Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Ztraceno v čase

16. října 2012 v 21:19 |  Povídky

Nákup byl těžký. Znovu si nadávala, že toho tolik tahá. Ruce měla vytahané a unavené. Prsty měla znecitlivělé od plastových uch tašek.

Dveře už byly blízko. Jen pár schodů. Zatnula zuby a zrychlila.



Konečně. S úlevou položila tašky vedle dveří. Ztěžka oddychovala. Přemýšlela, kde jsou klíče. Prohledala kapsy. Vzdychla. Budou na dně tašky.

Prohmatala dno tašky. Byly tam. Vyndala několik balíčků. Vylovila klíče a naházela balíčky zpět do tašky.

Doma postavila tašky na linku. Dala sýry a máslo do ledničky. Jediné, čeho byla schopná. Ostatní uklidí později. S úlevou si sedla.

Syn byl na internátu a manžel na služební cestě. Vzala do ruky knížku. Z neděle měli otevřené víno. Dali si skleničku po večeři.

Nalila si. Bylo to příjemné. Chtěla jen dopít skleničku, dočíst kapitolu a jít uklidit nákup.

Začetla se. Knížka byla napínavá. Než se nadála, dopila víno.

Uklízet se jí už nechtělo. Počká to na zítřek.

Neměla ráda večery, kdy byla sama. Tento nebyl tak hrozný. Posezení u knížky a vína jí vrátilo náladu. Musí to někdy zopakovat.

Zvykla si na osamělé večery. Nejprve to byly knížky, později televize. Nemohla se na příběh v knize soustředit. Přikládala to samotě.

Manžel pracoval čím dál víc. Už mu přestala jeho služební cesty vyčítat. O to víc se ji a synovi věnoval o víkendech. Užívali si výlety, sportovní akce.

Jeden víkend byli na fotbale. Obyčejném vesnickém. Nakřáplý rozhlas vyzíval spoluobčany k přeparkování aut. Než se začalo hrát, byla soutěž o nejlepšího střelce. Přihlásili se všichni tři. Nejlepší z nich byl syn. Byl čtvrtý a dostal cenu útěchy. Frkačku na povzbuzování.

Pojídali grilovanou makrelu a fandili. I když byl slunný podzimní den, bylo docela chladno. Zahřívala se svařákem. Krásně voněl a prohřál ruce. Zahřál i zevnitř.

Nevěděla, kolik jich už vypila. Byli uprostřed poločasu a prsty ji znovu začaly chladnout. Otřásla se zimou.

"Je chladno, nedáme si ještě něco na zahřátí?" Zeptala se.

Nakonec šel pro občerstvení manžel. Byla ráda. Měla pocit, že by se jí nohy trochu pletly.

Když však přišel s čaji, byla trochu zklamaná. Nejspíš viděl její výraz.

"Doufám, že nevadí, na svařák byla fronta." Prohodil.

Usmála se. "Stejně jsem už měla dost." Vzala kelímek a hřála si ruce na jeho teplém povrchu.

Další týden si více všímala, kolik toho vypije. Většinou to byly více jak tři skleničky. A to měla pocit, že pije méně, než, když se nehlídá.

Musí to přestat. Nemůže se přece každý den opíjet u televize.

Určila si pravidlo. Dvě sklenice v jednom dni v týdnu. Jinak nic. Poslední dobou zanedbávala domácnost. Je potřeba uklidit. Ani kamarádky dlouho neviděla.

Byla na sebe pyšná. Druhý týden dodržovala své pravidlo. Domácnost se znovu skvěla čistotou. S kamarádkami začaly pravidelně chodit do cukrárny. Kafíčko a zákusek. Posezení a vyprávění. Každá z nich měla nějaké problémy. Menší, nebo větší. Probíraly manžele, děti, nákupy.

Trochu slevila. Přece dát si jednou, nebo dvakrát do týdne trochu vína. Jaký je v tom rozdíl?

Nuda. Nuda! Bylo to strašné. V televizi nic nebylo. Měla uklizeno a knížka byla bez příběhu, neslaná nemastná. Včera měly sraz s kamarádkami. To samé tlachání jako obvykle. Možná už si všechno řekly.

Další jejich setkání se skoro neuskutečnilo. Zavřeli jim cukrárnu. Jedna z nich navrhla místo kavárny vinárnu. Přidala se. Nemohla sedět jen u kávy, když ostatní měly víno. Musela uznat, že se setkání povedlo. Rozešly se okolo jedenácté. Unylé témata s vínem dostaly šťávu. Dovedly je rozesmát i maličkosti.

Setkání s vínem se staly tradicí. Vynechala tak jeden ze svých večerů s vínem. Byla spokojená sama se sebou. I když se ostatní dny zdály těžké a nudné, odolala. Donutila se chodit do pilates. Nejprve ji to moc nebavilo. Přicházela unavená a druhý den se vzbouzela rozlámaná. Poznala tam několik dalších kamarádek. Jedna z nich ji přivedla k výrobě šperků. Nakonec je začala vyrábět sama a dodávala je do butiků.

Manžel býval doma čím dál méně. A když se syn dostal na vysokou, jejich víkendy se scvrkly na jeden měsíčně. Později ani ten víkend jim nevycházel. Syn měl své zájmy a výlety s rodiči nebyly jeho vyhledávanou zábavou.

Pomalu i tento čas vyplňovala. Chodila do divadla, na koncerty. Měla pocit, že si užívá života víc, než kdy jindy v životě.

Když ji opustil manžel, zhroutil se jí svět. Bylo jedno, že jej v poslední době vídala málokdy. Vždy v něm měla záchytný bod. Pro něj vařila, udržovala domácnost. Byl to on, komu ukazovala nové šperky, které udělala. Sdílela s ním úspěchy a neúspěchy. Měla pocit, že s ním odchází kus jejího života, kus sama sebe.

Nejprve jen nechápala. Byla zaskočená tím, co se stalo. Jen nehnutě seděla a dívala se netečně do zdi. Vypadala jako nehybně jako socha. V hlavě jí to však vířilo. Pomalu. Velice pomalu začala dělat základní úkony. Připadala si jako robot. Otupělá, neschopná cokoli rozhodnout.

Ještě horší to bylo, když otupělost ustoupila a ze změti myšlenek, které ji vířily v hlavě, se vynořily jednotlivé. Tíha na ni dopadla plnou silou.

Byla to prázdnota, kterou nemohla snést. Nuda, kterou pociťovala, když bývala sama doma, byla proti této prázdnotě jen malou nepříjemností.

Jen tichý hlas v podvědomí ji šeptal, že to mohla čekat. Co si to myslela, když její manžel nebýval tak často doma? Uvědomila si, že ten hlas tam byl už dlouho. Dlouho před tím, než od ní odešel.

Byt to ten vyčítavý hlas, který hledal její chyby, hledal, co udělala špatně a sžírající prázdnota, které ji nenechaly v klidu.

Kamarádky ji utěšovaly, přesvědčovaly, že to není její vina. Čím dál víc se uzavírala do sebe. Kamarádky její stesky přestaly bavit.

Výroba šperků a pilates se propadly v zapomnění.

Doma bylo prázdno. Neměla důvod uklízet a vařit. Pro koho?

Když se napila vína, dotěrné myšlenky na chvíli ustoupily. Přestaly dorážet, ustoupily do podvědomí, odkud se původně vynořily.

Ulevilo se jí, udržovalo jí to nad vodou. Začala se těšit na večerní chvilky u skleničky.

Bývaly čím dál častější. Alkohol myšlenky zaháněl hůře, než na začátku. Při pití se začaly vynořovat jiné myšlenky. Ponuré, smutné. Pořád to bylo lepší, než bez něj.

Ponuré myšlenky přicházely čím dál častěji. Nemohla však přestat. Byl to začarovaný kruh. Dotěrné myšlenky a prázdnota. Tu zahnalo nejprve víno, později i tvrdý alkohol. Pod vlivem alkoholu zase ponuré depresivní nálady.

Zmítala se z jednoho stavu do druhého. Nevnímala čas, který běžel. Ztrácela se v něm. Události šly kolem ní. Jen některé zaznamenala.

Při návštěvě syna bývala nejprve střízlivá. Byla to událost, kterou ještě dovedla prožít. Byla však nervózní a vše ji padalo z rukou. Snažila se. Bylo to tak těžké. Pak si při jeho návštěvě napila alespoň trochu. Jen aby zahnala nervozitu a nešikovnost. Aby ji viděl v pohodě.

Jezdíval jen málo. Škola ho zaměstnávala. Učil se na státnice.

Ztratila přehled o čase. Zapomněla na den, kdy syn měl dělat zkoušku.

Když přijel po zkouškách, našel ji opilou v křesle. Měla na sobě několik dnů nošené propocené šaty. Byly polité vínem, jak jí vypadla sklenice z ruky, když usnula. Kolem ní leželo špinavé nádobí, zbytky jídla. Umaštěné, nečesané vlasy ji padaly do očí.

Tak moc se styděla. Bylo to horší, než kdyby ji takto viděl někdo cizí. Ještě víc ji ranily jeho slova. Nebyly to slova rozhořčení, nebo zloby. Byla v nich lítost.

"Je mi to líto." Řekl a pohladil ji po vlasech. "Nechci, abys takto žila."

Uviděla v jeho očích slzy.

"Udělal jsem zkoušky. Posílal jsem smsku. Neozvala ses."

"Promiň." Cítila se hrozně. Píchlo ji u srdce. Jak to mohla propást?

"Chceš, abych přijela na promoci?" Zeptala se chabě.

"Ano, ale ne takto. Něco s tím uděláme." Chabě se na ni usmál. V tu chvíli vypadal jako malý chlapec. Její malé nevinné dítě. To ona má být oporou jemu, ne naopak.

Rozplakala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Den Den | Web | 16. října 2012 v 21:30 | Reagovat

Ohromné co čtu. Moc povedené.

2 domovina domovina | Web | 16. října 2012 v 21:39 | Reagovat

[1]:Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama