla využít mnohem lépe. Nezakázala jí to, ale ona tu myšlenku vytlačila. A když už byla dospělá, zdálo se jí pozdě učit se na něco hrát. Znovu ji její přání připomenul až její partner. Hrál na kytaru a zpíval známé písně. Nebyla to špičková produkce člověka z umělecké kasty, přesto jeho hra a zpěv měly své kouzlo. Nejvíce ji zaujal partnerův výraz. Byl šťastný, když hrál. Až žárlila na tu chvíli a chtěla ji také zažít.
"Přivede to naši společnost do chaosu." Přerušila její myšlenky matka. "Vše v lidském životě je postaveno na jeho předurčení. Kdyby umělci dělali vědu a ploditelé udržovali stroje, pak bychom snad ani nepřežili. Zajímá tě vůbec, co na to řeknou ostatní?"
Když zjistila, že je těhotná zalil ji pocit strachu. A také nevýslovného štěstí.
"Možná to bude chaos, možná začátek něčeho lepšího. Světa bez kast, kde si každý vybere své místo sám."
Hledala u matky podporu a pochopení. Když je nenašla, utvrdilo to v ní pocit, že ponechat si to dítě je správné. Poslední stíny nerozhodnosti se rozplynuly. Věřila, že ona bude mít pro své dítě více pochopení.
Pohladila si břicho, kde rostl nový, neplánovaný život s geny zcela náhodnými.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Únorová Únorová | Web | 14. května 2015 v 18:14 | Reagovat

Klobouk dolů! Krásně volená slova, strhující, velmi čtivé. Líbí se mi to.

2 stuprum stuprum | Web | 14. května 2015 v 18:26 | Reagovat

Bříško roste s chutí děcka. :D

3 valin valin | Web | 14. května 2015 v 20:36 | Reagovat

Opět jsi napsala krásnou a čtivou povídku.
Tentokrát mi to cinká tušením, že ses nechala inspirovat sama sebou. Jsem moc ráda, že tvůj malý je tak hodný, že zase můžeš psát...

4 domovina domovina | Web | 15. května 2015 v 20:01 | Reagovat

[1]: Děkuji

[3]: Když jsem viděla téma týdne napadl mě tento příběh, vzpoura, umanutost, dělat to, co člověk cítí, ne to co po něm chtějí. Když tak o tom přemýšlím, je v tom i něco ze mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama