Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XXX - Za hranici

18. srpna 2012 v 17:20 |  Část První - Domovina

Druhý den vyrazili k poslední zastávce, kde měli naložit poslední zásoby a kde měli vystoupit reportéři. Byl to asteroid obíhající kolem rudého obra. Všude kolem bylo přízračné červené světlo.

"To je jak brána do přízračného světa." Poznamenala Leila. Sešli se v řídící kabině a dívali se na obrazovky, co je venku.

"Brána do pekel. Uááá." Pokusil se zažertovat jeden z reportérů. "Určitě víte, že chcete letět dál?"

"Mně se to docela líbí." Přidal se Pete. "Ještě romantickou hudbu… Je to takové… Tklivé."

"Přímo slaďák." Ušklíbl se druhý z reportérů. "Mě to připadá spíš depresivní."

Stanice na asteroidu byla malá a prázdná. Nikdo tu nebydlel. Byla to jen přestupní stanice. Základna byla vybudována kvůli těžbě vzácného minerálu. Ten jak se ukázalo, nebyl zas tak vzácný a více se využívaly zdroje bližší centru Domoviny. Už je tu čekala zásobní loď Alešova strýce.

Karla tady nečekali. Přiletěl se zásobami a se zprávami z Domoviny. Varoval je před Magdalenou. A taky se Domovinou šířili zvěsti o planetách, které převzala Aliance.


Když se Alonzo díval na asteroid a světlo hvězdy připadalo mu to, jako symbolické rozloučení. Až bolestně si uvědomoval, co všechno v Domovině opouští. Myslel si, že mu bude chybět pohodlí Domoviny, jistota, bezpečí. Teď měl pocit, že zbaběle utíká před problémy. Z jedné války lidstvo uteklo do této části vesmíru. S nadějí na lepší civilizaci. A bylo to tu zase. Hrozba války.


Cesta byla dlouhá, ale Aleš se Soňou se zdáli být výbornými společníky. Opravdu jim to spolu šlo. Leila s Petem vykládali historky z cest. Znali mnoho planet, o kterých Alonzo neměl ani ponětí.

Jejich první zastávka byla planeta, kde se zastavili jen proto, že byla po cestě. Tato planeta, nebyla určena k osídlení, ale byly na ní cenné zásoby vody a nerostných surovin. Kdysi měla sloužit jako nouzová zastávka pro další cesty. Našli zde jen pár strojů, většinu už nefunkčních. Dokonce i nějaký elektronický deník, který zaznamenával přílety lodí. Již nefungoval a nezaznamenával. Ale data na něm ještě byly. Zjistili, že poslední loď která planetu navštívila přiletěla víc jak století před tím, než přestal deník zaznamenávat.

Začínali se sžívat. Po třech měsících si potřebovali od sebe odpočinout. Planeta, i když neobývaná byla vítaným rozptýlením.

Hlavně Pete s Leilou si užívali. I když ve skafandrech, vyšli si na procházku. Ve svitu zdejšího slunce se pošťuchovali se jako děti. Soňa s Alešem si zase vyšli na druhou stranu, kde byla noc. Pozorovali oblohu, porovnávali souhvězdí. Směrem k Domovině bylo velké seskupení hvězd. Směrem kam letěli, jich bylo jen málo.

Přidal se k nim Alonzo.

"Je to podivné, už nevím jak je to dlouho co jsem se naposledy díval na hvězdy. Je to jiné, než na Deltě."

"Nedovedu si představit cesty osadníků ze Staré planety." Přidala se Soňa. "Cestovali i několik desetiletí. Představte si strávit celý život na lodi.

Narodit se tam, vyrůstat, neznat nic jiného. A doufat, že se nic cestou nepokazí, nedojde palivo, nebo zásoby. A až to skončí, co bude na konci? Neznámá planeta, podivná příroda. Další boj o přežití."

Bylo to zvláštní, Alonza napadaly úplně jiné myšlenky. Ne na to, co najdou na vzdálené planetě. Ale to, co najdou v Domovině, až se vrátí. Vrátí se vůbec?


---- Konec První. části. ----
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thranduil-thranduil thranduil-thranduil | E-mail | Web | 12. března 2014 v 12:54 | Reagovat

pékné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama