Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- V - V modulu

24. srpna 2012 v 22:00 |  Část Druhá - Eltaj
Došli k modulu, kterým přiletěli. Přešli přes desinfekční komoru dovnitř. Tam si oba archeologové sundali skafandry. Přivítala je Leila.

Cestou zjistili, že Leila si ráda hraje se svým vzhledem. Měnila barvu vlasů každou chvíli, vypadalo to, že má neomezené zásoby oblečení. Vždy věděla, z jaké planety dané oblečení pochází. Tentokrát měla platinové vlasy a volný overal ve stejné barvě. Obvykle vřelý úsměv však byl nejistý.

"Ahoj," řekla Davovi. Pak se obrátila na druhé dva.

"Volali z lodi, mají nějaký problém s motory." Najednou vypadala ustaraně. To u ní neznali.

"Pete říkal, že to vypadá, jako by je něco zničilo, podezření máme na těleso obíhající planetu, ale na radarech žádné nezaznamenali. Vlastně to zničilo jen motory a další škody nejsou. Kdyby to dopadlo jinam, tak nemají šanci." Přeskočil ji hlas, vypadala opravdu rozrušeně.

"Ale dá se to opravit?" Ujišťoval se Alonzo. Cítil zodpovědnost za lidi, kteří tu byli s ním. Měli sebou náhradní díly a podle parametrů by měla být loď skoro nezničitelná. Nebylo tu nic, co by ji ohrožovalo. Určitě ne tady. V bezpečné vzdálenosti od slunce, kde hrozily jen nárazy asteroidů. S těmi by si plášť lodi měl poradit.

Leila pokrčila rameny. "Soňa s Petem vypadali docela vyděšeně."

Alonzo se rychle spojil s lodí. Soňa mu vylíčila situaci s motory.


"Není co opravovat. Je z toho jen hromádka šrotu." Řekla a ukázala jim záběry z průzkumu robota.

"Mohli jsme dopadnout hůř, máme tu živou planetu. Není to kus skály, kde bychom nepřežili." Aleš nevypadal, že by mu situace zase tolik vadila, ale obavy měl v hlase také. Možná chtěl jen situaci zlehčit. Alonzo měl pocit, že je zvyklý, že každý problém Soňa vyřeší. Na zničené motory byla i Soňa krátká.

"Jak to vypadá na planetě? Dá se tam žít? Myslím, že tu nějaký čas zůstaneme." zeptala se nakonec.

"Výsledky testu prostředí jsou příznivé, žádné toxiny, příznivé klima." Usmála se Leila. "Štěstí v neštěstí."


Alonzo chodil v modulu sem a tam. Měli tu nejmodernější loď. Celou cestu byl spokojený, měl pocit, že myslel na všechno. Udělal všechny opatření, co se daly. Jak to vypadalo, tak to bylo málo.

"Jak se to mohlo stát? Před asteroidy je loď chráněná." zeptal se znovu Soni, byl zklamaný a naštvaný.

"Taky nám to nejde do hlavy. Buď to muselo být něco velkého a hmotného, ale to by zachytily naše radary. Nebo malé s velkou rychlostí a vysokou průrazností."

"Jako, že na nás někdo vystřelil?" Alešův hlad už nezněl klidně.

"Spíš jako nějaký energetický výboj." Vysvětlovala zmateně Soňa. "Jestli je to zbraň, tak není z Domoviny."

"Poslali jsme zprávu, ale bude to trvat pár let, než dorazí záchranná loď." Pokračoval Pete. Nemusel to ani říkat. I tak nebylo moc pravděpodobné, že by záchranná loď vůbec dorazila.


"Ta zpráva nedorazí," řekl najednou Davo, na kterého v tu chvíli zapomněli.

"Co?" nechápavě se na něj zadívali.

"Eltajané… Oni nechtějí, aby se o této planetě vaše společnost dověděla." Pokračoval. "Zpráva byla upravena. Planeta byla popsána jako neobyvatelná, našli jste jen stopy po zničené lodi. Vyrážíte dál podle plánu."

Všichni se na něj dívali a nevěřili tomu, co říká.

První se vzpamatovala Soňa. Možná proto, že byla daleko v lodi a Davovy slova jen z reproduktoru.

"To vy jste zničili naše motory?" zeptala se. Už jak se ptala, věděla, že je to pravda.

"Nemohli vám dovolit odletět."

Aleš se tvářil, že kluka napadne, Alonzo jen na něj nevěřícně zíral.

"Říkal jsi, že jsi na planetě ještě nikoho nepotkal, tak jak…?"

"Spojili se se mnou." Řekl trochu zdráhavě Davo, jako by chtěl vysvětlit něco, co se vysvětlit nedá.

"Jak?"

Davo vzdychl a pokrčil rameny. "Nepocházíte odtud, nemůžete rozumět…"

"Nehraj si s námi kluku!" Aleš vzal Dava za rameno a zacloumal s ním. Alonzo ho odtáhl.

"Klid, takhle to nevyřešíš."


Když s nimi začal mluvit na planině, považovali ho za malého kluka. Vadilo mu to. Teď už s ním jako s dítětem nemluvili. Lepší to však nebylo. Už nebyl zástupce civilizace, který je potomkem osadníků, kvůli kterým tu přiletěli. Je nepřítel. I když ty, co jejich loď zničili, ani neviděl.


Chvíli se na něj dívali jako na přízrak. Pak se Alonzo otočil ke komunikátoru.

"Soňo, našli jste něco?" Zeptal se. Musí vědět, komu tu čelí.

"Ne nic, na pevnině toho moc není. Jen modul a budovy pod zemí."

"A ty ostrovy" dodal Pete. "Umělé ostrovy, vypadají jak zahrady, mají pravidelný tvar. Senzory to nevyhodnotily jako technologii. Na přírodní úkazy jsou moc pravidelné. Nikoho jsme tam ale nenašli."

"Eltajané? Tak si říkají zdejší lidé?"

"No asi ano." Řekl nejistě Davo.

"Asi ano? Potřebovali bychom s nimi mluvit." Alonzo byl pořád v šoku.

Davo jen přikývl.

"Před polednem pro vás přijdu," řekl Davo a vstal. Vydal se pevným krokem k východu a beze slova odešel.


V lodi i v modulu zavládla ponurá nálada.

"Jak mohli zničit naši loď a my si toho nevšimli?" zeptal se Aleš.

"A jak mohli změnit zprávu, to přece nejde." Dodal Alonzo. "Teď nemůžeme už moc dělat, počkáme do zítra."

"Neměli bychom se nějak připravit? Co když na nás znovu zaútočí?" Navrhl Pete.

"Nemáme válečnou loď. Máme jen štíty na obranu… Neúčinné jak je vidět." Povzdechl si Alonzo.

"Nechtějí nám ublížit" zavrtěla hlavou Soňa. "Mířili přesně, zasáhli jen motory. Kdyby nás chtěli mrtvé, tak už bychom tu nebyli."

"A kde jsou, když jsme nic nenašli?" Pete pořád prohledával data co dostali ze skeneru.

"A taky kdo jsou. Ten kluk si nebyl moc jistý, když říkal, že to jsou lidé." Dodala Leila.

"Teď si všichni odpočineme. Uvidíme, co bude ráno." Řekl unaveně Alonzo.



Všichni už spali, Alonzo však nemohl usnout. Den byl dlouhý a náročný, bolely ho záda. Protáhl se, moc to nepomohlo. Díval se na záběry z planety. Jediná zajímavá věc byly ostrovy. Došel ke stejnému názoru jako Soňa s Petem. Ostrovy byly umělé a dobře udržované. Na některých našli drobné zvířata, ale jinak ostrovy vypadaly jako plovoucí pole, sady a parky. Odtud vypadala planeta lákavě. Převládala tu modrozelená barva oceánu. Nad ní pluly bílé mraky oblačnosti.

Uvědomil si, že se nezeptali jak, planetě říkají místní. Možná je to Eltaj, tak jak si říkají obyvatelé planety. Mohli by jí říkat Vodní planeta. Malý kontinent a jeden velký oceán. Voda. Co když…

Podíval se znovu na výsledky skenů planety. Tentokrát se zaměřil na oceán. Ale ani tady počítač nevyhodnotil nic, co by se alespoň trochu blížilo umělým stavbám. Protřel si oči a znovu se protáhl. A co Davo? Říkal, že přiletěl. Kde má loď? Podíval se ještě, co zaznamenaly přístroje mimo planetu. Tam také nic nenašel.

Raději toho nechal a šel taky spát.


Ráno našel Soňu, jak probírá záznamy z deníku, který našli v modulu osadníků. Tak se na něj těšil, po příchodu do modulu mu úplně vypadl z hlavy.

Podívala se na něj, když vešel.

"Nemůžu spát." Řekla. "Měli bychom se o nich dovědět co nejvíce."

"To je pravda, úplně jsem na to zapomněl. Normálně bych se nemohl dočkat, až si záznamy prohlédnu."

"Vůbec netušili, co je na planetě čeká. Většinou se lodi s osadníky vydávali jen na planety, které byly prozkoumány a byly tam připraveny podmínky na osídlení. Tady to tak nebylo. Před nimi bylo na planetu vysláno několik výzkumných výprav. Žádná se nevrátila. Ani zpráva, nic. Muselo to být šílené. Cestovali přes dvacet let. Když přilétali k planetě, loď už byla tak opotřebovaná, že se skoro rozpadala. Někde se tam říká, že neměli na výběr. Byli to uprchlíci, vyhnanci. Zatím jsem nenašla z jakého důvodu."

"Možná proto se chrání a nechtějí, aby o nich nikdo věděl." zauvažoval Alonzo.

"Ještě po tolika generacích?"

"Někdy se tradice drží mnoho generací, i když zanikne důvod jejich zavedení"

"A proč se nevrátili průzkumné výpravy?"

"Dvacet let je dlouhé doba. Možná ani nedoletěli. Nejsou tu žádné pozůstatky lodí."

"A není tu ani loď osadníků…"


Leila s Petem nakonec zůstali v lodi. Protestovali. Chtěli se alespoň projít po planetě. Když Soňa připomněla, že na planetě nejspíš stráví několik let, stačil jim slib, že příště to budou oni, kdo se projde po kontinentu. Ostatní se vydali na planetu.

Slunce svítilo, v jemném oparu a na druhé straně oblohy visel měsíc. Vypadalo to na jasný den. Tráva byla ještě vlhká po nočním dešti a ve vzduchu byla cítit svěží vůně půdy deště a květů.

Vystoupili, bylo příjemně teplo a tráva pod nohama byla měkká a nízká. Připomínala pečlivě pěstěný trávník na golf. Svěží vítr přinášel směsici vůní moře a rostlin. Kdyby neměli poškozenou loď a neměli se setkat s lidmi, kteří ji poškodili, byl by to ideální den na odpočinek a piknik v trávě. Celý tento kontinent jim připadal jako obří park. Příjemné počasí, hustá zelená tráva byla spásána krotkými zvířaty, stromy rostly tak daleko od sebe, že se pod nimi příjemně procházelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama