Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XXVII - Výsledky

10. srpna 2012 v 23:07 |  Část První - Domovina

Při vyhlašování výsledků voleb byla Magdalena napjatá. Suše oznámila, že vyhrála Marie a odešla. Odletěla z planety, jak nejdříve to šlo.


"Gratuluji k vítezství, doufám, že se vám váš plán povede." Pogratuloval jí Valin. "Lila vám potíže dělat nebude. Za Magdalenu se zaručit nemůžu. Nebude to lehké, opravdu tu nic není. Jen pár továren na elektroniku. Se zemědělstvím, ani těžbou se počítat nedá."

Neznělo to jízlivě, jen věcně.

Marie se jen usmála. "Aliance už nemá zájem? O Prokteru ví moc lidí, najdete si jinou chudou zastrčenou planetu?"

Valinovi ztuhl úsměv ve tváři. "Není to tak…"

"Není to tak, že jste jen využili lidi, které jste sem dovezli? Levná námezdná síla? Co tu dělali? Za desetinu to, co by udělali někde jinde v Domovině?"

Valin se uvolnil. Marie si pomyslela, že si oddychl, že neví o zbraních.

"Jsme obchodníci, ne charita."


"To nemyslíte vážně? Jste horší než Aliance." Alonzo uslyšel Nenin rozčilený hlas. Vešel do místnosti, byl tu Roman a proti němu Nena. Vypadala bojovně.

"Je to jen pro obranu. A oni na to mají vybavení."

"A kde… Kde jste vzali plány?"

"Ještě je nemáme. Vzali jsme několik zbraní. Vzorky z hangáru, kde jsme je našli."

"Co?" Zeptali se Nena i Alonzo zároveň.

"Vždyť na to mohli přijít." Alonzo rychle pochopil o čem mluví. "Jestli Valin zjistí, co víme o zbraních, nenechá to jen tak."

"Klid, zjistí to, když nás uslyší." Roman se snažil oba zklidnit. "Neví, že jsme tam byli. Není možné to stihnout tam a zpátky a ještě s nákladem. Bez vybavení na povrchu."

"Nikdo kromě vás." Dodal Alonzo.

"Nakládali ve spěchu, nepřepočítávali každý díl."

"Tady nejde o to, jestli to zjistí." Nena znovu začínala zvyšovat hlas. "Jde o to, že chcete dělat to samé jako Aliance. Vyrábět zbraně. Zneužívat tyto lidi. Je to úplně to samé."

"Ne, poslouchej. Nebudeme nikoho využívat. Zaplatíme jim. Chceme spojenectví."

Romanovi se aktivoval komunikátor.

"Musím." Usmál se provinile a odešel. Alonzo a Nena zůstali sami.


"Vypadáš zklamaně." Poznamenal Alonzo.

Nena vzdychla. "Opravdu jsem myslela, že budou jiní. Že chtějí klid v Domovině, pomáhat a budovat vyspělou civilizaci."

"Možná chtějí, jen se bojí. Domovina není jen přátelská, oni se jen brání."

"Já vím. Nedivím se jim. Jen jsem z toho zklamaná."

"Můžeš letět se mnou na výpravu. Nechat tu všechno za sebou."

"Ne díky. Nemůžu. I kdybych nebyla senátorka, musím se alespoň pokusit všechno to urovnat. Cítím se zodpovědná za Prokter. Chci dohlédnout na to, aby Šutr dodržel to, co slíbil."

"A Roman?"

Zavrtěla hlavou. "To teď nechci řešit. Jen vím, že na Šutru teď už žít nechci."

Alonzo jen pokýval hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama