Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XIII - Nad hladinou

12. září 2012 v 23:04 |  Část Druhá - Eltaj


"Dlouho jsem neřídil loď bez navádění, musíš ty," obrátil se stařík na Dava.

Ten přikývl a sedl si na místo řidiče. Přejel rukou přes výčnělek v přední části. Chvíli se soustředil. Nic se nestalo. Nadechl se a znovu se soustředil. Vypadal unaveně, ale rozhodně. Po chvíli se plavidlo pohnulo. Pomalu a ne zrovna plynule se dostali na hladinu.

Zjistili, že jsou nedaleko ostrova. Když k němu dopluli, vypadalo to, že na něm nikdo není. Po chvíli našli muže a ženu jak sedí poblíž stromu a objímají se. Oči měli zavřené. Jejich těla se třásla jako by měli zimnici.

Stařík k nim přistoupil.

"Hej," řekl jemně. "Jak vám je?"

Žena pomalu otevřela oči.

"Je to hrozné," řekla s bolestí v hlase. "Ať to přestane. Ať to přestane." řekla slabě a pak se rozplakala.

Dívali se na ně a nevěděli jak jim pomoci.

"Helma!" Zvolal náhle Davo.

"Když se děti tuláků učí soustředit se na myšlenky, používáme helmu." Vysvětloval. "Odfiltruje ostatní vjemy. Mohla by pomoci." V jeho hlase vyla cítit naděje. První po útoku.

"Pomůžeme tak jen pár lidem." Zavrtěl hlavou stařík.

"Ano, alespoň někomu," namítl Davo.

"Kde vezmeme ty helmy?" zeptal se Alonzo.

"Mám je v lodi, můžu pro ně doletět," řekl Davo, vytáhl z vaku oblý kámen jako dříve a položil na něj ruku. Za chvíli směrem od pevniny přeletěl přistávací modul. Byl o polovinu menší než jejich. Přistál na louce kus od nich, měl podobnou strukturu jako plavidlo, kterým pluli pod vodou. Davo nastoupil. Zavřely se za ním dveře, za chvíli odletěl.

"Podíváme se zatím, jestli tu není ještě někdo," řekl Alonzo a spolu s ostatními se vydali porozhlédnout se po okolí. Kiju tam zůstal, sedl si ke dvěma, které tam našli. Nastavil něco na čelence, dal ruce na hlavu muže a soustředil se. Klidně na něj promlouval.


Ostrov vypadal stejně, jak ho opustili. Krásná udržovaná zahrada. Nikde nebyla vidět zkáza, kterou viděli pod vodou. Pak za keřem uviděli zvíře, které dříve vypadalo klidně krotce, teď před nimi prchalo. Pokračovali dál do středu ostrova. Někdo ležel pod keřem. Byl to starší muž. Ležel zkroucený na zemi ruce kolem hlavy, jako by se chtěl chránit před údery do hlavy.

Soňa k němu přiběhla. Zkusila nahmatat tep. Pak se otočila k ostatním a zavrtěla hlavou. Měla v očích slzy.

Šli dál. Došli ke kopci, který byl porostlý travou. Při minulé návštěvě si jej nevšimli. Když došli blíž, zjistili, že je to budova obrostlá travou a zelení. Možná ne budova, zvenčí bylo vidět jen několik vchodů, kterými se dalo vstoupit do budovy.

Vešli dovnitř. Vevnitř to vypadalo podobně jako v budovách v podmořském městě. Přírodně zbarvenými stěnami prostupovalo světlo. Na měkké pohovce našli další dva lidi. Podepírali se navzájem, jako by snažili jeden u druhého najít sílu, úlevu od utrpení.

Soňa k nim přišla a podívala se na ně, znovu zkoušela tep.

Zhluboka se nadechla a pak řekla: "Ti alespoň zemřeli spolu." Rychle prohledali budovu, nikoho už tam nenašli. Venku se vydali dál. Prošli sad s keři, šli kolem pobřeží až na druhý konec ostrova. Tam našli dalšího člověka. Žena seděla zhroucená v plavidle, jako by chtěla z toho všeho rychle uniknout. Už se jí to nepodařilo.

Vraceli se zpátky obloukem po druhé straně ostrova. Už byli skoro zpátky na původním místě, když uviděli pohyb za keřem. Alonzo se šel podívat blíž. Z keře vyrazilo zvíře a motalo se pryč od nich. Ani pořádně nemohlo běžet. Už chtěl odejít, když si všiml, že pod keři leží ještě někdo. Lidská postava.

"Tady je ještě někdo," zavolal Alonzo na Soňu.

Přišli blíž, báli si, že najdou dalšího mrtvého. Když se Alonzo sklonil nad postavou, zjistil, že muž, který tam leží, objímá mladou dívku. Ještě dítě, mladší než Davo. Byl to první mladý člověk, kterého tu kromě Dava potkali. Nejprve zkusil tep muži, a tak jako u ostatních ho nenašel. Pak si dřepl, aby se dostal k dívce. Nejprve myslel, že je taky mrtvá, ale pak slabý tep nahmatal.

"Je živá" vykřikl. Soňa už byla u něj.

Dalo jim trochu práce dostat ji z objetí muže. Nakonec se jim to podařilo.


Aleš s Petem měli zmapované místo, kde našli modul. Okolo pod zemí byly pozůstatky staveb. Chystali se zpátky na loď. Vypadalo to, že Alonzo se Soňou měli problémy. Leila je ujišťovala, že jsou v pořádku a míří zpátky na loď. Aleš měl však strach. Nechtěl pustit Soňu k těm lidem samotnou, ale přemluvila ho. Měl pocit, že ji planeta fascinuje víc než jeho.

Zatímco Alešova fascinace se týkala minulosti a vykopávek, Soňa byla uchvácena lidmi a zvířaty. Nedala to slovy najevo, Aleš však věděl, že se Soňa chová jinak. Nebyla tak sebejistá, jak ji znával. Obvykle byla otevřená a společenská. Teď se zdála uzavřená do sebe, jako by ji něco trápilo.

"Je jich jen pár. Docela málo na civilizaci i na osadníky." Vyrušil Aleše z přemýšlení Pete.

"V Domovině jsem navštívil hodně podivných planet. Tato je ta nejpodivnější." Pokračoval. "Jak to, že se nevrátili průzkumníci, kteří tu byli ještě před osadníky? Jsou tu podmínky pro život. Sice malý kontinent, ale pro malou osadu stačí. A to, že se tu zlatokopové nezastaví taky neberu. Co když s mini něco udělali?"

"To co udělají s námi?" nadhodil Aleš.

"Jo, vůbec jim nevěřím…"

"Co myslíš, že se stalo?"

Najednou se z lesa vyřítilo stádo zvířat.


Vraceli se a dívku nesl Alonzo v náručí.

"Nikdo jiný?" zeptal se stařík.

"Našli jsme ještě pět lidí, ona jediná je ještě naživu." Řekla unaveně Soňa.

Stařík se smutně obrátil na dvojici. "Muž zemřel, nemohl jsem mu pomoci. S tou ženou to taky vypadá špatně."

Po chvíli uslyšeli zvuk přistávajícího modulu. Davo se vrátil. Přinesl čtyři helmy. Hned dvě nasadili ženě i dívce.

"Co teď?" zeptala se Soňa.

"Musíme zjistit co se děje," řekl rozhodně Davo.

"Ano, ale nejprve se musíme postarat o tu ženu a dívku." Poznamenal Alonzo. "Budou na tvé lodi v bezpečí?"

"Nevím," řekl váhavě Davo a zadíval se na dívku. "Možná."

"Keji může s nimi zůstat a my se podíváme znovu pod hladinu." navrhl Alonzo.

Davo chvíli přemýšlel a pak přikývl, stařík taky. Alonzo se podíval na Soňu.

"Jdu s vámi," řekla.

Davo předal ovladač Kejimu. Přenesli ženu s dívkou do modulu.

"Zvládnete to?" zeptal se Alonzo.

"Ano," řekl stařík. Trochu se usmál. Možná úlevou, že nemusí jít s nimi.

Vyrazili pod hladinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama