Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Květen 2014

Splynutí

30. května 2014 v 17:45 Šutr

Mavis pozorovala Romana přes průhlednou stěnu.
"Tlumící léky už z těla vyprchaly." Konstatovala Alna. Na její tváři se zračily starosti. Podívala se smutně přes stěnu na svého pacienta. Stál uprostřed místnosti. Měl mírně pokrčené, nahrbené záda a zvednuté ramena. Najednou se prudce pohnul. Skočil do rohu místnosti a znovu nehybně pozoroval okolí.
Lehká róba domorodců mu vlála na vyhublém těle. Jemná tkanina tolik nedráždila kůží pozměněnou symbiontem a také ji udržovala v optimální teplotě.

Zákaz

27. května 2014 v 9:07 Šutr

Greg se naposledy kochal plány komplexu. Vypadalo to impozantně. Zájem o pocitové příběhy stoupal od doby, kdy je zakázali. Věděl, že stačí něco zdánlivě legálního, vzdálenější místo a peníze se jen pohrnou. Už zahájil první fázi. Šeptandu, jak tomu říkal. Několika význačným klientům řekl o svém plánu na vybudování zábavního centra s extra službami pro vybrané. Držet něco takového na oko v tajnosti byla ta nejlepší reklama.

Ti druzí

25. května 2014 v 17:39 Povídky
Zkoumal vrásky a barvu kůže obličeje, který byl před ním. Tvář vypadala tak cize. Díval se do zrcadla každý den při holení a nikdy si toho nevšiml. Měl o tom, jak vypadá, jinou představu.
Patří vůbec tvář za zrcadlem jemu? Není to obraz zcela jiného světa? Napadlo ho.
S tou myšlenkou vztáhl ruku ne k zrcadlu ale s úmyslem dotknout se tváře před sebou. Až po té, co ucítil teplotu kůže, její strukturu, uvědomil si, že ruka nebyla zastavena studenou hladkou plochou.
Zazvonil telefon a on se otočil po zvuku. Byla to jen chvíle, než se jeho pozornost znovu obrátila k zrcadlu.
Znova vztáhl ruku a jeho prsty narazily na zrcadlo.

Zábavní park

19. května 2014 v 17:04 Šutr

Pomalu prolétali nad planetou. Kromě polí a vesniček s jednoduchými stavbami neviděli žádnou výstavbu.
Pole obdělávaly stroje. Pohybovaly se systematicky, téměř uspořádaně, nebylo však poznat, jestli stroje pracují automaticky, nebo je řídí lidé. Ve vesnicích viděli hloučky lidí, také v kopcích kolem vesnic.
"Nechápu, kam mohlo tolik lidí zalézt. Před volbami jsem tu neviděl ani nohu." Lex pozoroval krajinu na obrazovce před sebou. Vedle něj seděl v křesle Greg a zamračeně se díval na obrazovku.
Lex pokračoval pohrdavým tónem. "Je tam vůbec jiná barva než hnědá? Vypadají jak červi v blátě. Jak může někdo dobrovolně zůstat v takové díře…"

Střípky vzpomínek

18. května 2014 v 18:18 Ze života, fotky, kresby

Psal se rod 1980 a já chodila do školky. Z té doby mám velice málo vzpomínek. Vlastně ani nevím, jestli se vzpomínky váží k tomuto věku.

Někdy to jsou jen útržky a pocity.

Symbiont

18. května 2014 v 9:26 Šutr

Město bylo skoro prázdné. Viděli pouze několik hloučků dětí. Jen málo dospělých.
"Kde jsou všichni?" zeptal se Alonzo Mavis, která je přišla přivítat.
"Město je plné, jen když přiletí obchodníci. Máme spoustu práce venku. Je tu pohodlí, venkov je však naše přirozenější prostředí. " Usmála se a pozvala je dál. Romana si odvedli dva z domorodců do vedlejší místnosti. Průhlednou stěnou viděli, jak jej ošetřují.

Zpět na Šutr

15. května 2014 v 12:00 Šutr

"Ta prokletá planeta, já věděl, že to bude problém… Jak mohla zvítězit Nena?" Lex třískl do stolu. Chodil po místnosti sem a tam jak podrážděný lev v kleci. Sametový plášť za ním vlál.
"Kolik, že tam bylo lidí? Jak se mohli stát planetou šesté třídy?"
Přešel ke komunikátoru. Chvíli něco hledal.
"Čtverka, tady je zatracená čtverka. Jak mohli přeskočit jednu kategorii sakra?"

Modrá pavučina

12. května 2014 v 19:45 Šutr

Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku byla velice příjemná.
Alonzo upíjel nápoj z vysoké sklenice. Měl osvěžující chuť a jeho název "nápoj svěžesti" se mu líbil víc než multivitamin, nebo bylinný čaj. Ani si nevšiml Pooa, jak k němu přišel.
"Zdravím," ozval se Poo. "Obdivujete náš park?"

Sen o obloze

9. května 2014 v 8:17 Povídky
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
Vždy jsem si pamatovala jen začátek snu a konec, který způsobil probuzení jak z noční můry, byl zastřený v mlhách.
Nejsem pověrčivý člověk a na osud nevěřím. Přesto mě sen provází celým životem. Pokaždé, když cestuji, prohlížím si tamní oblohu. Napůl v obavách, napůl v očekávání vzrušující nádhery ze snu.

Vzpomínky

6. května 2014 v 6:48 Šutr

Romanovi se vzpomínky vybavovali pomalu.
Když se probral, byl zmatený. Kolem jen tma a hluk, začínalo mu být zima. Spával s rozsvíceným světlem už od doby, kdy mu bylo deset. Tehdy se probudil a nevěděl kde je. Byl to první den ve škole, neznámé prostředí, vyděsil se a spadl z palandy. Odnesla to tehdy nejen zlomená ruka a posměšky spolužáků, zůstal mu strach z cizího prostředí po probuzení.
Tento strach ze tmy a neznámého prostředí se v něm znovu probudil. Věděl, že je malá šance, že v kapsli přežije. Doufal, že konec nebude vnímat. Uslyšel skřípavý zvuk, jako by se zvětšovala kovová trhlina. Kapsle musela být poškozená. Začalo se mu špatně dýchat, docházel mu vzduch. Ucítil ostrou bolest v trupu. Naštěstí po chvíli upadl do milosrdného bezvědomí.