Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Rozhodnutí

25. září 2012 v 1:15 |  Povídky

Nikdy se nemohla rozhodnout. Všechno bylo tak těžké. Bála se, že by mohla někomu ublížit. Bála se, že na něco zapomněla. Vždy se našlo něco, proč se nemohla rozhodnout. Každé, sebemenší rozhodnutí pro ni znamenalo vnitřní boj. Raději nechávala rozhodnutí na ostatních. Fungovalo to tak už dlouho. Už od školy. Nebyla výborná studentka. Ani se nesnažila. Byla průměr průměrnosti. I učitelka její vysvědčení komentovala slovy "náš zlatý střed". Na střední gymnázium šla proto, že to bylo nejblíž a taky proto, že nevěděla, co chce. V čem byla dobrá? Na nic nemohla přijít. Ráda se schovávala do knih. Prožívala v nich příběhy lidí, které byly tak jednoduché. Vždy tam bylo jasné jak se zachovat. Obdivovala odvahu lidí v příbězích. Snila o tom, že i se bude tak snadno rozhodovat.

Toho kluka neznala. Byl z vyššího ročníku. Nepamatovala si, že by ho někdy viděla. Měl delší tmavé vlasy. Jejich mastné pramínky mu padaly na ramena. Tvář měl pokropenou akné a na nose mu nakřivo seděly brýle. Pomyslela si, že takové nosíval její dědeček.

Jen tak tam stál a ruce se mu třásly. Vlastně celé jeho tělo se třáslo. Nejvíc to ale bylo vidět na ruce, ve které svíral nůž. Oči měl zarudlé. Celkově vypadal vyčerpaně.

Když přišel k nim do hodiny chemie, vypadalo to, že si chce jen promluvit s učitelem. Vítali to. Byla naděje, že učitel přeskočí zkoušení, nebo písemku a přejdou rovnou k učivu.

Učitel se tvářil klidně. Nejprve spolu hovořili šeptem. Ve třídě to začalo hučet. Žáci se mezi sebou začali bavit.

"Ticho." Zavolal na ně učitel. "Nebo si dáme písemku navíc."

Třída se trochu zklidnila.

Seděla sama v první lavici. Neměla si s kým povídat a tak pozorovala, co se děje u katedry.

"Neměl jste mě vyhodit." Naléhal kluk. "To se nemělo stát." Začal mluvit důrazněji.

Učitel jen vzdychl. Bylo na něm vidět, že nepovolí. Pak uviděl v jeho rukou nůž. I ona ho viděla. Zatajila dech a ztuhla. Nikdo jiný si toho nevšiml. Z tohoto úhlu mohl nůž vidět jen učitel a ona. Držel ho v ruce, jako by si s ním jen pohrával.

"Musíte mi opravit známku." Výhružně polohlasně zašeptal.

V učitelových očích se ukázal strach.

"Známky už jsou předané, už to nemohu změnit." Řekl se strachem v hlase. Pozoroval nůž v chlapcových rukou.

"Musíte, nebo se něco stane." Trval na svém.

"Můžeme to probrat v ředitelně." Navrhl učitel.

Kluka to zarazilo, ale pak sevřel nůž pevněji v ruce. Zvedl ho. Učitel s úlekem odskočil dozadu. Nůž však nemířil na učitele. Kluk si ho přitiskl ke svému krku.

"Nemůžu, už nemůžu." Vydal ze sebe. Byl to spíš zoufalý skřek, než slova.

"Nevím jak dál." S těmi slovy nůž znovu napřáhl. Tentokrát směrem ke třídě.

Její oči se setkaly s jeho. Viděla v nich zoufalství a únavu. A něco, co scházelo jí. Rozhodnost. Poznala to. Tu odhodlanost stát si za svým rozhodnutím.

Nemohla se odpoutat od jeho pohledu. Přesto vnímala i zbytek třídy. Už tu nebylo to bezstarostné hučení. Bylo tu ticho, které ještě tato třída nezažila. Oči všech se upíraly na scénu před sebou.

"Teď a nebo nikdy." Řekla si. "Teď mám šanci něco rozhodnout. Prostě se musím správně rozhodnout. Je to jednoduché. Jednodušší, než kdy jindy."

"Je mi to jedno." Řekl kluk. "Už je mi to všechno jedno." Hystericky se začal smát. Byl to děsivý smích, ze kterého mrazilo.

Nahmatala knížku, kterou měla pod stolem. Tlustý román, který četla pod lavicí. Jak se začal smát, napřáhla ruku s knihou a hodila ji na ruku s nožem.

Nastal zmatek. Na kluka skočil učitel a po chvíli i několik žáků.

Seděla venku na lavičce. Čekali na policii, která vše vyšetří. Bylo jí dobře. Ne proto, že byla hrdinkou dne. Bylo toho víc. Poprvé v životě se dovedla rozhodnout. Poprvé v životě měla pocit, že už nemusí všechny rozhodnutí promýšlet z každé stránky. Usmála se sama pro sebe, pak i nahlas. Byl to smích úlevy a bylo jí jedno, že se na ni lidé dívají s nepochopením.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama