Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

Bahno

21. září 2012 v 0:38 |  Povídky

Zavřela oči a ponořila se do teplé tekuté hmoty. Bylo to tak lákavé, tak příjemné. Příjemná tekutina ji obtékala, nadnášela její tělo, laskala ho.

Slastně zavrněla. Rozpustila si vlasy a ponořila si i hlavy. Ven jí trčel jen obličej. Čekala, až to začne. Říkala tomu stavu barevné sny. Bylo to, jako by se jí v mysli zhmotnily všechny její fantazie. Barevnější a živější. Všechny pocity byly intenzivnější. Jen chvíli počkat, překonat zápach, který tekutina vydávala. Většina lidí ho nepřekonala. Ona však věděla, že to stojí za to. Prý ten zápach je kombinace hniloby a čpavého štiplavého plynu. Jí to tak strašné nepřipadalo. Teď už ne.

Zklidnila dech a snažila se uvolnit. Přímo cítila, jak se jí uvolnění vsakuje kůží do žil. Teplé příjemné teplo se jí rozlévalo tělem. Cestovalo do morku jejich kostí a nakonec do mozku.

Sny začaly zářivým světlem slunce. Prosluněnou loukou plnou barevných odlesků, omamných vůní země, květin, slunce. Běžela tou loukou, vznášela se nad ní. Vlasy jí vlály ve větru. Byla znovu plná štěstí, veselosti, jako malá holka, kterou kdysi bývala. Naplnil ji pocit neskutečného štěstí. Měla pocit, že se v tom štěstí utopí. Bylo by to tak nádherné utopení, tak lákavé, tak krásné.

V tu chvíli to skončilo. Časovač. Pokaždé ho nastavila na delší čas Alespoň o chvíli. O pár sekund, o půl minutky. To přece škodit nemůže. Taková chvilka.

Podle lékařů bylo bahno lehce toxické. Nejprve ho doporučovali. Pak se zjistilo, že někteří lidé na něj mají podivné reakce. Nastavili limity. Deset minut maximálně.

Dbala předpisů. Vždy si četla instrukce a dávkování u léků. Dokonce i vitamíny užívala podle doporučované dávky. Ale tady. Bylo to tak příjemné. A co může udělat chvilka navíc? Pár chvil navíc neuškodí a ona se bude tu chvíli cítit tak nádherně.

Mrzutě se protáhla a vylezla z bahenní lázně. Nechtělo se jí z příjemného konejšivého tepla. Vzdychla a šla se osprchovat. Dbala na to, aby si z těla smyla každý kousek bahna. Teď, když už byla venku a kouzlo okamžiku bylo pryč, ho znovu začala cítit. Nakrčila nos a znovu si nabrala sprchový gel a rozetřela si ho po těle. Podruhé použila i šampón na vlasy.

Když vyšla ze sprchy, cítila se příjemně unavená. Začervenalá kůže ji lehce svědila. Natřela se tělovým mlékem. Pomyslela si, že to s tím mytím přece jen přehnala. Pavel si už několikrát stěžoval, že z ní bahno cítí. Pochybovala o tom. Byla přece jen tak pečlivá.

Pavel byl jeden z lidí, kteří měli na bahno špatné reakce. S velkým sebezapřením se do něj ponořil jednou. Jen na pár sekund. Na to utekl a už se k němu ani nepřiblížil. Vymlouval jí tuto proceduru a chtěl, aby s tím skončila. Jen závidí, pomyslela si. Nikdy nepozná tak příjemný pocit. Usmála se při vzpomínce na dnešní rozkoš.

Přišel domů pozdě.

"Měli jsme pohotovost." Usmál se omluvně mezi dveřmi.

Alespoň přinesl dárek. Její oblíbené květiny. Rudé růže. Objala ho a políbila. Mírně se zamračil. Byl to jen stín, který prolétl přes jeho obličej. Pak se znovu usmál a podal ji růže.

S radostí je vzala. Musí najít vázu. Ta vysoká, do té se budou hodit. Přičichla k růžím, vůni však necítila. Potřásla hlavou. Nějaké šlechtěné, aby vydržely dlouho, kterým však chybí vůně. Trochu jí to zklamalo. Když však dala růže do vázy, vypadaly překrásně. Postavila je na stůl a kochala se.

"Vypadají nádherně." Pochválila ho. "Děkuji ti." Ještě chvíli se na růže dívala a pak si sedla k němu na sedačku. Znovu ten stín na obličeji. Zdá se jí to, nebo ho něco trápí?

"Co se stalo? Proč jste měli pohotovost?" Zeptala se se zájmem. Pavel byl hasič. Pomáhal při záchranářských akcích. Krásný chlap se svaly jako ze železa. A měl dobré srdce. Prostě chlap, jakého by chtěla každá. Se zalíbením se na něj podívala. Však ani ona nebyla k zahození. Byli krásný pár. Na její štíhlé tělo a dlouhé blond by byla pyšná kdejaká modelka.

"Čtyři lidé dnes utonuli v bahně." Bylo strašné je odtud dostávat. Uviděl jak se tváří. "Promiň, asi bych ti o tom neměl vyprávět. Jen bylo to tak… Divné. Dostávat je z toho smradu. Kůži měli od bahna podivně poleptanou a při tom měli všichni takový podivný šťastný výraz. Jako mumie z hororů." Otřásl se. "Já… Jen ho pořád cítím. Jako by byl kolem mě."

Potřepal hlavou, jako by chtěl všechny špatné myšlenky zahnat. "Ale dost o mě. Jak ses měla ty?" Usmál se tím svým milým úsměvem. Vše už zase bylo dobré a mohli si užívat večera.

Druhý den jí to nedalo. Čtyři lidé utonulí v bahně? Jak se jim to mohlo stát? Byli tam snad příliš dlouho? Vzpomněla si na svůj pobyt v bahnité lázni. Kdyby neměla nastavený časovač, nic by ji nevytrhlo z příjemného rozjímání. Schválně se podívala na svůj časovač. Vždy tam chvíli přidávala, kolik už tam bylo celkově, netušila. Číslo ji zarazilo. Z deseti minut se to vyšplhalo skoro na hodinu a půl.

Chodila sem a tam. Přemýšlela. Její kůže byla pořád napjatá a podrážděná. Před tím měla poct, ne byla si jistá, že je to z přehnaného drhnutí ve sprše. Teď už si jistá nebyla. Jakže to říkal Pavel? Lidé s poleptanou kůží? Poškrábala si napjatou kůži. Nebylo to příjemné, zabolelo to. Jako kdyby dráždila spálenou kůži na slunci. Přičichla k sobě, jestli necítí bahno. Jestli se jí natolik nevsáklo do kůže, že by pořád dráždilo její kůži. Necítila nic. Necítila však ani vůni růží. Rozhlédla se po kuchyni. Vybírala, co voní, co by musela cítit. Těstoviny, rýže. Zrovna nemohla narazit na nic, co by mělo výraznou vůni. Pak ji oči padly na bylinky. Pepř, kmín, všechno to voní. Otevřela skleničky a čichala ke koření.

Do očí se jí vlily slzy. Nic necítila. Vůbec nic. Ne už s tím nebude pokračovat. Je to nebezpečné a nechtěla skončit jako poleptaná příšera v kádi plné bahna.

Šla ke kádi s bahnem. Chtěla místnost zamknout. Nedalo jí to a vešla dovnitř. Jen se naposledy podívat, zavzpomínat.

Z kádě sálalo tak příjemné teplo. Přímo ji vítalo, vtahovalo k sobě. Dala ruku nad bahno. Příjemné tepavé, živoucí teplo cítila ještě intenzivněji.

Ani nevěděla, jak se tam dostala. Byl to náhlý nápad. Naposledy, jen jednou, už jen jednou si užít tu slast.

Ponořila se. Její myšlenky se rozprchly do slastných dálav barevných fantazií. Její tělo se uvolnilo. Kůži začalo laskat příjemné teplo bahna. Teplo se začalo rozlévat po celém jejím těle. Časovač na stole vedle kádě byl vypnutý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 15. listopadu 2012 v 7:00 | Reagovat

Nádherně napsané, nápadité, jestli to je čistá tvoje fantazie, klobouk dolů..

2 Bev Bev | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 14:00 | Reagovat

Přímo hororová, hádám, že měl manžel práci i po příchodu domů.. brrr..
Moc pěkně jsi to napsala.

3 Elena Elena | Web | 21. května 2014 v 20:39 | Reagovat

Zajímavé a hlavně trochu (hodně) děsivé. Fuj, toho bahna bych se docela bála.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama