Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XIV - Zkáza

13. září 2012 v 21:38 |  Část Druhá - Eltaj
Moře se pod hladinou změnilo. Ryby i ostatní živočichové plavali chaoticky sem a tam. Nikdo z nich se nepásl na řasách ani hejna se před plavidlem nerozestupovaly. Občas uslyšeli náraz. Jako by se zvířata slepě, bezradně vrhala tam, kam je napadne.

Dopluli do místa, kde opustili hroutící se kopuli. Kde ráno viděli průhlednou, jemným světlem osvícenou kopuli byly trosky poházené po dně moře. Vypadalo to jako by nějaká obludná síla roztrhala kusy obří krápníkové jeskyně po okolí. Po chvíli zahlédli i zbytky tropické zahrady.

Část kopule ležela na dně a v některých místech ještě svítilo jemné světlo. Celé město připomínalo umírajícího živočicha, kterému dochází životní síla. Zařízení plavidla prohledávalo trosky. Hledalo známky života. Čím zářivější se zdála vzpomínka na blýskavé město, tím smutnější byl pohled na zbytky této krásy na dně.

Proplouvali nad těmito troskami. Na obrazovce zablikalo světlo.

"Někdo tu je naživu." Řekl s nadějí v hlase Davo. Zamířil tam, kde přístroj ukazoval přítomnost života. Připluli k obrovskému kusu klenuté zdi. Ostatní části města byly roztříštěny okolo po dně oceánu.

"Zeď kopule utvořila vzduchovou kapsu." Ukázala Soňa na velký kus zdi na troskách.

"Támhle," vykřikl Alonzo. Zahlédl škvíru, kde se s plavidlem mohli dostat pod zeď.

Vpluli tam a dostali se do jeskyně, kterou vytvořila zeď rozbořené kopule.

Prostor byl zpola zaplněn vodou. Byla v něm sloupovitá budova, podobná té, ve které objedvali se staříkem. U ní se vynořili z vody.

"Je tam díra." Ukázala Soňa. Sloupovitá budova byla po celé výšce prasklá a v jednom místě byla tato prasklina tak široká, že do budovy mohli proniknout.

Vevnitř bylo vše zpřeházené. Světlo, které před tím vyzařovaly stěny, se linulo pouze z několika míst. Bylo těžké orientovat se ve změti předmětů a zároveň jít po nerovné podlaze. Budova ležela šikmo na boku a po podlaze byly kusy stěn. Prošli místnost a nikoho nenašli. Po schodech se dostali do dalšího poschodí. Bylo těžké se prodírat úzkým schodištěm, které bylo nakloněno v podivném úhlu. Pomáhali si rukama, někde lezli po čtyřech.

Nakonec se do dalšího patra dostali. Tam uviděli tělo. Když k němu přišli blíž, zjistili, že je to Hakam. Byl v bezvědomí, ale naživu. Davo mu nasadil helmu. Odnesli ho do plavidla.

"Nevypadá moc dobře," poznamenala Soňa. Sklonili se nad ním. Davo se díval na obrazovku, zda nenajde někoho dalšího živého.

Za chvíli se Hakam začal probírat.

"Ááá," zasténal. Pak otevřel oči.

"Hakame," promluvil na něj Alonzo. "jste v pořádku?"

"Já…" hlas mu přeskakoval. "Hlava, bolí mě strašně hlava."

Chvíli se odmlčel. Pokusil se vstát. Neměl však dost síly. Pomohli mu posadit se. "Nic… Nic neslyším… Přestalo to?" zeptal se s nadějí v hlase.

"Helma blokuje všechny signály," řekl Davo. Hakam zvedl ruce k hlavě a nahmatal helmu.

"Ve společenství je zmatek, kopule se rozpadla, nevíme, co se děje." řekl Davo, "co se stalo s ostatními?"

"Loď co se vrátila z Orie." začal povídat Hakam. "Něco… něco bylo špatně. Něco v tom co k nám loď vyslala. Bylo to jak výbuch v hlavě, šílenství koncentrované do jednoho silného úderu. Nevím, co to způsobilo. Něco co v člověku vyvolává ty nejhorší myšlenky. Eltajové v oceánech přestali komunikovat.

Nastal chaos. Loď pořád ten signál vysílá, eltajové se ho snažili zablokovat… Ze začátku to šlo naplno. Teď, když signál eltajové blokují, není tak silný. Jen… Nereagují, neslyším je, jejich myšlenky. Jen vím, že tlumí signál, jinak jako by se stáhli. Což je pro zvířata možná ještě horší. Vždy tu pro ně byli. Všichni jsou tak zmatení…"

Hakam mluvil rychle, chaoticky. V jeho hlase byla slyšet panika. Zněl jako malé dítě, které se ztratilo rodičům. "Vždy tu byli i pro nás."

"Musíme vypnout signál z lodi." Alonzo vytrhl Hakama z jeho lamentů. "Co ta vaše zbraň co nám zničila motory?"

Hakam zavrtěl hlavou. "Pro její použití potřebujeme spolupráci Společenství."

"Moje loď funguje, její zbraně jsou slabší, ale mohly by to zvládnout." navrhl Davo.

"Museli byste se napřed dostat na loď a vyřadit štíty." zapochyboval Hakam.

"Zkusíme to." řekl Alonzo. Davo se na něj podíval. I když Alonzo na tento svět nepatřil, pomáhal z něj zachránit to, co z něj zbylo a to oceňoval.

"Co ostatní? Kde jsou?" zeptala se Soňa. "Našli jsme jen pár lidí."

"Většina je městě Poznání." řekl Hakam. Alonzo a Soňa se podívali na Dava pro vysvětlení.

"Když přiletí loď, všechny její poznatky se třídí a ukládají. Kopule je částečně blokovaná abychom se mohli soustředit na informace z lodi a nerušili je myšlenky Společenství. To, co šlo z lodi, zasáhlo nejvíce loď poznání."

"Nemůže se blokace převrátit, aby fungovala jako helma?" navrhla Soňa. "Třeba ještě nebude pozdě."

"Napřed ten signál," řekl chabě Hakam, vypadal, že každou chvíli omdlí.

To už Davo uvedl plavidlo do chodu a mířili zpátky na ostrov.

Tam Davo přivolal modul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama