Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XVI - Axton

8. července 2012 v 22:27 |  Část První - Domovina
Axton byla malá planeta s velmi řídkou atmosférou. Měla tři měsíce bohaté na kovy a vzácné látky, které se využívaly ke stavbě lodí.
Na oběžné dráze planety viděli rozestavěné lodě, na kterých se pracovalo. Z jejich lodě viděli dvě lodě, které vypadaly dokončeně. Další dvě byly obsypané stroji. Byla vidět jejich kostra a kolem ní automatizované stroje stavěly plášť.
"Oh, Neno, dobře, že jste dorazili. Bála jsem se." Začala Mona, když se spojili s planetou.
"Co se stalo? Přiletěli jsme, jak bylo plánováno." Odpověděla udiveně Nena.
"Zpráva k nám dorazila teprve dnes ráno. Co se stalo s vaším domem. Bylo tam, jen, že vyhořel. Nic víc. Ani kdo byl v domě. Jestli nebyl nikdo zraněn. Nevíš, co je s Alonzem?"
"Alonzo je s námi na lodi. O ničem nevíme. Muselo se to stát po našem odletu."
Podívali se s Alonzem na sebe. Určitě to nebyla náhoda.
"Magdalena? Fíha." Vydechla překvapeně Mona. Řekli ji o celé situaci. Marie s tím nejprve nesouhlasila. Nedůvěřovala lidem a už teď měla pocit, že do celé věci bylo zataženo příliš mnoho lidí. Alonzo s Nenou ji přesvědčili, že potřebuje spojence. Obzvlášť, jestli se chce dostat k ženě ze záznamu.
"Nikdy se nehnula z Delty. Vsadím se, že na Prokteru nikdy nebyla." Pokračovala pohrdlivě Mona. Pak zvážněla. "Kontakty má všude. Jen dvakrát jsem se připletla do obchodu, kde figurovala. Prosadila si svou, i když toho moc nenabídla. Nikdo nechtěl jít proti ní. Zní to logicky, že je za tím aliance vlivných."
"Vytříbená elita Domoviny…" Poznamenala Marie. "Dělají si tu, co chtějí. Nelíbí se jim planeta? Nebo lidé na ní? Nebo jim jen zavazí? Puf. Tak ji zničíme."
"Nikdy neudělali nic kontraverzního." Přemýšlela nahlas Nena.
"Ne veřejně. Navenek humanisti. Uvnitř? Co vlastně? Bohatí už jsou. Moc mají. O co jim jde?" Alonzo tomu chtěl přijít na kloub.
"Mají moc. A moc vyvolává další touhu po moci." Prohodila Marie. "Celá Domovina je jen pozlátko. A aliance Domovinu jen využívá. Bylo to na ní vidět. Na té ženě ze záznamu. Měla touhu po moci v očích. A nechtěla být jen obyčejný politik, nebo vlastník planety. Chtěla lidi. Lidi, kteří ji budou absolutně oddání. To je ta pravá moc. A ta neskončí u jedné planety."
"Musíme zjistit, co je na Prokteru." Vložil se do toho Roman.
"Nemůžeme, je to v jiné senátorské oblasti. Můžou to považovat jako akt napadení." Zavrtěla hlavou Nena.
"Napadení? Napadení! Zlato. Vypálili vám dům." Zvolala Mona. "Tvá senátorská oblast je teď pro tebe nebezpečná. I Axton. Jestli je v tom aliance, ví, kde jsi. Měla bys odletět na vzdálenou planetu a chvíli tam zůstat."
Nena se chvíli užasle dívala na matku. Vždy ji chránila jen z povzdáli. Nic ji nezakazovala. Když podnikala něco nebezpečného, Mona najala ochranku, která Nenu tajně z povzdálí chránila. Někdy měla až paranoidní pocit, že ji někdo sleduje. Že když přijde příliš blízko ke kraji propasti, vyskočí odnikud muž, o kterém dříve nevěděla, a odvleče ji pryč z nebezpečného místa. Nikdy od ní nechtěla, ať se schová.
"Jsem senátorka, nemůžu se schovávat před světem."
Mona zavrtěla hlavou. "Co dům na Deltě? To nebyla náhoda. Ví o tobě. Ví kde si. Tady je sousta lodí. Ale žádná ochrana."
"Můžeme pokračovat sami." Vložil se do toho Roman. "Marie se chce dostat na Prokter, aby zjistila, co se stalo s Helenou. My potřebujeme zjistit, jestli náš soused není nebezpečný."
"Ne!" Ohradila se Nena. "Půjdu s vámi. Proto jsem se stala senátorkou. Abych něco dělala, ne se schovávala."
Mona dceru objala. "Vždy jsem tě chránila. I otec, to víš. Ale teď… " Vzdychla.
Nena se usmála. "Ber to tak, že jsem konečně dospěla." Mona se musela taky usmát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama