Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- VIII - Společenství

30. srpna 2012 v 21:36 |  Část Druhá - Eltaj

"Mě není jasné to s tím společenstvím. To jak o něm mluvil Hakam , mě to připadá jako by to bylo více, než společnost lidí. Je v tom víc, je to tak?" zeptala se Soňa.

"Když naši předci přistáli na planetě, našli tu svět mnohem starší než naše Stará planeta. Kromě pár ostrovů je tento kontinent veškerá pevnina. Inteligence se vytvořila v oceánu, ne na pevnině. Možná proto nezačali zkoumat vesmír jako my, ale více se soustředili na život kolem sebe. Tito tvorové komunikovali telepaticky. Říkají si Eltajové. Vlastně to znamená společenství. Nevím, jestli všichni tvorové měli tu schopnost už danou, nebo byli upraveni Eltaji. Oni už také ne. Teď je celá planeta propojena a nikdo už neví, jak to vzniklo."

"Propojeni? Všichni tvorové?" Zeptal se zmateně Aleš. I ostatní Dava napjatě poslouchali.

"Lidé, eltajové, zvířata. Všichni sdílejí všechno. Pocity, myšlenky…"

"To jako, všichni ví o všech? To musí být strašné." Aleš vypadal nevěřícně.

"Naučili se s tím žít. Pomáhají si tak a když někdo něco potřebuje, ostatní o tom ví. Vše se dělá a organizuje společně… Eltajové jim v tom pomáhají."

"Jak vypadají ti tvorové?" zeptala se Soňa. "Eltajové?"

Davo pokrčil rameny. "Nevím, jestli je někdy někdo viděl. Myslím, že žijí hluboko v oceánu."

"A ty taky… Sdílíš s nimi myšlenky?" zajímala se Soňa.

"Počkat, telepatie. To jako umíte číst myšlenky? Mezi sebou, nebo i nám?" Aleš se zeptal na to, co zajímalo i ostatní.

Davo se usmál. "Nejí to tak jednoduché. Navzájem si umíme, jak vy říkáte číst myšlenky. Ostatním, kteří tuto schopnost nemají, je to těžké. Spíš poznáme jejich emoce, nebo toho jestli, člověk říká pravdu."

"Říkal jsi, že jsi na planetě poprvé." Znovu se ptala Soňa. "Takže jsi toto sdílení myslí ještě nezažil?"

Davo chvíli přemýšlel a díval se na Soňu, jako by nevěděl co odpovědět.

"Je to pro nás tuláky něco jako zasvěcení. Výměna informací, emocí, sounáležitosti s touto planetou. Je to jako…" Davo hledal slova. "Jako návrat do domova, po kterém člověk vždy toužil. I když se většina z nás narodila někde jinde. Jsme tuláci a poznávání nových světů, navštěvování těch starých je náš život. Ale tady… Jen tady najdeme klid a domov."

"Pořád mluvíš o tulácích. Když jsou tuláci, co cestují, jsou i obyvatelé planety, kteří zde zůstávají? Myslím lidé."

"Setkáte se s nimi. Jednoho jste potkali. Hakama. Když tu přistáli osadníci, eltajové nevěděli co se děje. Mysleli, že planetu a živé tvory na ní napadla nějaká nemoc. Něco podobného se v minulosti už stalo. Pokoušeli se s osadníky komunikovat. Nejprve mysleli, že jsou to jen tvorové z planety, kteří nemocí ztratili schopnost komunikovat se společenstvím. Když se jim povedlo navázat komunikaci, zjistili, že osadníci nejsou z této planety." Davo se odmlčel a přemýšlel jak pokračovat dál.

"Myslím, že do té doby nemysleli, že je možné cestovat pryč z planety. Nakonec jim nabídli sdílení planety. Společenství. K tomu však potřebovali, aby telepatické sdílení mysli měli i osadníci. Někteří odmítli, někteří podstoupili… Úpravu."

"Úpravu?" Leila vypadala odmítavě, ta myšlenka se jí nelíbila.

"Vlastně je to genetická úprava. Po úpravě pak osadníci měli telepatické schopnosti jako ostatní tvorové na planetě."

"Co se stalo s těmi, co odmítli?" zeptal se Pete.

"Osadníci, kteří se přidali ke Společenství, se vydali žít na moře. Ostatní nejprve žili na této planetě. Tady na kontinentu." pokračoval Davo. "Ale moc to nešlo. Společenství se nelíbilo, jak přeměňují krajinu i mezi osadníky na moři a na pevnině začaly rozpory. Za pomocí eltajů osadníci z pevniny opravili kosmickou loď a vydali se na jinou planetu. Ta není daleko. Je ve vedlejší soustavě. Oria, vlastně je to měsíc plynného obra, je podobnější Zemi, než Eltaj. Je tam více pevniny, divočejší příroda. Tam by vás přepravili, kdybyste nechtěli zůstat ve společenství."

"Země? To je planeta, odkud jste přiletěli?" Alonzo si vzpomněl na hledání Staré planety. To jméno už slyšel několikrát.

"Vy ji říkáte Stará planeta." Odpověděl Davo.

V Alonzovi se rozvířila spousta otázek. Než však jednu vybral, zeptala se Soňa.

"Jak velká je to úprava? Je pak člověk ještě člověkem?" zeptala se Soňa.

Davo se na Soňu pátravě podíval a pak pokrčil rameny.

"Jsem já člověk? Byli lidé z Irisu lidmi? Osadníci, kteří přišli na Eltaj byli vyhnáni, protože byli jiní. Jaký je v tom rozdíl?"

"Myslela jsem, zda by mohli žít mezi lidmi, s lidmi…" Soňa nervózně polkla. "Mít rodinu, děti…"

Davo chvíli mlčel, než odpověděl.

"To nevím. Myslím, že to není tak jednoduché."

"To znamená ano? Nebo možná?" zeptal se Alonzo, Davova odpověď mu připadla trochu zmatená.

"Takže upravení lidé pak můžou telepaticky komunikovat jen s tím, kdo je součástí společenství?" protrhl mlčení Alonzo.

"No ne tak docela," řekl váhavě Davo.

"Umíte číst myšlenky i ostatním?" zeptal se Aleš.

"Už jsem říkal. Vnímáme pocity, nálady, vy neumíte vysílat, tak jsou vaše signály velice slabé a neurčité." Upřesnil Davo.

Alonzo o tom přemýšlel. Mluví pravdu? Co když umí číst i jejich myšlenky, pak by věděl, že by se nám to nelíbilo a raději zalhal… Kruci, je to jako začarovaný kruh.

"Jestli nás chcete přepravit na jinou planetu, musíte mít loď." Tentokrát se ptal Pete. "Naše radary žádnou nezaregistrovali. Nezaregistrovali ani tvou loď."

"Vaše radary loď nezaznamenali ze stejného důvodu jako civilizaci Společenství. Vaše radary se soustředí na určité tvary a materiály. Technologie Eltajů se vám na radarech nezobrazí. Nebo spíše ji tak nevyhodnotí."

"Víš toho hodně o Domovině. Jak se tam pohybujete? Na planetách jsou kontroly." Pete s Leilou měli hodně zkušeností s vyhýbání se kontrolám, přesto se na většinu planet nedostali.

Davo se usmál. "Já tam nebyl. Tak jako vy. Obejít kontrolu, tam kde to jde, někde malý podvod… A vaše radary naše lodě nezaznamenají."

Leila s Alešem zrovna přinesli jídlo a všichni začali jíst. Alonzo přemýšlel, jestli si všimli i ostatní. Jak Davo ví o Petem a Leile? Pak si vzpomněl, že vykládali o Iris. Možná o tom jen moc přemýšlí.


Přinesli misky s jídlem.

"Naše lodní zásoby," Byl to salát z hydroponicky pěstovaných rostlin a jejich plodů a placka s bílkovinou.

Davo trochu jídla snědl, ale nevypadalo to, že mu moc chutná.

"Když všichni tvorové na planetě sdílejí myšlenky… Jak to můžou zvládnout? A co potravní řetězec? Jeden tvor požírá druhé? To cítí všichni? Jak touhu lovce po kořisti, agresivitu, tak strach loveného zvířete?" začal se vyptávat Pete. Vypadalo to, že nemůže strávit myšlenku sdílených pocitů a myslí, hlavně s hrozbou, že by se mohl stát součástí tohoto sdílení. Alonza to zajímalo také a i ostatní pozorně čekali na odpověď.

"Je to jiné než na jiných planetách. Většina tvorů jsou býložravci. Pomáhají si navzájem."

"To zní jako utopie… Nereálná utopie." Alonzovi se to zdálo až moc ideální, takový život není. Nevěřil, že tady je to jiné než jinde. "Nikdo, žádný z tvorů není někdy agresivní?"

"No… Myslím, že se to může stát. Pak společenství tomuto tvoru nedovolí dělat něco špatného."

"Jako vězení? Zjistí, že by mohl udělat něco špatného a odříznete od ostatních?"

"Spíš… Spíš ho donutí, aby nedělal nic špatného. Společenství kontroluje přes jeho mysl jeho činy."

"Takže, když budu chtít udělat něco a ostatní s tím nebudou souhlasit, tak mám smůlu."

Alonzo přemýšlel, jestli je nekontrolují už teď. Proč na pláži setkání s Hakamem probíhalo tak mírumilovně? Vždyť jim zničili loď. Proč jim nedal více najevo své rozhořčení?

"To není tak… Je to… Jen když nějaký tvor chce někomu ublížit."

"Totální kontrola. Kdo má největší sílu? Kdo rozhoduje?"

"Všichni, Společenství."

"Ryby? Býložravci na kontinentě? Lidé? Eltajové?" Alonzo měl pocit, že Společenství znamená úplnou ztrátu soukromí a svobody. Možná se planeta jevila jako mírumilovná utopie, jemu představa Společenství připadala jako pravý opak.

"Ne kontrola, ale souznění. Nedá se to vysvětlit, když to člověk nezažije. Ani já nevěděl co mě na Eltaji bude čekat." Davovi oči těkali z jednoho na druhého jako by hledal souhlasné pochopení. Jeho pohled utkvěl na Soni. Pak se znovu podíval na Alonza.

"Možná proto se z nás stali tuláci. V lidské povaze je mnoho temného a agresivního. Lidé potřebují volnost a někdy i samotu. Být jen se svými myšlenkami. Eltajové cítili, že jsme nešťastní. A také cítili touhu po poznání. Nedovedli si představit cestování mezi hvězdami. I to bylo pro ně lákavé. Nové poznatky, touha po neznámém. Oni necestují. Cestují našimi zkušenostmi. My cestujeme a poznáváme, ale vracíme se na Eltaj. Přinášíme nové poznatky, čerpáme z poznatků druhých. A z našich poznatků čerpají Eltjové."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama