Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XXI - Teda

9. října 2012 v 19:04 |  Část Druhá - Eltaj

Když se dostali do lodi, žena, která byla v lékařské jednotce, už byla při vědomí. Soňa s Lenou se o ni starali. Pomohli jí vstát. Soňa ji pověděla vše, co se stalo na planetě.

Představila se jako Teda. Lena ji znala od vidění. To moc ve Společenství neznamenalo. Jestli zná její roli ve společenství, nevěděla. Měla nasazenou helmu. Možná kydy i neměla, nepoznala by taky nic. Mnoho zvířat i lidí se útokem a hlavně rozpadem Společenství změnilo.



Přemluvili Tedu, aby si nechala nasazenou helmu. Nebo spíš došla k názoru, že helmu ještě nějakou chvíli bude používat. Sundala si ji, jakmile se dostala z přístroje. Bez helmy však slyšela zmatené zvířata z planety. Byl to jen vzdálený hluk myšlenek, který splýval v jeden dojem. Snažila se rozeznat jednotlivé myšlenky, poslat myslím, které jsou zmatené a vystrašené útěchu. Byli však příliš daleko. Bylo to pro ni moc. Chtěla to zvládnout, ale pak i přemohl smutek a bezmoc. Cítila se zvířaty, ještě nedávno byly součástí Společenství. Cítila potřebu jim pomoci, ale nemohla. Nakonec se rozhodla helmu si znovu nasadit.


Dívka vypadala bledě. Už ne tak nepřítomně jako včera. Když dorazili, usmála se na ně.

Davo hned ucítil její pocity. Byla klidnější. Velký smutek a nejistota přetrvávaly, zmatek a osamocení se však trochu zmírnily.

"Je ti líp?" zeptal se Davo, když na chvíli zůstali sami.

"Je mi dobře" usmála se. "Je těžké nevšímat si všech těch zmatených myšlenek, které přicházejí z planety. Myslím, že i zvířata na planetě se trochu uklidňují. Je to zvláštní vnímat mysl pouze několika lidí. Myslím, že Keji je velice zvláštní stařík. Ne tak zvláštní jako cizinci. Připadá mi to jako by neuměli mluvit. A poslouchat."

"Umí to, jen to dělají jinak a ty na to nejsi zvyklá."

"Jdou v nich poznat jen stíny pocitů. Snažím se je pochopit. Něco dělám špatně. Vždy, když s nimi mluvím, tak se ode mě odtahují, nepřijímají mě. Kromě Soni, je jiná… Víc si s ní rozumím, je na mě hodná. "

"Snažíš se až moc," usmál se Davo. "Nejsou zvyklí, že jejich pocity někdo vycítí a proto jim to je nepříjemné. První co se dítě tuláků naučí je blokovat myšlenky druhých lidí. Obzvlášť těch, co nejsou z Eltaje. Jen podvědomí pracuje, a když zaznamená nějaký varovný signál, projde si jeho mysl."

"Ale jak to mám udělat?"

"Je to na delší dobu," řekl Davo a Lena se zatvářila zklamaně.

"Zatím zkus nemluvit o pocitech ostatních a mluvit o vlastních."

"O vlastních?" Podivila se, pak si uvědomila, že její city oni cítit nemohou. "To jsem si neuvědomila."

Davo se na ni usmál a vydali se za ostatníma do středu lodi.

"I Kiiju hodně myšlenek skrývá," řekla "a ty taky."

Davo přikývl.

"Je to nutné při tuláckém životě."

"Kdybych nevěděla, že pocházíte z Eltaje, řekla bych, že jste stejní jako cizinci. Alespoň na první pocit."


Popsali ostatním, co se stalo v oceánu a to že tam Hakam zůstal.

"Takže Eltajové nám nepomůžou?" napůl konstatovala a napůl se zeptala Teda.

"To bych nevylučoval." řekl stařík. "Myslím, že s Hakamem mají své plány. Podle mě budou dělat co je v jejich silách. Tato planeta a celé Společenství je vlastně jejich dílo. Budovali je celá tisíciletí. Jen tak ho neopustí."

"Otázkou je, co budeme dělat dál." řekl Alonzo.

"Opravíme modul a znovu vyrazíme dolů." Navrhl Davo.

"Za jak dlouho to bude?" zajímala se Soňa.

"Počkáme až se Hakam vrátí," mírnil je stařík.

"Je tu ta loď. Měli bychom zjistit, co se tam stalo," navrhl Pete. Davo s Alonzem byli plní dojmů z výletu na dno oceánu a loď vypustili z mysli.

Teda vypadala unaveně. Seděla v křesle se založenýma rukama a nenechala si ujít žádný z názorů, které ostatní vyjádřili. Její slabý hlas byl pevný a měl v sobě nádech rozkazovačnosti.

"Měli bychom počkat na Hakama?" Zeptala se Teda odmítavě. Kiiju se k ní přidal.

"Nevíme, kdy se vrátí," odvětil Alonzo, pak chvíli zaváhal. "A jestli. Nemůžeme tu jen tak sedět."

Teda se nesouhlasně zamračila. "Je to nezodpovědné, nevíte, co vás na lodi čeká."

Alonzo a Teda seděli proti sobě. Ani jeden nevypadal, že by chtěl ustoupit.

"Zůstanete tady, dokud se Hakam nevrátí." trvala Teda na svém.

"Musíme zjistit, co na té lodi je," řekl Alonzo. "Co když se nevrátí? Nebo přijde s tím, že se Eltajové nechtějí do ničeho míchat a máme si poradit sami? Nejste malé děti, které neví co dělat, když rodiče odejdou z domu."

Teda vypadala uraženě, otevřela pusu k odpovědi. Pak stiskla pevně rty a pozorovala Alonza.

"To tam půjdete sám?" Zeptala se Teda nakonec.

"Ne, vezmu sebou kohokoli, kdo bude chtít." Řekl Alonzo vzdorovitě.

Teda si pomyslela, že se teď Alonzo chová jako dítě. Davo je s úsměvem pozoroval. Vycítila jeho pohled a podívala se přísně na něj. Přestal se usmívat a podíval se jinam.

"Nevíte, co se tam stalo," obrátila se k Alonzovi.

"To právě chceme zjistit."

"Bez někoho z nás, z Eltaje to nezjistíte." nenechala se odbýt. Vypadali jak dva protivníci připravení na boj. Ostatní se na ně dívali a do sporu nezasahovali.

"Tak někoho vezmu sebou."

"Stařík, nebo dítě" ušklíbla se. Davo chtěl na chvíli zaprotestovat. Rozmyslel si to a rozhodl se do sporu nevměšovat.

"Jde i o jejich budoucnost," řekl Alonzo.

"Nedovolím vám, abyste je do toho zatáhli."

"Tak půjdete vy?" Odsekl Alonzo.

"Co?" zeptala se Teda a trhla sebou, tuto otázku nečekala. Už byla z hádky unavená.

"Nemůžete jen spoléhat, že Eltajové, ať už je to kdokoli, vyřeší všechno. Tohle Společenství, které vytvořili, bylo příliš křehké. Zasáhl jej útok zvenčí a s tím oni nemají zkušenosti. A zvenčí taky potřebujete pomoc."


Alonzo se podíval na ostatní.

Davo se jejich výměně názorů pořád ještě usmíval. I když se to snažil skrýt, pobavení na něm bylo vidět.

"Jste jak starý manželský pár." Rýpal si Davo a raději se otočil.

"Neměli bychom tam chodit." Řekl Kiiu

Lena si je prohlížela se zájmem. Nebyla zvyklá na výměny názorů. Vše co se rozhodovalo ve Společenství, se obešlo bez výměny názorů. Vlastně ani pořádně nevěděla, jak to fungovalo. Měla pocit, že prostě přijala názory Společenství. Nikdy nepřemýšlela, zda jsou ty názory její, nebo jí je přijala od Společenství.

"Jsem připravený jít," řekl Pete. Jako technika ho zajímalo, jak tulácká loď funguje. Nechtěl si nechat ujít příležitost. Na Davově lodi toho moc nezjistil. Všude kam se hnul, loď ho nepustila dál. Počítač mu odmítal odpovídat.

"Půjdu taky," řekl Davo.

"Ale..." Chtěla protestovat Teda.

"Umím se o sebe postarat. Prošel jsem rituálem, po kterém se děti tuláků mohou vydávat samostatně na výpravy." řekl pevně.

"Rituál prověřuje, jestli člověk umí komunikovat se Společenstvím. Ne jestli je dospělý." Teda stiskla rty jako by tím chtěla podpořit své tvrzení.

"Tuláci jsou dospělí, když mají svou loď a cestují." Kontroval ji Davo.

"A není člověk dospělý, když se umí o sebe i ostatní postarat a chová se zodpovědně i v situacích, které většina dospělých ani nezažije?" Vložil se do toho Alonzo. "A to Davo dokázal."

Pak se otočil k Davovi.

"Nemůžu tě nutit a ani nechci, určitě to bude nebezpečné."

"Dobrá," řekla Teda. "Dávejte na sebe pozor," podívala se Alonzovi do očí. "Všichni."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama