Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- VI - Hakam

27. srpna 2012 v 0:09 |  Část Druhá - Eltaj


"Je tu nádherně." Vydechla Soňa. "Možná i proto, že tu nejsou lidi, beton ani zbytky rostlin obklopených odpadky."

Najednou se jí podlomily nohy a upadla na zem. Aleš k ní přiskočil.

"Je ti něco?" Zamračil se. Soňa vypadala vyčerpaně už od příletu k planetě. Nikdy ji tak neviděl. Vždy byla silná, Silnější než on.

"Ne… Jen… Včera mě bolela hlava. Špatně jsem se vyspala." Snažila se tvářit, že se nic neděje. Neoklamala ho.

"Měla by ses vrátit a odpočinout si."

"Ne jsem v pořádku." Řekla trochu ostřeji, než chtěla.

"Nevíme, jak dlouho to bude trvat," přidal se Alonzo.

Soňa se zasmála. "Nepřehánějte to, jen jsem trochu unavená a teď jsem zakopla."


Alonzovi se to moc nelíbilo, ale byl rád, že je Soňa s nimi. Byla rozhodnější než Aleš, víc si všímala drobností a při jednání s lidmi byla příjemná a diplomatická, zatímco Aleš byl spíš jako slon v porcelánu.

"Možná proto se odsud nikdo nevrátil. Zůstali tady." V Alešově hlasu byl cítit strach a nervozita. Alonzo cítil to samé.

"Kdo ví. Proč tu nejsou ani zničené lodě? A co ti, co se sem vydali z Domoviny? Vím, že to byli spíš dobrodruzi. Ale i po těch by tu mělo něco zůstat."

"Nemyslím, že by se hledači pokladů zdrželi u této planety déle. Není tu nic vzácného. Žádná ložiska vzácných surovin. Kontinent je moc malý aby se tu dala založit nová společnost." Pokračovala Soňa. Alonzo s ní v duchu souhlasil, nebylo tu nic využitelného.


"Ale co s námi udělají? Šoupnou do vězení? Nemůžou nás tu držet." ozval se Aleš.

"Ale můžou. Bez lodi se nikam nedostaneme." Vzdychl Alonzo. "Spíš mě zaráží, že jsme nenašli žádné známky technologické společnosti. Vlastně žádné lidské společnosti. Kromě malých umělých ostrovů. Kde tady všichni jsou? Teď už víme, že tu jsou, jen nemáme techniku na jejich úrovni, abychom to zjistili. Civilizace pro nás znamená přetvořená planeta a obrovská betonová a železná města plná strojů. Pro ně zřejmě ne. Což by znamenalo, že jsme našli úžasnou civilizaci, jinou než ta naše."

"Lepší nebo horší?" zeptal se Aleš.

"Jinou. Co je lepší pro nás nemusí být lepší podle nich."


"Už je tady," upozornila Soňa ostatní. Davo se blížil k modulu. Vyrazili mu naproti. Davo vypadal stejně, jen měl přes sebe přehozený plášť. Zastavil před nimi a prohlížel si je. Chvíli se zarazil u Soňi, kterou ještě neviděl. Zkoumavě si ji prohlížel. Alonzo přemýšlel, zda to je tím, že ji ještě neviděl, nebo je to něčím jiným. Nevzpomínal si, že by je takto zkoumal. Mohl je však pozorovat potají dřív, než za nimi přišel k vykopávce. Alonzo Soňu představil.

"Další z naší posádky, Soňa." Řekl. Davo přikývl.

"Chtějí, aby šel jen jeden z vás." Řekl a potom se znovu podíval na Soňu.

"Vím, že tu jsme na vašem území. Jsme tu cizí, přesto bych ocenil, kdybychom mohli jít alespoň dva. Vedu tuto výpravu." Alonzo ukázal na Soňu. "Soňa se stará o naši loď. Která je teď nepoužitelná. A poškození…"

"Dobře může jít taky." Přerušil ho Davo.

Nečekal, že jej tak rychle přemluví. Nejprve se chtěl zeptat, jestli to opravdu nebude vadit. Pak se rozhodl, že do toho raději vrtat nebude.


Davo je gestem vyzval, ať jej následují, otočil se a vydal se na cestu.

Alonzo se Soňou se vydali za ním. Šli kus cesty stejné jako při hledání starého modulu. V lese však zabočili a přes mýtinu se dostali k pobřeží. Vegetace nebyla hustá a šlo se dobře. Na pobřeží byla louka, která končila oblázkovou pláží. Stál tam starší muž. Na rozdíl od Dava měl stříbřitě lesklý oděv. Vypadal bledý, jako by jeho pokožka neznala sluneční paprsky. Jen na čele se mu vinul ornament tmavší kůže. Připomínalo to tetování, nebo barvení kůže, které bylo jednu dobu moderní v Domovině. Jeho postoj byl klidný a trpělivý. Jako učitel, který očekává své žáky. Kolem se páslo několik zvířat, které ještě neviděli a malé stádo zvířat, které viděli cestou ke starému modulu. Z blízkého lesa vylétl pestrý pták.

Přišli blíž. Muž vstal a začal mluvit. I když se zdálo, že zvířata kolem se pasou stejně, jako když k nim přicházeli, měli pocit, že jsou taky součástí setkání. Vždy jedno, nebo dvě se na ně dívaly.


"Jmenuji se Hakam. Jsme stejného druhu a tak jsem byl jako obyvatel této planety vyslán, abych se s vámi dohodl." odmlčel se. "Nejsme na této planetě dlouho a za tu dobu se podařilo se vytvořit křehkou symbiózu. Je to náš domov. Jsme její součástí, tak jako ona je naší součástí. Tak jak planeta chrání nás, poskytuje nám místo pro život, potravu, uzdravuje nás, tak i my ji chráníme."

Přistoupil k Alonzovi. Jemu se Hakamův proslov nelíbil. Chtěl slyšet, proč zničili jejich motory, co s nimi bude dál. Automaticky odstoupil, když se k němu Hakam přiblížil.

"Nebojte," řekl Davo. "Neublíží vám."

Alonzo se nebál, jen nebyl na to připraven. Přistoupil k Hakamovi. Ten mu vzal hlavu do rukou a díval se mu do očí. Pak přikročil k Soni, té se jen díval do očí. Podlomily se jí kolena. Hakam ji pomohl vstát.

"Děkuji," řekl nakonec. "Věřím vám, že jste přišli v míru a nechcete zničit, nebo zneužít Eltaj,"

Po chvíli pokračoval. "Přesto nechceme, aby se symbióza, ve které žijeme, zásahem z vnějšku porušila. Můžete se stát součástí této symbiózy, nebo vás přepravíme na jinou planetu, kde můžete žít."

Teď se odmlčel na delší dobu. Alonzo si domyslel, že očekává nějakou reakci.

"Jsem Alonzo, kapitán lodi," začal Alonzo ve stejném stylu. "Vážíme si vaší nabídky, ale co třetí možnost? Kdybyste nás nechali jít? Nechtěli jsme se nijak vměšovat do vaší společnosti. Jsme archeologická výprava. Hledáme stopy našich předků. Vlastně i vašich."

Chtěl zareagovat jinak. Vyčíst Hakamovi, že jim zničili loď, i když přiletěli v míru. Měl nutkání popadnout Hakama a pořádně s ním zatřást. Vykřiknout, že toto si nemůže dovolit. Nakonec tam jen stál a čekal jak Hakam odpoví.

"Naši předci byli vyhnáni z vaší společnosti. Stali se štvanci, protože… byli jiní. Tato planeta je přijala.

Nejde jen o nás jejich potomky. Chceme a budeme chránit tuto planetu a její společenství, do kterého nás přijala a které je mnohem starší než společnost, ze které původně pocházíme my." Pokračoval Hakam.

"Mám pro vás pouze tyto dvě možnosti." dodal nakonec pevně.

Chvíli se na sebe dívali a napětí stoupalo. Nikdo nechtěl promluvit.

"Když se máme rozhodnout mezi vámi a jinou planetou, potřebujeme vědět víc." Tentokrát promluvila Soňa.

"Jaká je planeta, co nám nabízíte. V čem se liší vaše civilizace od té naší. A také nemůžeme rozhodovat za ostatní. A co to vlastně je to společenství o kterém mluvíte? Čeho si nejvíce vážíme, je svoboda. Tu nám nenabízíte."

Hakam se na chvíli zamyslel, pak se podíval na Soňu a chvíli si ji prohlížel tak jak před tím Davo, pak se podíval na Dava a ten přikývl.

"Dobrá," řekl. "dáme vám čas na rozmyšlenou. Mezitím se můžete seznámit s naší společností. Davo vás bude provázet. Nebude vám hrozit žádné nebezpečí, tak si neberte zbraně." Podíval se Alonzovu na levou ruku, kde měl schovanou zbraň.

Hakam přešel ke břehu. Z vody se skoro neslyšně vynořilo plavidlo. Jestli se tomu objektu dalo takto říkat, nikdy nic podobného neviděli. Měl podlouhlý tvar, šedomodrou barvu kolem metru vysoký a dva dlouhý. Když se dostalo částečně na břeh, otevřelo se a Hakam do něj pohodlně vstoupil. Objekt se za ním zavřel a znovu se i s Hakamem ponořil. Zvířata se pásla dál a jen občas se na ně zadívala, pomalu odcházela dál, jako by už o ně ztratila zájem.


Představovali si setkání jinak. Ne jednoho staříka na břehu. Alonzo nebyl sám, kdo nevěřícně zíral na vodu, která se zavřela za Hakamovým oklavidlem.

"Tak a máme o čem přemýšlet." řekla Soňa, když se vzpamatovala. Alonzo si vzpomněl, jak Soňa málem upadla, když si ji Hakam prohlížel.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se ustaraně.

Potřásla hlavou. "Je to jen… Asi tou dlouhou cestou." Usmála se. Potom po chvíli váhání dodala. "A taky tou planetou. Je tu něco… Nevím divného."

"Na některé lidi může mít Eltaj jisté… Účinky." Poznamenal Davo. "Přijdu ráno," dodal a otočil se k odchodu.

"Počkej," zavolal na něj Alonzo. "Je toho hodně co nevíme. Co kdybys přijal pozvání na loď. Mohli bychom s poznáváním začít už dnes."

Davo chvíli zaváhal. Pak přikývl a přidal se k nim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama