Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Směr

5. dubna 2013 v 0:35 |  Povídky

Běžela dlouhou nekonečnou chodbou. Dál a dál neúnavně pořád stejným tempem. O kolo sebe viděla míhající se stále stejné stěny, občas se šipkou naznačující směr. Vnímala pohyb, kroky svých nohou. Bylo to jediné, co znala, jediné na co si pamatovala, nekončící běh chodbami a šipky určující směr.



Zpomalila. Odkud běží? A kam? Jediné, čím si byla jistá, že musí běžet dál.

Doběhla k rohu. Zvědavá, co bude za ním, znovu zrychlila. Chodba zahnula o devadesát stupňů a pokračovala dál. Jen fosforeskující šipka na stěně ve výšce jejích očí zdobila fádní šedivou stěnu.

V hlavě se jí vyrojila spousta dalších otázek. Proč ta šipka? Byl to jen roh. Nikde nemohla minout, sejít z cesty. Bylo takovýchto rohů už více?

Jen chodby a další chodby. Stále stejné fádní stěny, šipky na místech, které nedávaly smysl. Jak dlouho už běží? Jak dlouho to ještě vydrží?

Sen, možná je to sen. Zvrácený, divný. Opakující se noční můra, která se zdá nekonečnou.

Snad to bylo myšlenkou na sen, možná, že přece jen běžela správným směrem, za dalším rohem bylo rozcestí. Ani nezpomalila a dala se cestou označenou šipkou.

S napětím čekala, co bude dál. Další rozcestí? Kam se dostane? Chodby se musí někam ubírat. Všechno to kolem musí mít nějaký smysl.

Vše však bylo stejné. Tak dráždivě, nepřehlédnutelně stejné. Bylo tam vůbec rozcestí? Mění se něco? Říkají šipky něco, vedou ji někam?

V běhu se otočila. Za sebou uviděla stejnou chodbu jako před sebou. Otáčela se dokola znova a znova. Byl tento směr dopředu, nebo ten druhý? Nebyla si jistá. Co je vepředu, co vzadu?

Zoufalstvím ji vyhrkly slzy. Zastavila se, opřela se o stěnu a s ubrečenou tváří v dlaních se sesunula na podlahu. Měla pocit, že se kolem ní všechno točí. Zavřela oči. Před sebou viděla tenčit fosforeskující šipky na šedivém pozadí. Točily se v šíleném rytmu, který se zrychloval.

Rychle oči otevřela, aby se jí neudělalo špatně. Zhluboka dýchala, aby zahnala pocit nevolnosti. Moc to nepomáhalo, okolo viděla stejnou šeď a o kus dál šipku.

Šipka, vidí šipku. Ulevilo se jí, už ví kudy jít.

Unaveně se zvedla se a šla dál. Nebyla unavená z běhu, ale z nekonečnosti a fádnosti, kterou viděla okolo sebe.

Vlekla se chodbami, opírala se o stěnu, aby mohla vůbec pokračovat. Mělo to vůbec smysl? Kde se vytratila ta jistota na začátku, že jde správným směrem? Ta uklidňující víra v to, co dělá, byla ztracena v nenávratnu.

Dál a dál. Šedé nudné stejné chodby. Už neměla ani slzy, aby ji ulevily, jen automaticky šla dál. Další roh a šipka. Dobelhala se k němu, už nečekala nic jiného.

A nic zvláštního tam nebylo. Jen další rozcestí.

Stála na křižovatce, pozorovala šipku ukazující vpravo. Důvěrně známou, protivně fosforeskující.

Nutkání následovat šipku bylo velké, dokonce vykročila směrem, který naznačovala.

Pak se však otočila a vyšla na druhou stranu.

Vzbudila se v místnosti plné postelí. Na jedné ležela ona. Cítila se zesláble a zmateně. Jako by se probudila z velice dlouhé noční můry.

Pomalu se posadila a rozhlédla. Všichni kolem spali, vypadalo to jako obrovská nemocnice.

Už věděla, co se stalo. Byla na diskotéce. Pivo, které čepovali, mělo podivnou chuť. Ne nepříjemnou. Pili jej všichni, bylo zdarma. Na nic dalšího si nevzpomínala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 5. dubna 2013 v 1:26 | Reagovat

Někdy směr do iluzorního světa může udávat i šipka v podobně dost pochybného moku. :) Fajn..

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 6:01 | Reagovat

Bez toho zaveru by som bol myslel, ze opisujes moj zivot, tak bohaty a napriek tomu taky krasny:)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 6:19 | Reagovat

Zase jiné pojetí šipek a opět originální a strhující.
Pivo zdarma se jim tedy moc nevyplatilo a pokud se jen proběhli noční můrou, pak pořád ještě dopadli dost dobře.
Poučné a aktuální.

4 Pukína Pukína | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 8:42 | Reagovat

Taky jsem nejdřív myslela, že jde o životní pouť a hledání cesty. A ona to těžká kocovina - v podstatě to menší zlo. Z toho se dá vyspat. I když já bych tedy o takovou motanici zájem neměla:)

5 AnnetkQa AnnetkQa | Web | 5. dubna 2013 v 9:42 | Reagovat

taki sem se trošku ožrala

6 valin valin | Web | 5. dubna 2013 v 20:37 | Reagovat

Někdy takovéhle ošklivé zážitky, ať už snové či skutečné, ukáží hodnotu toho, co si mnohdy mylně myslíme, že žádnou hodnotu nemá..

7 Radka Radka | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 0:49 | Reagovat

Zajímavé vyústění. Vážně originální :-)

8 domovina domovina | Web | 6. dubna 2013 v 16:34 | Reagovat

[1]: Popisovala jsem podivný sen, závěr vyšel z toho jak sem přemýšlela z čeho takové sny jsou.

[2]: V tom případě se tvůj život podobá mým snům. :)

[3]: Ano myslím, že závěr byl ovlivněn médii.

[4]: Z takových motavých snů mývám podivné pocity. A hlavně je nemám ráda. Připadají mi zoufalé a bezvýchodné.

[6]: Podvědomí k nám někny promlouvá podivnými cestami. Je dobré se zastavit a popřemýšlet o životě.

[7]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama