Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- III - Modul osadníků

22. srpna 2012 v 19:20 |  Část Druhá - Eltaj

Na modulu, který pomalu odkrývali, našli dveře. Aleš si vzal přístroj a začal je očišťovat.

"Neříkáme, že jsme z daleka. Chceme poznat život na planetě, snažíme se spíš splynout." Pokračoval Davo.

"Musíte mít skvělou techniku, znalosti o planetách i mimo Domovinu. Mohli byste s námi obchodovat."

"Nejsme obchodníci, ale cestovatelé." Zavrtěl nesouhlasně hlavou Davo. "Nemyslím, že byste měli co nám nabídnout."

Alešem pozvedl obočí a podíval se na Alonza. Znělo to nadřazeně a taky arogantně. A oba měli z rozhovoru pořád zmatenější dojem.


Dveře už byli odkryté. Šli se k nim podívat.

"Arogantní spratek," zašeptal Aleš Alonzovi, když odstoupili od Dava. Alonzo se musel usmát. Kluk ho taky štval, ale musel uznat, že v něm něco je. Líbil se mu.

Chvíli zápasili s otvíráním. Nakonec před nimi stáli otevřené dveře. Stáli před tmavým otvorem do modulu.

"Jedeme na to," zhluboka se nadechl Aleš. Vzal si z batohu baterku a posvítil si do tmy uvnitř. Totéž udělal Alonzo. Pak jeden po druhém vstoupili, za nimi vešel Davo.

Vše vypadalo nepoškozené. Jiné, než znali. Byly tu jiné barvy, jiné přepážky. Když se však pořádně rozhlédli, tak zas tak odlišně tento starý modul od toho jejich nevypadal. Stejné značky na řízení.

I tak to na ně udělalo dojem. Alonzo tem pocit znal. Vždy, když našel něco z minulosti, něco tak starého jako tento modul. Věci dávno ztracené a spojené s osadníky z legend, kteří neohroženě létali ke vzdáleným světům ze Staré planety.

Opatrně, téměř posvátně se dotkl stěny modulu. V jeho fantazii vyvstávaly osudy osadníků. Byli taky, žili tu. A záhada, co se s nimi stalo, co se stalo s jejich potomky. Jednoho tu mají sebou. Ten však ví o původních osadnících stejně jako on.

Prošli až k řídící části. Aleš zmáčkl tlačítko na pultě. Světla kolem se na chvíli rozsvítily a pak zhasly a rozsvítily se malé nouzové. Už toho bylo vidět víc. Palubní deska s řízením, sedadla, přepážky na zásoby, zařízení a stroje.

"Je to tu těsné na to jak je to z venku velké," řekl Davo.

Alonzo a Aleš se na sebe podívali, Aleš se ušklíbl.

"Bude to asi tak velký jako ten váš." Pokračoval a prohlížel si na řídící desku.

"Ty už jsi byl v takovém modulu?" zeptal se Alonzo.

"Je divný, vypadá velký na to, aby se zvedl od země" Řekl Davo.

"Je to modul tvých předků." Rýpl si Aleš.

"Je několik staletí starý, nejspíš původní z lodi osadníků." Pokračoval Alonzo. "Nechceš se podívat, jak to vypadá v tom našem? Je modernější a funkční." Navrhl.

Davo se na něj zadíval. Na chvíli se odmlčel a pak přikývl. "Dobře."

Alonzo přešel k řídícímu panelu. Chvíli ho zkoumal a prohlížel. Pak zatáhl za nějakou páčku a ze spodu vyjela skříňka.

"Palubní deník," řekl. "Třeba zjistíme, co se stalo." Měl radost z tohoto nálezu. Deníky byly hodně cenným zdrojem informací. Většinou do nich nebyly psány jen technická data. Bylo toho víc. Člověk z nich mohl vycítit náladu společnosti.


Šli zpátky přes les. Chvíli mlčeli a pak se Aleš zeptal:

"Kde máš loď?" Byla to otázka, která ho zajímala už od dobu, kdy se tu objevil.

Davo se usmál a ukázal nahoru k obloze.

Aleš se jen ušklíbl a Alonzo málem vyprskl smíchy. Pořád nevěděl, zda má Davovi věřit. Měli technologii, která zabrání jejich scannerům aby loď našli? Pak se ale zamračil. Na něco si vzpomněl, něco tu chybělo.

"A kde je loď osadníků? Skenerem jsme našli jen tento modul. Loď, nebo její zbytky, má stejný lokátor.

Víš něco o historii planety? Co se stalo s lodí?"

Davo jen pokrčil rameny.

"Jak jsi chtěl najít lidi z této planety?" zajímal se Alonzo dál.

"Nijak, jen počkat, než se se mnou spojí."

Aleš už neměl chuť na něco se ptát a Alonzo přemýšlel nad Davovým příběhem.


Šli loukou a řídkým lesem k modulu.

"Vypadá to tu spíš jak v upravovaném parku, než v divoké přírodě." Podotkl Aleš a podíval se za sebe. Předpokládal, že Alonzo s Davem budou za ním. Alonzo stál opodál a díval se na Dava. Ten šel ke zvířatům, které se pásly na kraji lesa. Teď se všechny dívaly na Dava jak se blíží. Davo se zastavil a jedno ze zvířat se odtrhlo od stáda a vydalo se k němu. Oba se setkali v půli cesty. Davo zvíře pohladil. Zvíře slastně zastříhalo ušima. Chvíli tak stáli, hladil zvíře a pak se oba otočili a šli zpátky, odkud přišli. Davo k pěšině a zvíře ke stádu.


"Zajímavé zvíře, nikdy jsem takové neviděl." Prohodil Davo, když přišel zpátky.

"Mně se zdá obyčejné." Alonzo nic zajímavého na zvířeti neviděl. Zajímavější bylo chování obou.

"Celá planeta je jiná." Pokračoval zamyšleně Davo.

Alonzo přemýšlel, co to má znamenat. Na jednu stranu se Davo choval jako by na planetu patřil a pak zase jako by jej na ní vše udivovalo. Také ho udivovalo, že jim věřil. I když byli z Domoviny, o které říkal, že je nebezpečná.

Vykročili dál k modulu. Alonzo nechal Dava s Alešem popojít. Díval se na stádo zvířat. Pořád na nich nic zajímavého neviděl. Až… Až na to chování. Jsou zvyklí na lidi, proto se nechají hladit, běželo mu hlavou. Nedalo mu to a místo k modulu vyrazil ke stádu zvířat. Pomalu, opatrně aby je nevyplašil. Když ho zpozorovali, začali se na něj upřeně dívat. Podíval se zpátky na Aleše s Davem, a když se otočil zpátky, celé stádo se zvedlo a pomalu se vydalo pryč od něj. Alonzo se zklamaně vrátil na cestu.


"Co jsem udělal jinak? " zeptal se. Nečekal ani odpověď.

"Nejste z této planety," uslyšel od Dava. "Nikdy vám nebudou věřit."

"A tobě věří? Čím to je?"

"Už ano. Je to tím, že pocházím z této planety." Řekl trochu tvrdohlavě Davo.

"Mí předkové pohází odtud. Já tu nikdy nebyl." Dodal pak ještě. Rozhlížel se kolem sebe a občas se zastavil jako by poslouchal.

Alonzo natyahoval uši. Snažil se poslouchat. Kromě šustění větví stromů, zvuků, které nejspíš vydávali zvířata někde daleko v lese, nic nebylo slyšet.

Už byli na dohled modulu.

"Máš rád stroje?"

"Moc ne,"

"Ale umíš s nimi pracovat," dodal Alonzo.

"Používám je jako každý." Řekl Davo. Vytáhl s vaku pytlík s ovocem. "Jsou moc dobré," řekl. A pak dodal: "Nemusíte používat obleky, nic vám tu nehrozí." Pak jim nabídl ovoce.

"Raději počkáme," řekl Aleš trochu rozmrzele. Nelíbilo se mu ve skafandru. Nevěděli, co je tu může čekat. Určitě nečekali planetu s kontinentem, která vypadá jako park. Poprvé, co je napadlo, bylo vyběhnout po louce a volně se nadechnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama