Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XXIII - Touha

12. října 2012 v 23:18 |  Část Druhá - Eltaj

Teda už je netrpělivě čekala.

Odvezli jednotku do lékařské místnosti. Začala zkoumat její záznamy.

"Moc se mi to nelíbí." Řekla nakonec. "Podle těchto záznamů byl uveden do umělého spánku, ale nevidím důvod proč. Měl by být v pořádku."



"Bude v tom nějaký háček. Vypadá to, že loď byla naprogramována, aby se sem dostala bez posádky a vyslala signál, který by zničil Společenství. Proč sem ještě posílali někoho v tomto stavu? Napadá mě jen jedno, kdyby se něco nepovedlo, aby vše dokončil…" Alonzovi myšlenka pasti, ukryté v záhadné lodi uvízla v hlavě.

"To mu nemáme pomoci, nebo ho necháme tak jak je?" zeptala se rozčileně Teda.

"To tím nemyslím." Hájil se. "To ne, jen si myslím, že předpokládali, že ho jen tak nenecháte. Prostě bychom si na něj měli dát pozor."

Teda zavrtěla hlavou. "Je jeden z nás."

"Proboha, jeho loď zničila to vaše Společenství!" zvolal Alonzo.

"Byl v jednotce dřív, než se loď vydala na cestu sem." Podotkl Davo.

"Jen mě napadlo s tím vaším sdílením myšlenek," navrhl Alonzo, "co kdybychom mu dali helmu?"

"Ale takhle to nefunguje," namítla Teda.

"Já bych to nezavrhoval," přidal se Kiiju. "Stejně by z toho, co přichází z planety, měl jen zamotanou hlavu a nepomohlo by mu to."

"Dobře, zítra uvidíme, co nám řekne." Ustoupila Teda.

Nastavila jednotku tak aby se muž v ní pomalu probouzel.


Odpočinek uprostřed lodi byl příjemný. Nebyla to planeta, člověk se nemohl zadívat do dáli na horizont, přesto to bylo příjemnější, než prostředí nejluxusnější lodi jakou kdy Alonzo navštívil. Seděl s Leilou, Petem a Lenou u stolu plného jídla. Teda něco řešila s Davem. Nevypadal z toho nadšený, ale ani Teda. Narazila na odpor, který nečekala a Davo svou pozici tvrdě hájil. Zaslechli jen úryvky rozhovoru.

"Nemůžeš si dělat, co chceš! Tuto loď by měl řídit někdo zodpovědný."

"Z čeho soudíš, že nejsem zodpovědný?"

"Myslím tím dospělý. Myslím tím starší."

"Je to má loď"

"Potřebujeme ji pro záchranu Eltaje. To chceš přece taky."

"Ano a je vám k dispozici… Se mnou."

A tak to pokračovalo. Lena vypadala nesvá, když poslouchala hádku.

"Nefunguje jednotka tak, že když člověk chce ven, tak ho pustí?" zeptal se Alonzo Leny. Chtěl odvést její pozornost od hádky a taky byla jediná, koho se mohl zeptat. Kiiju byl někde v pokojích a Teda s Davem byli zaměstnáni sami sebou.

Lena byla zprvu trochu překvapena otázkou. Nebyla zvyklá někomu poskytovat informace. Ve Společenství je spíš hledala, jestli po ní někdo něco chtěl, tak to byly pocity a jejich sdílení. Ale informace všichni hledali u starších, nebo se spojili s městem Poznání.

Přemýšlela o tom, co ví o jednotce. Nebyla zvyklá na situaci, kdy něco neví. Vždy, když ji něco zajímalo, odpověď jako by se sama objevila. Společenství vždy uspokojilo její zvědavost. Teď si připadala, jako ji sebrali kus jejího mozku. Na otázky, které by zodpověděla, když fungovalo společenství, teď neměla odpovědi. Už to, že se jí na něco ptají, bylo pro ni nové.

Byla zmatená, chtěla pomoci, ale jak? Vzpomněla si, jak ji v noci pomohl Davo. Spojila se s jeho myslí. Šlo to hůř, než si myslela, ale nakonec se odpověď dověděla.

"Ano to ano, ale dá se to obejít. Když dáte jednotce příkaz podávat látky, které sama neindikuje, a ty látky způsobí, že váš mozek nekomunikuje s jednotkou."

Davo se na ni podíval a usmál se.

Teda zachytila jeho pohled.

"Já se ti tady snažím vysvětlit něco důležitého a ty mě ani nevnímáš?" zvolala naštvaně.

Davo už měl kázání dost.

"Chceš jen kontrolu mé lodi." Řekl a odešel od Tedy k ostatním. Ani se na ni nepodíval. Vypadala zaraženě. Jako by nemohla pochopit, jak si Davo mohl dovolit být tak drzý.

Alonzo vstal a šel za Tedou.

"Všichni se snažíme. Nikdo z Eltaje nemá s cestováním zkušenosti. Bez Dava je vám loď na nic." Dal ji ruku na rameno a snažil se ji uklidnit.

"Je tu Kiiju, má hodně zkušeností." Řekla už klidnějším hlasem.

"Ano, ale ten s cestováním skončil. Určitě měl důvod a nevypadal, že by se hrnul do nějaké akce."

"Vždyť je to ještě dítě."

"Možná vzhledem, možná chováním, ale určitě ne činy."

Teda se usmála "Kdyby alespoň nebyl tak drzý."

Alonzo se jen usmál.


Lena byla v zahradě uprostřed lodi. Tak jak se jí nelíbilo prostředí podmořských měst, stejně se jí nelíbila loď. Na planetě, kde dosud žila, trávila největší část svého času venku na ostrovech, někdy na pevnině. Snila o divoké přírodě, hustých lesích s liánami, rozlehlých stepích, kde se prohánějí stáda divokých zvířat. Tak jak o nich vyprávěli pověsti o Zemi, kterou její předci před mnoha generacemi opustili.

Na Eltaji, kde žila, bylo vše uspořádané. Ostrovy byly pohodlné parky, nebo pěstírny ovoce. I pevninská příroda se spíše podobala pěstěné zahradě, než divoké přírodě. Zvířata i rostliny měly pevný řád, nic nepřerostlo, zvířata se nepřemnožila. Vše bylo stejné, nic se nedělo. Občas se styděla za své myšleny, připadaly jí nevděčné a nemístné. Uvědomila si, že ve Společenství ji tyto myšlenky přerušily skoro okamžitě jiné. Teď to bylo naopak. Jen na to začala myslet, vynořily se další myšlenky další touhy. Měla pocit, jako by nikdy nebyla sama sebou. Vždy ji někdo "vedl" ke správnému rozhodnutí. Vše mělo řád a nikdo si nedělal, co chtěl.

Teď vše bylo jinak. Na planetě vládl chaos. Nebylo to však to, o čem snila. Stav, který teď vládl na planetě, byl spíš zoufalý, než vzrušující. Tady na lodi, která byla daleko od moří na planetě, ve kterých byla většina života planety, nebyl cítit tento chaos tak intenzivně. Už se trochu naučila nevnímat tento chaos okolo. Tentokrát se však zaposlouchala. Zdálo se jí, že se situace dole na planetě nějak změnila. Výkřiky zmatku a strachu se jí už nezdály tak zoufalé, vypadalo to, že se zvířata pomalu uklidňují.

Probírala se jednotlivými myšlenkami, na které narazila. Snažila se nepodlehnout jejich pocitům. Byly to jen střípky, které byly silné a zabloudily až nahoru k lodi.

Pak narazila na uklidňující myšlenku. Silnou a konejšivou. Poznala, že to je myšlenka Eltaje. Sledovala ji. Pomalu se tato myšlenka pohybovala planetou a zvířata se začínala uklidňovat. Pak si Eltaj všiml i jí. Najednou zde ucítila i strach. Ještě nikdy v myšlence Eltaje neucítila strach. Byla to strach z prozrazení, nechtěl, aby někdo věděl, že Eltajové jsou stále na planetě. Nechtěla ublížit ani Eltajům ani zvířatům a snažila se Eltaje svými myšlenkami uklidnit. Její mysl se od něj odpoutala a začala sledovat mysli zvířat, které už byly klidné. Za chvíli se uklidnila i ona. To co cítila, se začalo, podobat tomu na co byla zvyklá. Vyčerpání z probírání myšlenek a uklidňující vědomí, že Eltajové jsou stále na planetě, ji ukolébalo a usnula. Když se vzbudila, nevzpomínala si na to, že by Eltaje zaslechla.


Davo k ní přišel. Ani si ho nevšimla. Ještě byla malátná ze spánku. Pořád ještě vnímala uklidňující se atmosféru planety.

"Jak je?" Dřepl si u ní a zeptal se.

Usmála se na něj "Zvířata se uklidňují, myslím, že se situace na planetě dá do pořádku."

"Ty je odtud slyšíš?" zeptal se udiveně Davo. Lenina schopnost cítit myšlenky na takovou vzdálenost jej ohromila. I on cítil něco z planety, ale rozeznat jednotlivé myšlenky bylo na něj moc.

Přikývla. "Slabě, hodně myšlenek splývá. Musím se hodně soustředit."

Sedl si k ní a vzal ji za ruku. Chvíli mlčky seděli.

"Co bude dál?" zeptala se.

"Nevím, myslím, že to nikdo neví." odpověděl Davo.

"Pořád nemůžu pochopit, proč to někdo udělal." řekla Lena. "Není tady nic cenného. Tuláci našli mnoho planet s tolika poklady. Někde nerostné bohatství, jinde vzácné rostliny. Tady je jen malá pevnina a spousta oceánů…" Kroutila hlavou.

"Možná jsou to Eltajové a jejich vědomosti to co je láká."

"Ale ty samé vědomosti by měli mít i tuláci na svých lodích."

"No ne všechny, a možná si myslí, že Eltajové toho ví mnohem víc." řekl Davo.

Lena se na něj chvíli dívala.

"Společenství je…Bylo o sdílení. Eltajové s námi sdíleli vše a my s nimi." Davo cítil, jak se mu probírá myšlenkami a nechal ji.

"Ty si taky myslíš, že toho ví víc, než poskytují tulákům." Řekla trochu překvapeně.

"Tuláci se stali za ty celé generace, co cestují za jinými světy více nezávislými na Eltajích, i když tuto planetu pořád pokládáme za svoji domovskou. Civilizace Eltajů je mnohem starší než ta lidská. Určitě ví hodně i toho co lidé ještě ani nejsou schopni pochopit."

"Nechci zůstat na této planetě" řekla najednou Lena. "Chtěla bych cestovat jako tuláci."

Davo se usmál. "Tady se asi dlouhou dobu lodě nepostaví. Můžeš cestovat se mnou, budu rád."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama