Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- I - Planeta

19. srpna 2012 v 19:45 |  Část Druhá - Eltaj

Jedl plody z keře, když ho něco vyrušilo. Zpozorněl. Na jeho tváři se objevil soustředěný napjatý výraz. Zvedl se a vyběhl pěšinou ke kraji lesa. Měl na sobě hnědé oblečení a lehké měkké boty. Barva jeho oblečení i dlouhé hnědé vlasy splývaly s okolními stromy. Přes rameno měl přehozený vak stažený provazem. Vypadal na šestnáct, sedmnáct let. Pohyboval se lehce a skoro neslyšně. Tráva, po které šel, byla měkká a nízký porost mu v pohybu nepřekážel.

Doběhl tam právě, když modul přistával. Dělal takový hluk, že si musel dát ruky přes uši, aby nebyl zvuk tak nepříjemný. Přehlušil i vlny přílivu rozbíjející se o skálu.

Pozoroval, jak z modulu vyjíždí nějaký stroj. Rozjel se po okolí. Sbíral vzorky. Hlínu, rostliny, vodu s blízké říčky. Poté se vrátil zpět do plavidla.

Chlapec pořád se zájmem pozoroval co se děje. Napil se z čutory, kterou měl uvázanou k pasu. Začalo mu být zima, vytáhl si z vaku plášť a přehodil ho přes sebe. Dál pozoroval modul, ale nic se nedělo.

Nakonec přešel k jednomu ze stromů a vylezl na něj. Ve výšce dvou metrů se větve rozpínaly do široka. Natáhl síť a zavěsil ji tam. Zabalil se do pláště a usnul.


Probudily o zvuky z modulu. Nejprve zase vyjel stroj, který včera sbíral vzorky. Za ním vyšli dvě postavy v lehkých skafandrech. Jejich kroky byly opatrné, ale bylo v nich vidět nadšení. Šli podél potoka k útesu, který končil v moři. Tam chvíli postávali a dívali se na moře. Rozhazovali rukama a na jejich pohybech bylo vidět, že jsou nadšení.

Potom se otočili a šli zpátky k modulu. Ten minuli a pokračovali směrem k lesu. Jedna postava ve skafandru držela v ruce přístroj. Vypadalo to jako by ostatním ukazovala cestu. Něco tím přístrojem hledali.

Slezl ze stromu a plášť schoval do vaku. Schoval se v houští poblíž stezky a pozoroval, jak kolem něj procházejí. Až byli dostatečně daleko, vydal se za nimi. Cizinci prošli lesem až na planinu, kde se zastavili.

Pozoroval je zpovzdálí. Nevypadal vystrašeně, jen zvědavě. Sáhl do kapsy a strčil si něco do pusy a začal žvýkat. Pořád pozoroval cizince na palouku. Chvíli tam stáli a o něčem se bavili. Pak si odkryli přilby na skafandrech a opatrně se nadechli.

Chvíli je pozoroval, jak chodí po planině a pak se odvážil přijít blíž na doslech.


"Je to tady" řekl Alonzo. Pečlivě si prohlížel vyvýšeninu zarostlou travou, jako by to nebyla louka, ale město plné staveb.

"Je to zarostlé vegetací. Než to vykopeme, bude to chvíli trvat." Aleš pozoroval přístroj.

"Stejně jsem čekal, že toho najdeme víc." Dodal pak trochu zklamaně. "Nějakou civilizaci, alespoň primitivní. Přiletěla sem spousta lidí. Kde jsou všichni? Muselo po nich něco zůstat…"

"Je tu jen malý kontinent, nedovedu si představit, že je všechny uživil." Odpověděl Aleš.

Alonzo se znovu zadíval na přístroj a něco s ním chvíli dělal. Pak se s ním otočil dokolečka. Mířil do všech stran.

"Něco tu přece jen je." řekl a podal přístroj, co držel v ruce, Alešovi. "Tady v té stráni. Myslím, že tam byly nějaká obydlí."

"Vypadá to tak. Napřed musíme vykopat modul." Odpověděl a vydal se směrem k vyvýšenině, která vybíhala na kraji palouku.


Na kraji palouku byla skupina zvířat. Popásala se na trávě. Na chvíli zvedla hlavu a podívala se směrem k mužům. Pak se zase zabrala do spásání trávy.

"Jsou krotcí," poznamenal Aleš. "Nebojí se nás."

"Raději si jich nevšímej, vykopeme modul a vrátíme se. Třeba se z nich stávají krvelačné bestie, když se setmí." popíchl ho Alonzo.

"To určitě a pochutnávají si na lidech, obzvlášť mají rádi ty ve skafandru." nedal Aleš.

"Nemají nám podobného predátora, tak se nás nebojí. "

Vytáhl z batohu další přístroj. Namířil ho na vyvýšeninu. Z té se odloupla vrstva zeminy a sesula se dolů. To opakoval ještě několikrát, dokud pod zeminou neuviděli kov.

Přišli blíž a dívali se na svou práci. Radili se co udělat dál.

Aleš se otočil. Něco za sebou slyšel. Uviděl chlapce, jak od okraje lesa jde k nim. Dloubl do Alonza a pak se na něj zvědavě dívali oba.


"Máme tu nějakého kluka," řekl Aleš do vysílačky.

"Co, jakého kluka? Narazili jste na civilizaci? Nic jsme nenašli. Na planetě je jen malý kontinent. Řídce zalesněný. Vypadá spíš jak nějaký park. Našli jsme tam několik druhů větších zvířat. Vypadá to na býložravce." Ozval se Sonin hlas z vysílačky zabudované ve skafandru.

"A jak vysvětlíš toho kluka? Museli jsme něco přehlédnout. Nevypadá, že by měl nějaké technologické hračky, ale zanedbaně taky nevypadá."

"Může mu být tak šestnáct." odhadoval Alonzo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama