Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XXV - Aliance

5. srpna 2012 v 11:09 |  Část První - Domovina

Čekali dlouho. Barman jim donesl večeři. Dokonce přinesl jídlo z baruty i pro Romanovu skupinu. Vypadal z toho požadavku překvapený. Jeden z Liliných strážců nu donesl krabici barutového polotovaru. Vypadal, že je rád, za smysluplnou práci. Ostatní tam jen tak nervózně stáli. Měli je hlídat. Ale oni ani nikam nemohli. Strážcům stačilo jen zabránit jim v přístupu k přistávacímu modulu.


Nakonec opustili restauraci a vrátili se do svých pokojů. Diskutovali o tom, co se stalo. Hlavně Nena s Romanem vymýšleli strategii vyjenávámí s Aliancí.


"Dlouho jsi nic neřekl." Marie přišla za Alonzem. Seděl stranou a pozoroval, jak ostatní diskutují. Vzhlédl k Marii.

"Co jsi chtěla udělat, když jsi uviděla Lilu?" Zeptal se jí.

"No…" Vzdychla. "První impulz byl vrhnout se na ni a vyškrábat ji oči. Pak jsem se podívala na tebe. Stál si tam jako opařený a… Mám pocit, že jsi chtěl vyškrábat oči někomu ty."

Alonzo přikývl.

"Ten člověk, co dal Lile zprávu o Alianci. Znám ho."

"Ten tě praštil? V pokojích Magdalény?"

Přikývl. "Myslel jsem, že je to přítel. Znám ho tak dlouho… Teď mám pocit, že ho neznám vůbec. To on mě varoval, že si mám dávat pozor na Alianci. A teď…"

"Co myslíš, že pro Lilu dělá?"

"Vždy dokázal najít informace. Nikdy mě nenapadlo, že má něco společného s Aliancí."

"Máme jim co nabídnout" Uslyšeli hlas Riany.

"Ano, ale to si necháme nakonec. Budeme trvat na volbách." Odpověděla Nena.

"Nemám z toho dobrý pocit. Hlavně ne s tím, co tu vyrábí. Jestli uvěří, že o tom nevíme, nebudou se chtít planety vzdát, aby pokračovali. Jestli zjistí, že víme o robotických zbraních… No, myslím, že bude po vyjednávání."


Najednou do místnosti vtrhla zamaskovaná ozbrojená jednotka. Nebylo poznat, jestli jsou to ženy, nebo muži. Jejich oblečení krylo brnění a v rukou měli nejnovější zbraně.

"Stejné zbraně jsme našli ve skladišti." Zašeptal Roman Alonzovi s Marií.

"Jsou to roboti?" Marie se schoulila do rohu místnosti.

"Nevím, myslím, že ne." Prohlížel si je Alonzo. Pod maskami toho moc vidět nebylo. Nebyli však všichni stejní. Někteří byli menší, jiní hodně velcí.


Za ozbrojenci vešli další lidi. V čele s Valinem. Nevypadal o moc jinak, než jak ho viděli na záznamu. Jen mu přibyla jistá majestátnost. Hrdě držel hlavu vzhůru a rozhlížel se po místnosti. Zato Magdalena, která šla za ním, vypadala nejistě. Byla senátorkou oblasti, byla to ona, kdo měl udělat pořádek. Valin kývl rukou a ozbrojenci sklopili zbraně.

"Co se tu děje?" Nena předstoupila před Valina. I ona vypadala hrdě. A naštvaně.

"Za tuto situaci se omlouvám." Nevypadal zarmouceně. Jen trochu znepokojeně. "Dohled nad Prokterem jsme zanedbali. Chceme to napravit. Proto jsme tady. "

"Prokter patří k Alianci?" Nena šla přímo k věci. Všechny zajímalo, proč sem přiletěla Aliance. Prokter nebyla bohatá planeta. Mluvili o tom. Shodli se na tom, že Prokter pro Alianci vyrábí zbraně. Proč ale přiletěli teď? Nemohla to být náhoda. I Lila vypadala překvapeně. Nečekala je.

"Prokter je jedna z planet, kterou se Aliance snaží… Rozvinout. Není to lehké, je to velmi chudá planeta."

"Rozvoj si představuji jinak. Jsou tu lidé, kteří nemají svobodu. Jen pracují. Jaké mají podmínky pro život? Práci v továrně, spánek v ubytovně? Mají děti dostatečné vzdělání? Kolik lidí vycestuje z planety?"

"Ano víme o tom. To je právě to, co jsme chtěli změnit. Ale jak jsem říkal je to velice chudá planeta. Lidé nemají sílu na změny."

"No možná, kdybyste je nechali o sobě rozhodovat." Nena se dostávala do ráže. Přistoupil k ní Roman a něco zašeptal. Zamračila se, ale nechala ho mluvit.


"Šutr se dostal do Domoviny nedávno. Je to podobná planeta. My měli štěstí. Našel se zde Modrý lék. Cítíme s touto nehostinnou planetou. Je to, jako bychom se dívali sami na sebe před několika lety. Nehostinné podnebí. Málo obyvatel živořících v nuzných podmínkách." Roman vypadal opravdu dojatě. Kdyby Alonzo nevěděl, že z Šutru nepochází i on by mu tu řeč uvěřil. Ano pro většinu lidí z Domoviny to opravdu byla nehostinná planeta. Ne však pro obyvatele Šutru.

"Jsme vděčni za příležitost, kterou jsme dostali. Cítíme se povinni dát šanci někomu dalšímu." Teď už stál před Valinem Roman. Nena ustoupila a celou situaci pozorovala.

"O planetě by měli rozhodovat její obyvatelé." Řekla až příliš přísně. Dívala se na Valina, ale její slova patřila Romanovi.

"Nechceme planetu převzít, ani dobít." Pokračoval v proslovu Roman. "Jen nabízíme obchodní partnerství. " Slova pronášel k Valinovi i k Neně. Potom se obrátil k Valinovi.

"Vidím volby také jako nejlepší řešení. Zároveň mohou hlasovat, zda chtějí s námi spolupracovat. A jestli Aliance bude chtít nad Prokterem držet ochrannou ruku uvítáme to."

To už bylo na Nenu moc a naštvaně se podívala na Romana. Než však mohla něco říct, zasáhl Valin.

"Vítám váš zájem o Prokter." Usmál se Valin a ukázal na Magdalenu. "Tyto záležitosti nepšísluší nám. Jsem rád, že je zde přítomna senátorka Magdalena."

Magdalena sebou trhla, když uslyšela své jméno. Podívala se na Valina. Ten jen kývl hlavou.

"Přiletěla jsem na planetu v rámci pravidelných letů, při kterých se ujišťuji, že je v mé oblasti vše v pořádku." Vzdychla Magdalena. Už to znovu byla ona. Sebejistá, na tváři se ji zračily falešné emoce, předstírající zájem o neprosperující planetu a její obyvatele. "I já shledávám stav této planety nevyhovující. Po rezignaci Lily jsem byla připravena převzít prozatímní místo správce planety."

"Proč nenechat obyvatele rozhodnout?" Přerušila ji Nena. "V této místnosti není ani jeden z obyvatel. Jednáme tady o planetě, na které žijí lidé. Mají tu domov. Oni planetu znají, ví, co potřebuje. Ne my."

"Jsou to dělníci, proboha. Nemůžou spravovat planetu."

"Jen dělníci? A co školy Domoviny, které mají být zřízeny všude? "

"Kdo má jen špetku rozumu, tak s téhle díry vypadne."

"Opravdu? Kolik lidí vypadlo za poslední rok?"


Hádka by pokračovala, kdyby nevstoupil do místnosti Johan a nepředal Valinovi zprávu.

Chvíli se šeptem radili. Poprvé Valin vypadal znepokojeně. Když Johan odešel, Valin se obrátil k Magdaleně a Neně.

"Máme tu představitele Prokteru." Oznámil.

"Já jsem představitel Prokteru!" Zvolala Magdalena.

"Obyvatele. Slyšeli o rezignaci Lily. Chtějí volby."


To už vešel Johan s Ludvíkem, dalšími dvěma ženami a dvěma muži.

"Jdeme za naší senátorkou." Oznámil Ludvík. Ukázal na skupinku za sebou. "Po rezignaci Lily jsme zvolili tyto muže a ženy za představitele Prokteru."

"Uspořádáme volby. Zvolíme si správce planety."

Teď se chystala něco namítnout Magdalena. Znovu ji přerušil Valin.

"Velice rádi pomůžeme s přípravami voleb." Obrátil se na Magdalenu a potom na ostatní. Obdařil je tím nejširším úsměvem, jaký u něj viděli. "Pár dní to potrvá. Jestliže jsou mezi vámi kandidáti na tuto pozici, prosím připravte jména a prohlášení kandidáta."

Poté odešel i se zástupci obyvatel.


Nejprve nechali odejít Magdalenu a pak se i oni vydali do pokojů.

"Co máte za úmysly s Prokterem?" Zeptala se Nena hned, jak se za nimi zavřely dveře. V jejím hlase byla slyšet přísnost a zklamání.

"Aby se planeta rozvinula, potřebují změnu." Řekla udiveně Riana.

Nena jen zavrtěla hlavou. "Ne vy chcete planetu pro sebe!"

Alonzo věděl, že Nena ráda říká věci na rovinu, ale tak přímé obvinění nečekal ani on.

Přistoupil k ní Roman. "Ano," řekl pomalu. "Prokter má pro nás velkou hodnotu. Větší, než pro ostatní lidi v Domovině. Nechceme ho zadarmo. Nechceme ho násilně převzít. A… Určitě chceme pomoct lidem na planetě." Položil ruku na Nenino rameno. Ta ruku setřásla.

"Nevím, komu mám věřit. Nejsem si jistá, že obyvatelé jsou schopni vybrat schopného kandidáta. Ne v tak krátké době. A nechci, aby vyhrála Magdalena."

"Možná tu je řešení." Ozvala se Marie. "Budu kandidovat já."

Všichni se na ni podívali.

"Nezapřu, že i já mám své motivy. Lilu aliance uklidila kdoví kam. Já chci alespoň pomoci jejím dalším obětem. Ukrást ji, co bylo její."


S Mariinou kandidaturou souhlasila Nena i Romanova skupina. Spolu vypracovávali projev, se kterým vystoupí před obyvateli Prokteru. Nemohli dělat nic jiného, dokud Valin s Magdalenou nezorganizují volby.

Ukázalo se, že Marie má docela dobrou představu, co s Prokterem a jejími obyvateli dělat. Roman s Nenou jen její myšlenky rozvinuli a uspořádali do projevu.


"Něco se děje." Zahlásil Paolo. Sledoval aktivitu nad Prokterem. "Přiletěly nákladní lodě. Začali nakládat."

"Uklízejí." Řekla pohrdlivě Marie. "I kdyby se to na Deltě dověděli, nejsou důkazy. Zamete se to jako vždy pod koberec."

"Na druhou stranu, když vše odvezou, nebudou mít o Prokter takový zájem. Planet s továrnami je hodně. Tato už je profláknutá." Poznamenal Roman.

"Nelíbí se mi, že jim to projde. A hlavně nevíme, na co ty zbraně používají." Nena byla znepokojena.

"Bez důkazů nic nezmůžeš. Domovina nic neudělá a budeš v nebezpečí." Zavrtěl hlavou Roman.

"Nemůžeš vědět, kdo pracuje pro Alianci." Poznamenal zamračeně Alonzo. "Johan určitě nebude jediný."

"To taky nechápu," povzdechla si Nena. "Má všechno. Vysněnou farmu na Deltě tři. Ani jsem ho nepoznala, když s Valinem přišel. Nečekala jsem, že ho tady uvidím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama