Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XVIII - Prokter

11. července 2012 v 22:44 |  Část První - Domovina

Dokončení lodí trvalo jen týden. Mezi tím se rada rozhodovala, co podniknou. Marie jim poskytla informace o životě Domoviny mimo systém. Nena tyto informace uvítala také. Připadala si u Mariina vyprávění, že vypráví o úplně jiné Domovině, než zná.

Nakonec rozhodli podívat se znovu na Prokter. Pokusit se zjistit, co se tam děje.


Planeta byla v mnohém podobná Šutru. Měla teplejší podnebí a rostlinstvo tu bylo zelenější. Nepěstovala se tu však žádná plodina. Byli tu továrny na elektroniku, která se vyvážela. Venkovní atmosféra byla řídká a tak byly obytné bloky vzduchotěsné. Ven chodili lidé jen málokdy. Vždy jen na chvíli, nebo s dýchacím přístrojem.

Pozorovali planetu z dálky. Odkud je nemohli přístroje na Prokteru zachytit. Na orbitě byly tři lodě. Dvě z nich obchodní.


"Něco vykládají. Asi zásoby pro další výrobu." Byl to Paolo. Jeden ze skupiny domorodců ze Šutru. Byla zde i Nena s Marií.

"Možná bychom tam měli letět přímo. Vyjednávat." Navrhla Nena.

"To není nákladní transportér. Přivážejí tam další lidi." Zvolala Marie. "Další BP. "

"Ta poslední loď je jiná." Ozval se Paolo. "Jedna z těch rychlých, luxusních."

"To bude ona." Marie přiskočila k obrazovce, kde byl Paolo. "Lila."

"Víc dat už nezískáme." Oznámil Paolo. "Minule ty bylo několik vojenských lodí. Dodělávali je. Zkoušeli zbraně na druhé straně planety. Bylo tu rušno. Teď je tu klid."

"Možná je někam schovali. Kvůli obchodním lodím." Poznamenal Alonzo.

"Nebo kvůli lodi, co se blíží." Paolo přepnul obrazovku. "Vypadá to na vládní loď."

"To bude Magdaléna. Jdu tam." Řekla rozhodně Nena. "Chci vědět, co se tam bude dít."


Ohlásili se jako vládní návštěva. Nebylo příliš časté, aby senátoři navštěvovali sousední oblasti. Neobvyklé to však také nebylo.

Přístavní budovy byly mnohem příjemnější než na Šutru. Moderní budovy umožňovaly pohodlné ubytování pro obchodníky. Nebyly to prázdninové hotely na turistických planetách. Z jejich luxusu se nikomu nechtělo na nevlídný povrch planety. Vlastně se ani nedalo odejít. Další obytné budovy byly daleko. Dostat se do nich bez dýchacího přístroje by bylo velice namáhavé. Pro ty, co nebyli zvyklí na řídkou atmosféru nemožné.


Magdalena je nepřijala zrovna vlídně. Na Alonza se ani nepodívala. Jako by ho nikdy neviděla a nevěděla, kdo je. Zaměřila se na Nenu.

"Obchodní jednání?" Zeptala se pohrdlivě, když ji Nena sdělila, že Šutr chce s Prokterem navázat obchodní styky.

"Planety jsou si podobné, soustavy jsou nedaleko sebe. Jestli chtějí jejich obyvatelé uspět v konkurenci Domoviny, jejich spojení jim přinese velkou výhodu."

Magdalena se jen ušklíbla. "Jsem tu jako senátorka, ne jako obchodník. Uvidím, co se dá dělat. Promluvím si s představiteli planety."

"To ne, nemusíte ztrácet čas. Stačí, když mě uvedete." Nena nechtěla Magdalenu jako prostředníka.

"Stejně se s nimi setkám." Řekla Magdalena nevrle. "Počkejte tady."


Ihned po rozhovoru pro Magdalenu přijelo vozidlo. Šli se podívat po přístavní budově. Nebylo tu mnoho lidí. Člověka, který je ubytoval, našli v restauraci, která sloužila i jako bar. Moderně zařízená místnost zela prázdnotou.

"Jsme tu jako ve vězení" Poznamenal Alonzo.

"Vždyť tu nikdo není. Nikdo nás nehlídá." Odporovala mu Nena.

"No právě. A ven nemůžeme. Nemáme se jak dostat do obydlené oblasti." Řekl Alonzo a rozhlédl se. Marie stála u baru a bavila se s barmanem. Zjistil, že s nimi není Roman a zbytek domorodců ze Šutru.

"Kde jsou…" Začal Alonzo.

"Tss." Skočila mu do řeči Nena. "Šli se podívat okolo."

"Ale…" Začal Alonzo, ale pak pochopil. Kromě řídké atmosféry bylo podnebí skoro stejné jako na Šutru. Museli se cítit ve svém živlu. "Ten řídký vzduch jim nevadí?"

"Ne tolik, co nám."

Až teď si Alonzo uvědomil, že Nena není s Romanem, ale s ním jen proto, že nemohla jít s ostatními ze Šutru. Zabolelo ho to pomyšlení.


Za chvíli se k nim přidala Marie.

"Objednala jsem jídlo." Řekla stroze. Vypadala zamyšleně.

"Zjistila jsi něco?" Zeptala se Nena. Marie chtěla něco zjistit o Lile. Jestli je někdo takový na planetě.

"Moc mi toho neřekl." Vzdychla Marie. "Moc toho o Prokteru neví. Jediné, co zná je tato budova. Byl najat agenturou na dva roky. Už počítá dny, kdy se vrátí. Vůbec se nechtěl bavit o tom, kdo to bývá. Myslím, že to má zakázáno. Obchodníci bývají jen v přístavní budově. Jsou tu i jednání. Vše se vykládá a nakládá v jedné budově. Obchodníci do toho nesmějí zasahovat. Překontrolují si náklad až na orbitě."

"To by ještě nemuselo znamenat, že dělají něco špatného. Mohli by si jen bránit soukromí. Stejně jako na Šutru." Poznamenala Nena.

"Kdyby v tom nebyla Magdalena." Odporoval Alonzo polohlasně. Nechtěl aby je muž z baru uslyšel.

"Chci jen říct, že to není proti žádným zákonům Domoviny."


To už se k nim blížil barman s jídlem.

"Kde je zbytek vaší posádky? Budou také jíst?" Zeptal se, když pokládal talíře na stůl.

"Chtějí ušetřit, máme své zásoby." Přispěchala Nena s odpovědí.

Muž se zatvářil udiveně.

"To nemusí. Jídlo je dotované. My na Pokteru chceme, aby se tu návštěvníci cítili dobře." Znělo to jako naučená fráze.

"Vyřídíme jim to." Usmál se na něj Alonzo.

Muž jen přikývl a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama