Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Ti druzí

25. května 2014 v 17:39 |  Povídky
Zkoumal vrásky a barvu kůže obličeje, který byl před ním. Tvář vypadala tak cize. Díval se do zrcadla každý den při holení a nikdy si toho nevšiml. Měl o tom, jak vypadá, jinou představu.
Patří vůbec tvář za zrcadlem jemu? Není to obraz zcela jiného světa? Napadlo ho.
S tou myšlenkou vztáhl ruku ne k zrcadlu ale s úmyslem dotknout se tváře před sebou. Až po té, co ucítil teplotu kůže, její strukturu, uvědomil si, že ruka nebyla zastavena studenou hladkou plochou.
Zazvonil telefon a on se otočil po zvuku. Byla to jen chvíle, než se jeho pozornost znovu obrátila k zrcadlu.
Znova vztáhl ruku a jeho prsty narazily na zrcadlo.


Usmál se úlevou. Taková blbost, muselo se mu to zdát. Vstal a šel pro telefon.
Celý den se nezastavil. Připravoval smlouvu významným klientům. Byla to první větší zakázka za několik měsíců. Tentokrát mu dalo mnoho práce přesvědčit zástupce klienta, že jejich požadavky jsou nereálné.
Když si konečně sedl do auta, pocítil úlevu. Čekalo ho několik volných dní. Víkend strávený se sestřinými dětmi ho vždy povzbudil. Nemusel se tvářit vážně, mít na sobě oblek s košilí zapnutou až ke krku, která ho škrtí. Někdy měl pocit, že si měl raději vybrat kariéru učitele, než advokáta.
S hlavou plnou plánů na další den se rozjel. Moc nedával pozor na cestu. Jel ji skoro po paměti, tak jako mnohokrát před tím.
Tak jako každý pátek byly ulice plné. Neměl rád pomalou jízdu, řídil rychle, ale bezpečně. Nikdy zbytečně neriskoval.
I tentokrát se podíval do zpětného zrcátka, než začal předjíždět.
Nejprve uslyšel jekot brzd a poté až uviděl auto za ním. Začalo předjíždět o chvíli před ním. Instinktivně strhl volant a auto ho minulo jen o milimetry.
S bušícím srdcem dojel domů. Nemohl pochopit, co se stalo. Nikdo za ním nebyl, tím si byl jistý. Ještě chvíli seděl v autě. Přemítal si celou událost znova. Před ním jelo pomalé rodinné auto, které se chystal předjet. A za ním. Podíval se do zpětného zrcátka, tak jako, když řídil. Před tím viděl modrého saaba, daleko za sebou, bez známek předjíždění. Tentokrát se zobrazil dům souseda od naproti.
Co bylo potom? Blinkr, začal předjíždět. Brzdy, stržený volant a auto, které ho minulo. Stříbrné.
Protřel si obličej a znovu se zadíval do zrcadla. Sousedův dům vypadal klidně. Ale co v něm viděl po té události? Musel se uklidnit a vydýchat leknutí, které ve vzpomínkách prožil.
Červená dodávka, byla tam hned po události, a jela za ním až k odbočce k rodinným domkům.
Kde zmizel modrý saab?
Čím víc o tom přemýšlel, tím méně to chápal.
Když se přiřítily děti, pustil vše za hlavu.
"Musíme jet metrem." Začal Jirka. Metrem jezdili rádi všichni, jen ten nejmladší se zatím za to nestyděl.
"Dáme si hranolky?" Zkoumal opatrně o dva roky starší Honza. Máma jim rychlé občerstvení zakazovala. Dobře věděl, že strýc se dá lépe ovlivnit.
"V žádném případě, dáme si zeleninový salát." Začal vážně, ale ke konci vět se musel hlasitě smát.

Výlet se vydařil. V metru přejeli stanici a tak si užili navíc několik jízd po eskalátorech.
Plni křupavých hranolek dorazili na poslední zastávku jejich výletu - zrcadlové bludiště.
Nechal děti jít napřed. Když tu byl naposledy, připadalo mu bludiště příliš banální. Nedalo se tu zabloudit, ani kdyby člověk chtěl. Tehdy jen znuděně proběhl ven.
Stál obklopen zrcadly, sám jen se svým odrazem.
Necítil se sám, spíše stísněně, jako v davu lidí, kteří jej nemají rádi. Jako v soudní síni, kde obhajuje klienta, který udělal něco nemorálního.
Cítil, jak ho probodávají zkoumavé pohledy.
Zadíval se do jednoho ze zrcadel. Svému obrazu do očí. Spostředil se však na periferní vidění a zkoumal odrazy v ostatních zrcadlech.
Nestály bokem, ale dívaly se na něj.
Co nejrychleji se otočil, ale odraz byl takový, jaký měl být.
Udělal to několikrát a nic nezjistil.
Až snad na počtvrté. Jeho tvář v zrcadle se na vteřinku škodolibě usmívala. Věděl, že to není on. Jestli měl na tváři nějaký výraz, pak to byl strach.
"Mám tě." Oslovil nesměle zrcadlo. "Vím, že tam, nejsem já. Usmíval ses."
Natáhl ruku k lesklému povrchu. Asi centimetr od něj se zarazil.
"Tehdy v koupelně, tam to začalo." Jeho hlas nabyl jistoty.
"Nemusíte se přetvařovat." Zvolal.
Najednou byl jeho odraz jen v jednom zrcadle. Ostatní ukazovaly jen prázdnotu.
"Kdo jste? A kde?" Zaměřil se na jedinou postavu před sebou. Ta mu pokynula. Vybízela ho, ať vstoupí.
Zaváhal. Jen na chvíli a vztáhl ruku k zrcadlu. Ruka se nezastavila na rozhraní, ale vplula do světa za ní.
Byl to velice divný pocit, zamrazilo ho. Nebylo to jen neskutečnou událostí, kterou prožíval. V jeho mysli se vynořila vzpomínka na včerejší jízdu autem. Před tím, než se skoro naboural se přece díval do zrcadla.
"Počkat! Proč jste se mě snažili zabít?"
Chtěl ruku vztáhnout zpět, ale bylo už pozdě.

Jeho druhé já ho chytlo za ruku a vtáhlo za zrcadlo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 25. května 2014 v 21:20 | Reagovat

moc dobré!

2 valin valin | Web | 25. května 2014 v 21:27 | Reagovat

No abych se nebála podívat se do zrcadla. Zrcadla jsou přece jenom magické předměty. Krásná a při tom děsová povídka. Nic takového bych nechtěla zažít.

3 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 25. května 2014 v 21:34 | Reagovat

Strašidelný příběh. Já se dívám do zrcadla nerada z dočista jiných důvodů :-), ale teď se budu snad i bát :)

4 domovina domovina | Web | 26. května 2014 v 16:51 | Reagovat

[1]: díky

[2]: Já si vždy představovala, že svět v zrcadle je jiný než ten náš. Jen napohled vypadá podobný, ale za rohem, kam nevidíme je něco tajemného.

[3]: Já se dívám většinou jen letmo. Jestli mi někde něco nečouhá a podobně. Opravdu na sebe se dívám zřídka a to se moc nepoznávám. Hlavně po ránu není radno se moc dívat :)

5 Robka Robka | E-mail | Web | 26. května 2014 v 17:40 | Reagovat

Trochu hororová povídka. Kdoví, jaký svět je tam za zrcadlem.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2014 v 5:42 | Reagovat

Skvělé, moc jsi mě potěšila svou krásnou povídkou. Tak trošku jsem taky uvažovala o světě za zrcadlem a taky mě napadlo, že by mohl být ne zrovna přátelský, ale ten obrys v mlze byl příliš nezřetelný, abych ho dokázala popsat. Tobě se to povedlo báječně. :)
Škoda, že jsem četla až dnes, tohle patří do výběru. Bohužel už zas máme jiné téma.

7 domovina domovina | Web | 27. května 2014 v 18:57 | Reagovat

[5]: Mě připadá, že vidíme jen zlomek světa, který se dá tušit za zrcadlem.

[6]: Popsat tušení mlhavého tajemna, to mi jde :)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2014 v 10:17 | Reagovat

[7]:Tak to máš pravdu, na výbornou. Já mám hrozně ráda takové to zdánlivě "jenom" tušení.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama