Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XVIII - Město Poznání

25. září 2012 v 23:14 |  Část Druhá - Eltaj


Dorazili k Městu poznání. Vypadalo to jako zázrak uprostřed veškeré zkázy. Město se zdálo v pořádku. Jeho průhledná obálka prozrazovala jeho vnitřní strukturu. Přístavy byly plné plavidel. Aleš s Petem poprvé uviděli, jak podmořské město vypadá nepoškozené. Světlo, které pronikalo z vnitřku města, nebylo silné a dodávalo městu fantaskní vzhled. Nepravidelné oblé tvary, na které nebyli zvyklí, se prolínaly a tvořily směsici abstraktních obrazů.


Uvnitř nenašli zbořené stěny ani polámané vybavení. O to hrůznější bylo zjištění, že mnoho lidí nepřežilo.

"Hned jak jsme zjistili, že se děje něco špatného vypnuli jsme přijímání, ale bylo už pozdě." Žena ve středním věku měla uslzenou tvář. Třásly se jí ruce i hlas. Vypadala unaveně jako ostatní, kteří byli při vědomí.

"Dělali jsme, co jsme mohli, abychom město zachránili. Zastínili jsme ho před vnějšími vlivy, ale zůstalo nás tu málo. Naštěstí mezi námi co jsme zůstali, byl Lanyo, zajímá se o stavební technologii eltajů a ví o konstrukci měst. Věděl, že musíme město stabilizovat. Jen málo z nás o tom vědělo. To eltajové stabilizují města, která se vznášejí nade dnem oceánu. Myšlenkami přes Společenství." Vyprávěla dál žena.

"Myslím, že to byl signál z lodi, který způsobil, že se Eltajové stáhli. Myšlenky Společenství způsobily rozkolísání pohybu měst. My co jsme zbyli jsme dělali vše, abychom město stabilizovali. Bylo to těsně."

"Takže pořád musíte stabilizovat město, když už to eltajové nedělají?" zeptal se Aleš.

Žena se na něj podívala, jako by jej před tím, nezaregistrovala. Pak ale odpověděla.

"Teď, bez signálu, který ničil myšlenky společenství, to není tak náročné. Stačí jen několik lidí."


Hakam prošel celé město. Bylo tvořeno jinak, než ostatní, ve kterých byli. Uprostřed místo zahrady byl velký konferenční sál. Počítač, který zaznamenával všechny údaje, které tuláci dovezou. Okolo byly místnosti tvořící zázemí. Jídelny, koupelny a malé pokojíky i ošetřovna. Alešovi to připomínalo podivně vystavěný hotel s kongresovým centrem uprostřed. Nechyběly tu rostliny. Nebylo jich tolik jako v zahradách jiných měst. Tady hlavně rostly liány. Plazily se po zdech. Vše kolem mělo oblé tvary a měkké barvy. Židle a stoly, které tvořily vybavení, vypadaly jako by náhodou vyrostly do tohoto tvaru. Žádné sklo kovy a výrazné barvy, na které byli zvyklí z Domoviny.

Na lidech, kteří přežili, byla vidět únava. Posedávali okolo a jen pomalu se dávali do pohybu. Několik lidí se střídalo ve středu při stabilizaci města.

Žena spolu s dalšími se postarala o lidi, které dovezli ze zhrouceného města. Hakam pak poslal několik dalších prohledávat ostatní města a ostrovy, kdyby našli někoho živého.

Pak se s Petem a Alešem vrátil na Davovu loď.


"Přežila jich jen třetina" slyšel říkat Hakama. "Je to... je to hrozné." Hakamovi se zlomil hlas. Davo vešel do ovládací místnosti. Byli tu všichni, kromě ženy, která stále ještě byla v přístroji. Dívka seděla skrčená v koutě, dívala se kolem po ostatních.

"Co dál?" zeptal se Alonzo. "Co se stane s planetou? Se všemi zvířaty v moři a na pevnině? Všichni byli napojeni na Společenství?"

Hakam přikývl.

"A ti tvorové v oceánu? Eltajové? Co je s nimi?" zeptala se Soňa.

"To nevím, v jednu chvíli, před tím než nastal chaos, se přestali ozývat. Jako by se vytratili ze Společenství."

"A co s nimi komunikovat normálně? Zajít za nimi a zeptat se co se děje. Zjistit, jestli vůbec ještě jsou naživu…" Navrhl Aleš.

Alonzovi se to zdálo jako dobrý nápad. Na Hakamovi bylo vidět, že ho taková varianta ani nenapadla. Překvapeně se na Aleše zadíval, pak zavrtěl hlavou.

"Ozvali by se nám, kdyby mohli." Z jeho tónu zněl zamítavý tón jako by to bylo kacířství jen pomyslet na to vydat se za eltaji osobně.

"Musíme je najít. Jinak nezjistíme, co se doopravdy s nimi stalo." Vložil se do diskuse Davo. Moc Hakamovu reakci nechápal. Otec ho vždy učil, že když je něco zapovězeno, má to nějaký důvod. A většinou je to či ono zapovězeno právě kvůli tomu aby se o tomto důvodu ostatní nedověděli. Tajili eltajově něco před lidmi? Před ostatními tvory na planetě?

"Oni v podstatě utvářeli Společenství. Byli jím, Společenstvím. Proto je takový zmatek, i když je signál lodi vypnutý."

Hakam se na něj zadíval. Chvíli se na něj upřeně díval a pak přikývl. Bylo to okolnostmi vynucené přikývnutí a bylo na něm vidět, že mu to dělá starosti.

"Není to tak jednoduché, nevíme kde eltajové jsou. Nevíme, jak vypadají a v jakých podmínkách žijí."

Davo se na něj nevěřícně díval. O eltajích věděl jen málo. Myslel si, že je to proto, že na planetě nežil. Teď zjistil, že ví o eltajích to samé jako lidé, kteří tu žijí a nikdy tuto planetu neopustili.

"To chcete říct, že jste nepátrali po tom, kdo jsou?" Podivil se Alonzo.

"Známe je, jsou naší součástí. Není důležité, kde žijí a jak vypadají, důležité jsou jejich činy. Jejich myšlenky byly naší součástí."

"Ty teď nejsou žádné." Poznamenal Aleš.

"Lidé jsou zvědaví, nevěřím, že by nikdo nechtěl toto vědět." Pokračoval Alonzo.

"Ano, možná, že se někdo našel, ale ve Společenství je tolik věcí, tolik informací, že se tato zdá bezvýznamná."

"Když eltajové dovedou nějakého tvora donutit, aby se nechoval násilnicky," začala pomalu Soňa, "není možné, že eltajové záměrně u lidí takového myšlenky utlumili?"

Hakam chtěl rázně protestovat. Pak si to rozmyslel a řekl.

"Proč by tedy neutlumili i ostatní myšlenky lidí? Co například tuláci, proč by jim dovolili odejít z planety? Vždyť je to nebezpečné. Mohli sem přivést někoho, kdo planetu zničí." Hakam se zarazil. Uvědomil si, že se to právě stalo.

"Možná proto, že také chtěli informace o jiných planetách. Jsou inteligentní, mají touhu poznávat." Řekl Alonzo. Čím dál víc se mu eltajové nelíbili. Neviděl na těchto lidech, že by nějak pod eltaji strádali, spíš mu připadali šťastnější než většina lidí v Domovině. Jen eltajský způsob vedení mu neseděl k lidské povaze. Co touha po svobodě? Společenství bylo absolutní opak. Zlatá klec.

"Nevěřím, že z celé lidské populace se nenašel někdo zvědavý. Kdo toužil poznat toho, s kým žije a sdílí myšlenky. I kdyby to bylo nebezpečné. Vždy se někdo najde. Co někdo z mladých?" zeptal se Alonzo.

"Nikdy jme neměli potřebu…" Začal Hakam. Přerušil ho však Davo.

"Když tu byli mí rodiče. Před dvaceti lety. Byly města plná. Hodně mladých lidí. Teď je jich tu jen několik." Davo si tuto otázku pokládal už dlouho. Něco se dělo s touto planetou už dlouho.

"Alonzo má pravdu," začal Hakam. "Mladí chtějí zkoumat. Nezajímá je jak je svět nebezpečný. Před několika lety vznikla skupina nespokojených. Většinou mladí lidé. Bylo to už dlouho, několik generací, co se naposledy objevila takováto nespokojenost. Tito nespokojení se stali tehdy tuláky.

I tentokrát se Společenství rozhodlo postavit další lodě a z nespokojených vytvořit tuláky. Nebylo to snadné rozhodnutí. Tentokrát se podmínky změnily. Lidé, kteří na Eltaji vyrostli, věděli jaké to je jinde jen z tuláckých deníků. I to, že chtěla odejít většina mladých lidí, bylo pro nás bolestné." Řekl smutně Hakam.

"Vydali se na cestu společně?" zajímal se Davo.

"Rozhodli se letět zpátky na Zemi. Nepřipadalo nám to moudré vracet se tam, odkud jsme byli vyhnáni. Nedali si říct."

"Myslíte starou planetu? Dorazili tam?" Zalapal po dechu Alonzo.

"To nevíme," vzdych Hakam. "Ještě se nikdo z nich nevrátil."

"Nikdo tedy nechtěl zjistit, kdo jsou Eltajové?"

"Žili s tím celý život. Brali Eltaje jako fakt. Touha poznávat kořeny byla silnější." Promluvila Soňa.

"Vůbec nic o Eltajích nevíte?" zeptal se Davo.

"No, myslíme si, že žijí hluboko na dně oceánu, nikdo tam ještě nebyl." Řekl rozvážně Hakam a pak dodal "Nemáme se tam jak dostat."

"Přistávací modul by to měl zvládnout. Ten tlak vydrží." navrhl Davo. Na obrazovce se objevilo schéma modulu, Davo na něj ukázal.

"Ale musel by se upravit pohon," vložil se do toho stařík.

Pak se chvíli bavili o tom jak upravit přistávací modul, měnili parametry na obrazovce, lodní počítač přepočítával nastavení, až došli k řešení. Nejvíce o tom věděli Davo se staříkem. Hakam přiznal, že bez spojení s Městem poznání toho moc o konstrukcích lodí a modulů neví.


"Co se vůbec stalo s lodí, která co vysílala signál?" zeptal se Davo.

Alonzo byl rád, že se zase může zapojit do debaty. "Je pořád na orbitě, zatím neškodná." řekl. "Měla by se prozkoumat a zjistit co se tam stalo."

Hakam souhlasil.

"Všechno po pořádku, napřed musíme dát trochu věci do pohybu,"

Davo zatím nastavoval na řídícím panelu pokyny pro úpravu modulu.

"Bude to někdy zítra," řekl nakonec.

"Měli bychom si odpočinout a najíst se," navrhl Alonzo. Všichni se pak podívali na Dava.

"Co?" odvrátil se od obrazovky Davo.

"Nemůžeme se nikam dostat," vysvětlil stařík.

"Jo, aha." Davo se znovu otočil k řídícímu pultu a něco tam nastavil. "Už by to mělo fungovat." Trochu provinile se usmál. Zapomněl na bezpečnostní opatření. Loď neotevřela dveře nikomu, kdo byl cizí.

"Zbraň, která zničí loď, zámek na lodní počítač, jeho blokace, není to přehnané?" zeptal se Hakam.

"Kdybych nezablokoval počítač, už by nefungoval, tak jako na planetě. A bez zbraně by druhá loď ještě vysílala. Zamčení lodi je síla zvyku, vždy to tak dělali mí rodiče a já to tak dělám také." Zakončil trochu vzdorovně Davo. Nebyl rád, že Hakam ví o jeho malých tajemstvích.

"Jsme tuláci, ne všude jsou lidé milí a přátelští. Většinou to člověk použije zbytečně. Ale když jednou ne a bylo by to potřeba, pak je problém."

"Ale Eltaj je tvůj domov." Řekl trochu vyčítavě Hakam.

"Ano," přikývl Davo. "Je to můj domov. Kde jsem nikdy nebyl. A který může být zranitelný jako každá jiná planeta. Bohužel."

"To je pravda," řekl poklesle Hakam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama