Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- VII - Otázky

29. srpna 2012 v 23:36 |  Část Druhá - Eltaj

"Proč jste letěli na tuto planetu?" zeptal se. "A proč až teď?"

"No, jsme archeologická výprava. Létáme na místa, kde kdysi dávno byli vysíláni osadníci, zjišťujeme, co se s nimi stalo. Pátráme po zapomenutých civilizacích. Před stovkami let byla naše Stará planeta trochu, no řekněme přelidněná. Dospěli jsme na technologické úrovni do takové fáze, že lety k jiným planetám nebyly nemožné. Vysílali se různé výzkumné výpravy tam, kde se očekával život a dobré podmínky pro život člověka. Potom se vyslalo se i hodně osadníků k vzdáleným hvězdám.

Pak byla na planetě válka. Náboženská, společenská, nikdo už neví, jak to začalo. Trvala několik desetiletí a počet obyvatel se snížil na čtvrtinu, celá planeta byla v troskách. Na osadníky a jejich osudy se pozapomnělo. Našli jsme Domovinu - seskupení hvězd, kde je hodně obyvatelných planet. Vybudovali jsme novou společnost a teď se snažíme vystopovat osudy osadníků.

Konec války byl těžký. Domovina se zmítala v místních sporech a hrozilo, že se válka přenese i do Domoviny. Rozhodli jsme se, že se z archivů vymažou veškeré záznamy, kde Stará planeta leží. Hodně záznamů se ztratilo.

Vlastně jsme o této planetě věděli jen málo, našli jsme v archivech jen zmínky o výzkumných výpravách, ale nenašli jsme, s jakými výsledky se vrátily. A pak záznam, že sem byli vysláni osadníci."

"Výzkumné výpravy se nevrátily," začal vyprávět Davo "Naši předci tu byli vyhnáni. Možná to už bylo na počátku náboženské války, nevím. Nevěděli, kam letí. Měli ještě jednu možnost, ale to byla planeta, která by všechny neuživila, o této planetě nevěděli nic. Ale byla daleko, tak daleko, že to bylo skoro za hranicemi technických možností té doby dostat se sem. A tak se rozhodli zkusit štěstí tady."

"Nevěděli vůbec nic? A přesto se rozhodli letět?" zeptala se Soňa. "Osadníci s rodinami, s dětmi?"

Davo přikývl. "Byla to lepší možnost, než zůstat."

To už dorazili k modulu.


V modulu se spojili s lodí a Alonzo jim vylíčil, jak probíhalo jednání a co jim bylo navrženo.

"Davo nám bude k dispozici a provede nás v jejich společnosti. Pozval jsem ho do modulu. Jestli budete mít nějaké otázky, věřím, že vám je zodpoví." Dokončil vysvětlování Alonzo a podíval se na Dava.

"Poznáš naši loď a posádku." Řekl.


Pak všichni modulem přeletěli na loď. V největší místnosti se sešli všichni členové posádky. Jediným s kým se ještě Davo nesetkal, byl Pete.

"Proč nás sakra nechcete pustit domů?" zeptal se. Peteho znali jako dobráka. Pro své velké tělo připomínal dobráckého medvěda. Teď však vypadal jako naštvaný obr.

Davo se na něj zadíval. Nevypadal, jako že by z něj měl strach. Jen se zatvářil trochu provinile.

"Z bezpečnostních důvodů, nemůžeme riskovat, že na tuto planetu přiletí další."

"To je horší než v Domovině." Vyrazila ze sebe Leila. "Zavřete nás do dolů, odkud se už se nedostaneme?"

Davo jen překvapeně zamrkal. Než stačil něco říct, ozvala se Soňa.

"Žijeme v míru, jsme jen výzkumná výprava," ohradila.

"V míru? A co válka o které jste mluvili?"

"To bylo dávno, jsme jiná společnost, jiná civilizace, tak jako vy."

"Minulý rok jste málem zničili civilizaci na Šutru, jen proto, že byli pár generací mimo vaši společnost a přizpůsobili se prostředí na své planetě. Kdyby se neukázalo, že pro vaši společnost mají něco cenného, z planety by zbyla jen poušť bez života. Jak byste reagovali na civilizaci, která byla od vás odtržena na dvakrát tak dlouhou dobu?"

Alonzo překvapením ztuhl, jak mohl vědět, o Šutru? Doteď si byl jistý, že o tom co se tam stalo, vědí jen obyvatelé planety a ti co se zúčastnili armádní akce. Jak, to že to ví někdo, kdo ani v Domovině nebyl?

"Před pěti lety. Planeta obíhající rudého trpaslíka, RedX, řídká atmosféra, chlad, nevhodná pro vaše osídlení, ale byl na ní život. Bohužel i nerostné bohatství. Planeta skončila rozervaná na kusy."

"Planeta skomírala. Byly tu jen pozůstatky života…" Hned jak Alonzo tyto slova řekl, uvědomil si, že to byla velice slabá obrana. Spíš naopak cítil, že situaci spíš zhoršil. Pravda byla, že o této planetě věděl jen náhodou a nikdy ho nenapadlo, že zde lidstvo zničilo unikátní ekosystém.

Davo jen stiskl rty a uštědřil Alonzovi nepříjemný pohled.

"Sedm, osm let. Měsíc obíhající plynného obra. Iris. Zdánlivě ideální prostředí pro lidi. Úrodná planeta. Příjemné klima. Jen trochu těžší. Kombinace gravitace, stravy obsahující sloučeninu, se kterou lidstvo ještě nemělo zkušenost, způsobily, že se zdejší lidé vyvinuli. Bohužel do té podoby, že je vaše společnost nepřijala a vyhodnotila jako hrozbu a jak jste to nazvali preventivní opatření? My tomu říkáme vyvraždění. Svůj vlastní druh."

Na to už Alonzo nemohl říct nic. Tuto planetu neznal, ale jejímu příběhu věřil. Domovina měla bezpečnostní opatření. Když na nějaké planetě objevili nebezpečnou nákazu, dali planetu do karantény, dokud ne nezjistilo, jak moc je nákaza nebezpečná. Vyhodnotila-li se nákaza jako tak nebezpečná, že by mohla ohrozit Domovinu, byla přijata preventivní opatření. Jen málo lidí vědělo, co preventivní opatření ve skutečnosti znamená. V podstatě to bylo zničení veškerého života na planetě. V médiích bylo prezentováno jako karanténa, kdy planeta je odříznuta od Domoviny a nikomu není dovoleno cestovat na ni, nebo z ní. Alonzo se o pravém významu preventivního opatření dověděl, když byl s Nenou na Šutru, přemýšlel kolik dalších podobných tajemství Domovina má.

I ostatní, kteří poslouchali Dava byli otřeseni.

"Iris je v karanténě." Namítl Aleš. "Bylo to ve zprávách, vzpomínám si na to. Sešla se komise. Nejlepší lékaři zkoumali jak lidi z Irisu zachránit."

"Nebyli nemocní, jen… Jiní." Zakroutil hlavou Davo.

"Iris je spálený, na uhel." Řekl najednou Pete.

"Prchali jsme před kontrolou." Pokračovala Leila. "Jediná volná cesta byla k Irisu. Nevěděli jsme o karanténě. Na Iris nás nepronásledovali. Nejspíš se báli nákazy.

Bylo to strašné. Jen spálená pustá krajina. Iris byla jedna z mála planet, kde se dalo vystoupit na zem bez kontroly."

"Oficiálně kontroly měli. Prováděli je jen u lodí z Domoviny. Byli moc přátelští. Když jsme se po té, co Iris zničili, o planetu zajímali, slyšeli jsme jen hrůzostrašné historky. O příšerné smrti v bolestech. O lodích létajících v okolí Irisu a přepadajících všechny, kdo tam zabloudí." Pokračoval Pete.

"Nic z toho nebyla pravda. Našli jsme jen mrtvou a zničenou planetu." S Leilou se střídali ve vyprávění. Bylo jim smutno při vzpomínkách na Iris.

"Nakonec jsme narazili na ženu, která byla v komisi. Když jsme ji potkali, byla BP jako my. Nikdy neřekla proč. Zjistili, že to, co změnilo lidi na Irisu, není nákaza, ale bylo již pozdě. Planeta už byla zničena."

Alonza po tom co zažil na Šutru, vyprávění nepřekvapilo. Soňa s Alešem vypadali otřesení.

"Nemůžu tomu uvěřit." Vydechl Aleš. "Věřil jsem, že Domovina je vyspělá civilizace. Že se lidstvo poučilo."

"Ano válka, která skončila, jste nazvali poslední válkou. Hrdě se nazýváte mírovou civilizací, která vymýtila války. Pokrytecká civilizace by bylo přesnější."

To už Alonzovi nedalo.

"Žádná společnost není dokonalá. Záleží to jen na lidech a ti zdaleka nejsou dokonalí." Z jeho hlasu bylo cítit rozhořčení. Nezlobil se však na Dava, spíš na to, že měl pravdu. I tak cítil, že musí bránit svou civilizaci.

"Každý dělá chyby. A vesmír je nebezpečné místo. Nebylo by to poprvé, kdy by lidstvo ohrožovala nákaza. Proti Pelerské chřipce nemáme lék a kdyby planeta nebyla v karanténě, Domovina by byla bez obyvatel…"

"Máte pravdu, omlouvám se. To co vaše společnost udělala, pramenilo ze strachu. Ze snahy ochránit se. To samé děláme my. Snažíme se ochránit naši společnost."


"Co se stalo s výpravami, které sem dorazili?" zeptal se Aleš.

"Jste první z Domoviny, kteří se sem dostali."

"První?"

"První, kterým stálo za to se na planetě zastavit. Bylo tu pár lodí, ale nikdo z nich neshledalo planetu zajímavou a nikdo z nich nepřistál."

"Pamatuji si, že když jsme shromažďovali materiály k této výpravě, moc toho nebylo. Vlastně nic. Jen několik záznamů o tom, že se tu vydalo několik výzkumných výprav a pak osadníci. Nic bližšího. Ani výsledky výprav ani zpráva od osadníků. Každý slyšel pověsti, že je na této oblasti kletba. Možná jsme vážně první a ani zlatokopové se sem neodváží." Řekla Leila.

"Zlatokopové jsou pověrčiví." Dodal Pete.

"Myslím, že některé z pověstí rozšiřovali i tuláci." Řekl s nevinným úsměvem Davo.

"Říkal jsi, že tam moc nelétáte." Zeptal se Alozno.

"Moc ne, já tam nebyl nikdy. Ale někteří z tuláků tam byli." Pokrčil rameny. "Měli byste zkoumat více svou Domovinu, je toho hodně, co o ní nevíte."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama