Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XII - Útok

6. září 2012 v 23:29 |  Část Druhá - Eltaj

Najednou se s nimi podlaha otřásla.

Stařík a Davo vyskočili na nohy, ostatní nestačili ani zareagovat.

"Stává se to často?" ptal se s obavami Alonzo.

"Ne," řekl zamračeně Keji, "vlastně jen, když se kupole přesunuje. A to se teď neděje…"

Davo vytáhl z vaku čelenku a nasadil si ji. Jakmile si ji ale dal na hlavu, upadl v bolestech na zem.

Stařík se k němu sklonil a čelenku mu sundal.

"Co se stalo?" zajímala se Soňa. Sklonila se k Davovi také. Mezitím se kupole znovu otřásla. Tentokrát byl otřes silnější a na podlahu spadli všichni.

"Po schodech se dostaneme k lodi?" Ujistil se Alonzo. Stařík přikývl. V jeho očích viděli strach. Pak se nadechl a postavil se.

"Už jsem odvykl nějaké akci," omluvně se usmál. "Po schodech se dostaneme dolů do přístavu a můžeme odplout."

Alonzo a Soňa vzali Dava, který ležel na zemi, rukama si svíral hlavu a sténal. Stařík vzal Davův vak a ze stolku u schodů vyndal svůj, podobný tomu Davovu. Vyrazil ke schodům a pak všechny vedl dolů. Schodiště obkroužilo nejméně dvakrát budovu, když se okolní zdi znovu zatřásli. Už sešli o několik pater. Zdálo se jim, že schody jsou nekonečné. Davo začínal reagovat, jeho sténání bylo hlasitější a začal se i hýbat. Po dalším okruhu se objevili v místnosti plné plavidel.

Davo se už trochu vzpamatoval a nemuseli ho nést, jen ho podpírali. Nasedli do prvního z plavidel. Stařík vytáhl ze svého vaku čelenku a chvíli si s ní pohrával.

"Chcete si to nasadit?" Zeptal se Alonzo s obavami.

"Nastavil jsem to jen na řízení lodi." Odpověděl Keji. Jeho hlas moc jistý nebyl.

Opatrně si ji nasadil. Plavidlo se uzavřelo, uzavřel se i vchod, kterým přišli, a místnost se naplnila vodou. V jednom směru se zeď otevřela a oni vypluli ven. Odpluli od kopule a dívali se co se s ní děje.

Stěny kopule na mnoha místech ztratily svou průhlednost. Nakláněla se na jednu stranu. Pak se ještě jednou otřásla, dosedla na dno. Z několika míst z ní unikal vzduch a viděli jak je na těch místech zaplavována.

Stařík se podíval po ostatních a pak na Dava. Byl strašně bledý, ale při vědomí.

"Co se tu sakra děje?" zeptal se netrpělivě Alonzo.

"Nevím, je to divné, jako by někdo porušil vazby… Komunikaci ve Společenství." řekl Davo slabě. Bylo na něj vidět, že má bolesti. "Je to totální chaos. Všichni na této planetě byli zvyklí po staletí, možná tisíciletí vnímat vše společně. Od inteligentních tvorů hluboko v oceánu až po drobné zvířata na planetě. Teď křičí jeden přes druhého… Je to zmatek zděšení."

Vznášeli se uprostřed moře a dívali na zkázu kopule.

"Co ostatní, musí tam být spousta lidí vevnitř," řekla Soňa. "Musíme jim pomoci."

"Do kopule se nedostaneme," zavrtěl hlavou stařík. "Přístupy do přístavišť jsou zdola. Tam se teď nedostaneme. Mohli bychom bočním. Jestli je porušený plášť kopule bude i to problém. Nevíme co se bude dít. Jestli se na nás kopule nezřítí. Musíme počkat, až se pohyb kopule ustálí."

"Musíme něco udělat, co lidé nahoře na ostrovech?" navrhla Soňa.

"Nevím, jestli jim dokážeme pomoci, jsou moc svázání se Společenstvím." vložil se do toho Davo. "Oni cítí to všechen ten chaos a bolest, i já jsem to cítil, bylo těžké se od toho odtrhnout. Nevím, jestli to někdo přežil. A jestli se zdravým rozumem." řekl zarmouceně Davo, jeho hlas byl plný pochyb zármutku.

"Lidé jsou víc odolní, než myslíš," řekl stařík. Přejel rukou přes výčnělek v předu v plavidle. Ukázala se mapa oceánu, kde byly vyznačeny rozmístění kopulí v oceánu. U jejich polohy značka zablikala a zhasla.

"Co se stalo s kopulí? Co způsobilo ty otřesy?" zeptal se Alonzo.

"Nevím, jak by to mohlo s tím chaosem souviset. Náhoda to být nemůže."

Náhle se plavidlo zachvělo. Těsně kolem proplulo velké zvíře, ploutví zavadilo o plavidlo a to se rozkymácelo. Když se podívali kolem, viděli, že spousta zvířat se chová podobně. Skupina malých pestrobarevných ryb, která plula kolem kopule, když sem připlouvali, se rozprchla do různých stran. Na obrazovce zablikala další kopule a zhasla.

"Musíme se dostat do této kopule a najít pomoc." Řekl stařík a chystal se vyrazit.

"Možná bychom měli nejprve zjistit co se děje na hladině." Navrhl Alonzo.

Davo zavrtěl hlavou. "Na hladině je jen pár umělých ostrovů a kontinent. Vše důležité je pod vodou."

To už stařík řídil plavidlo směrem, kde měla být nejbližší kopule.


Alonzo se spojil s modulem, odpověděla mu Leila.

"Nevíme, že se něco děje. Skenery nezaznamenaly nic neobvyklého. Pete s Alešem se šli podívat k vykopanému modulu. Spojím se s nimi." Uslyšel Leilin udivený hlas.

Spojila se s Petem a Alešem. Ti taky o ničem nevěděli. Alonzo se Soňou si oddechli, že alespoň ostatní byli v pořádku.


Kličkovali mezi zdivočelými zvířaty. Několikrát do nich narazilo velké zvíře tak, že se jejich plavidlo otočilo dokola. Po jednom takovém nárazu mapa zhasla a plavidlo se zastavilo.

"Jste všichni v pořádku?" zeptal se Alozno. "Co plavidlo, je v pořádku? Můžeme plout dál?"

Stařík se snažil znovu vyvolat mapu a vyplout. Ale na stěně, kde byla předtím mapa, se objevovaly jen klikyháky a nesmyslné obrazce.

Davo si nastavil čelenku a nasadil si ji.

"Odpojila se od systému," řekl "Nemáme mapu ani navádění."

"Nejde to řídit bez toho?" zeptala se Soňa.

"Je těžké najít kupoli v oceánu. Mohli bychom hledat hodiny. Musíme spravit navádění. Nebo ho přenastavit tak aby vyhledalo stavby kopulí."


"Když teď nemáme navádění, bude lepší, když nejprve přistaneme na povrchu u některého z ostrovů." navrhl Alonzo. Cítil se pod vodou trochu stísněně. Jeho touha dostat se znovu na pevnou zem vzrůstala. Připadalo mu to divné. Cestování ve vesmíru bylo podobné a to mu problémy nedělalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama