Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XVI - Tulácká loď

18. září 2012 v 21:31 |  Část Druhá - Eltaj

Uvnitř Davova modulu to vypadalo podobně jako v plavidle, jen prostor byl větší. Hned jak se posadili vzlétli. Trvalo jen chvíli, než se dostali na oběžnou dráhu. Přední, boční i horní zdi vypadaly průhledné. Alonzo přemýšlel, jestli jsou stejné jako v kopuli.

"Jsou to vlastně obrazovky, které ukazují co je venku." Odpověděl mu Davo na nevyslovenou otázku a Alonzo znovu začal přemýšlet, jestli slyší všechny jeho myšlenky. Nebo si všiml, jak se kolem sebe dívá a odpověď byla jen dílem náhody? Pak uviděl jejich domovinskou loď, letěli kolem a loď mu odtud připadala strašně křehká a zranitelná.

"Přepínám na navádění." Řekl Davo za chvíli. "Už jsme skoro tam."


Alonzo i Soňa vyhlíželi Davovu loď. Když uviděli loď, její vzhled je překvapil. Uviděli ji na poslední chvíli, její matná barva splývala s pozadím. Tvarem připomínala nepravidelný elipsoid.

Najednou se před nimi otevřel otvor a vletěli do místnosti, která byla schopna pojmout dva moduly. Otvor, kterým vletěli, se za nimi zavřel. Na druhé straně se po chvíli otevřel menší otvor. Na obrazovce vepředu se objevila tvář staříka.

"Jste tady," konstatoval jeho hlas, "co jste se dověděli?" ptal se.

Vešli dveřmi do úzké dlouhé chodby lemované několika dalšími dveřmi. Soňa s Alonzem podpírali Hakama, vlastně ho spíše nesli. Byl při vědomí, i když jeho oči byly zavřené a ztěžka dýchal.

"Tudy," vedl je Davo. Otevřely se před ním jedny dveře. V místnosti byly čtyři stroje tvaru obřích vajec, do kterých se vešla lidská postava. Když přišli blíž, zjistili, že v jednom leží žena z ostrova a ve druhém dívka. Davo přišel ke třetímu a zmáčkl něco na panelu, vejce se z vrchu otevřelo. Soňa s Alonzem Hakama položili do přístroje. Pak Davo zavřel víko a něco nastavil na přístroji. Víko stroje se zamlžilo. Viděli jen část obličeje. Viděli, jak jeho čelo omotala bílá pružná nitkovitá hmota. Přístroje začal vydávat mírné hučení jako ostatní dva.

"Lékařská jednotka." Okomentoval Davo. "Snad pomůže."


Do místnosti vešel stařík. "Konečně jste tady," přispěchal k nim. "Jak to tam vypadá? Našli jste někoho živého?"

"Jen Hakama," řekl Davo. Sklonil se k přístroji a znovu něco tam nastavil.

Začalo to na displeji blikat chvíli červeně a pak světlo přešlo do modré.

Davo si vydechl a zavřel oči. Pak řekl: "bude v pořádku. Alespoň fyzicky."

Alonzo se Soňou mezitím přešli k přístrojům, kde byla uzavřena žena a vedle dívka. U dívky displej blikal taky modře. Ženě červeně.

"Modrá svítí, když se člověk uzdraví?" zeptala se Soňa a zadívala se na ženu.

"Ano," řekl Davo a přešel k přístroji s dívkou. "Za chvíli se probere," řekl, když se podíval na displej.

"A ta žena?" zeptala se Soňa.

"Nevím, snad to bude dobré, to se ještě uvidí. Víc dělat nemůžeme." pokrčil Davo smutně rameny. Alonzo by rád nabídl pomoc. Měl jen základní zdravotní kurz a jejich lékařské přístroje mu připadaly zastaralé. Celé jejich vybavení, i když v domovině bylo jedno z nejmodernějších, pokulhávalo před přístroji z Eltaje. Jak bylo možné, že tato skupina lidí byla technologicky o třídu výš, i když byla odtržena od zbytku civilizace? Jediné vysvětlení nacházel v bytostech, které nazývali eltaji. I oni sami přiznávali jejich vliv. Jak e vyrovnávají s pocitem, že oni tady nejsou vládci planety? Celý tento svět, který na první pohled vypadal jako utopie, mu připadal nepochopitelný.

"Loď," vytrhl se Alonzo z přemýšlení. "Musíme zničit vysílání signálu."

Davo přitakal a vyrazili ven z místnosti.

"Potřebuji pomoc," řekl a zadíval se na Alonza.

"Jdu s tebou," odpověděl.


Loď, do které nastoupili, byla větší, než modul ve kterém se dostali sem z planety. Byla v místnosti podobné té, do které vletěli modulem. Aerodynamický tvar lodi Alonzovi připomínal doutník. Vypadala jinak než modul a loď. Dokola kolem trupu byly pásy, které obtáčely celý trup.

"Budeme mířit manuálně. Nechci, aby něco z té lodi proniklo k nám. Víme polohu, ale bude mít štíty, tak ji uvidíme na obrazovce jen jako obrysy a až když u ní budeme hodně blízko."

"Hakam byl docela skeptický." Poznamenal Alonzo.

"Nikdy nelétal," řekl Davo a pak dodal. "A taky neví, co všechno tohle dokáže. Vlastně ani neví o tomhle letounu. Není to eltajská technologie. A ani by to neschvalovali."

Alonzo se zasmál. "Takže ne všechno sdílíte?"

Davo se trochu ošil. "To už mí rodiče. Prostě neřekli všechno. Technologii eltajové znají. Jen… Jen moc nesouhlasí s některými zbraněmi. I přes všechny informace netuší jaké to tam venku je. Ne vždy se povede skrývat se, nebo splynout s obyvateli. A ne všichni jsou přátelští."

Alonzo pokýval hlavou. Seděl vedle Dava a svíral v ruce páku ovládání. Davo mu už vysvětlil jak s ní zacházet. Bylo to jednoduché, podobné jako u jejich přistávacího modulu. Možná i jednodušší. Řídil Davo a Alonzo měl na starosti zbraň. Davo hned na začátku řekl, že to nebude jednoduché prostřílet se štíty. Zkusit to však museli. Letěli k cíli, který neviděli. Bylo to jako letět jen tak do prázdna.


Soustředil se, aby mohl zareagovat, hned jak se něco objeví.

Najednou se na obrazovce objevil obrys lodě. Alonzo namířil a stiskl tlačítko. Před ním na obrazovce se zableskl paprsek a zasáhl obrys lodě.

"Ještě," zvolal Davo. Alonzo znovu stiskl tlačítko. Paprsek znovu zasáhl loď.

Proletěli kolem a začali zatáčet, aby se obloukem znovu přiblížili k lodi.

"Přes šíty se nedostaneme." Řekl Davo.

"Budete řídit, držte se co nejblíže lodi," řekl Davo. "Pokusím se vypnout štíty. Nepoznáme, že jsou vypnuté, proto palte nepřetržitě. Když toto světlo přestane svítit, loď přestala vysílat." Ukázal na ukazatel na panelu. Pak vytáhl z vaku čelenku, něco na ní nastavil. Až teď si Alonzo uvědomil, co chce udělat.

"To ne," zaprotestoval. Už bylo pozdě. Davo se nadechl a nasadil si čelenku. Zavřel oči a začal se soustředit.

Alonzo nevěděl, jak přesně čelenka funguje. Nelíbilo se mu, že bude Davo znovu vystaven podivnému vysílání, které způsobilo zkázu na planetě.

Loď se zachvěla. Alonzo pevněji sevřel ovládání. Dokončil otočku a vraceli se zpátky k lodi. Neletěli tak plynule jako, když řídil Davo. Snažil se udržet letoun v klidu. Soustředil se na řízení a zároveň na to kdy vystřelit.

Znovu se objevil obrys lodi. Tentokrát se po zásahu paprskem obrys zachvěl. A světlo, které signalizovalo vysílání lodi zhaslo.

Podíval se na Dava. Ten byl bezvládně zhroucený ve svém křesle.

Zaklel. Otočil letoun a letěli zpátky. Nebyl si jistý směrem. Davova loď nebyla vidět. Přemýšlel, jak se dostanou zpátky, když se na obrazovce objevila Hakamova tvář.

"Dokázali jste to," ozval se i jeho hlas optimisticky. "Teď si vás loď bude navigovat. Stačí přestat řídit manuálně."

Alonzo se s úlevou zvedl od řízení. Přešel k Davovi a sundal mu čelenku. Měl zpocené čelo a byl v bezvědomí. Nemohl nic dělat, neměl jak mu pomoci.


Hakam stál u obrazovky a prohlížel si planetu. Vypadala stejně jako jindy, ale cítil, že to tak není. Už v ní neviděl poklidný domov. Pocit bezpečí, který ho po celý život provázel, byl pryč. Zbyl jen zmatek, beznaděj a nebezpečí. Skrytý nepřítel, který k nim přiletěl jako přítel, jako jeden z nich. Odtrhl oči od obrazovky a podíval se na ostatní. Cizinec z civilizace, které před stoletími vyhnala jeho předky. Nezdá se zlý, nebo nečestný, ale také nechápe jejich společnost. Pohrdá jejich hodnotami, odsuzuje společenství. Starý tulák, žijící svými vzpomínkami.

Jen málo lidí zůstalo na Eltaji. Mnoho se jich stalo tuláky a populace na Eltaji vymírala. Tuláci, může je počítat jako eltajany? Nikdo z tuláků se neumí plně poddat společenství. Umí od něj odpoutat mysl. Ten, kdo se narodil na Eltaji to nedělal. Žil společenstvím a společenství žilo jím.

Byl tu mladý tulák, který nasadil život za Eltaj. Vypnul vysílání. Kdo zbývá aby Eltaj, ten prastarý mírumilovný svět zachránil? Hakam se znovu rozhlédl po tvářích kolem sebe.

Mladičká dívka, která se probrala z bezvědomí? Bude mít co dělat sama se sebou aby se vyrovnala s tím, že společenství nefunguje. Žena v lékařské jednotce? Probere se vůbec? A další cizinec. Podivná žena se zrzavými vlasy, tak nepodobná tulákům. Její zelené oči jako by ho fascinovaly. A ne jen oči. Věděl, že jsou tu ještě další cizinci na planetě. Mohou to být oni, kdo stojí za útokem? Ne, tomu nevěřil. I tak se mu dělalo špatně z toho, že celá planeta a její společenství bude potřebovat pomoct cizinců, kteří jim nedůvěřovali. A právem. Zničili jim loď, znemožnili návrat. Byli stejní jako oni? Tolik se báli, aby se jejich civilizace o nich nedověděla, při tom si byli tak podobní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama