Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XIV - Záznam

4. července 2012 v 22:37 |  Část První - Domovina

Marie připojila záznamový čip ke komunikátoru. Nic se nedělo.

"Je to rozbité." Ukázal Alonzo na dráty trčící z přístroje.

"Není, jen je to odpojené od systému. Trochu ho to mate a trvá mu to déle."

Nejprve uslyšeli zvuky. Pak se objevil rozmazaný obraz. Na obrazovce byla vidět prosvětlená místnost. Zařízení moderní, zato nákladné. Žena, která seděla v záběru, si prohlížela trojrozměrnou mapu Domoviny. Byla vidět jen zezadu. Její dlouhé vlasy měly fialový odstín, stejný jako ornamenty na kůži.

Barvení kůže byla módní vlna trvající už několik desetiletí. Mohli si ji dovolit jen velice bohatí. Nebylo trvalé jako tetování, dalo se měnit a barvy byly intenzivnější.

Žena vybrala okrajovou oblast Domoviny a ta se přiblížila.

"Co tato oblast? Vypadá dobře." Ozval se ženský hlas.

"Tři tělesa, které by se dali terraformovat. Dvě opuštěné těžební stanice. Jedna funkční. Tak na půl. Je tam stálá jen malá skupina lidí. Těží se jen nárazově na zakázku." řekl mužský hlas v pozadí.

"A jedna obývaná planeta."

"Významná? Jak se jmenuje?"

"Helena. Vyváží.... Nějaké oblečení. Přírodní produkty. Nic co by nevyvážely i jiné planety."

"Nikdy jsem o ní neslyšela."

"Proč nenajít oblast mimo Domovinu? V dnešní době není problém se tam dostat."

"Chci oblast v Domovině. Mimo ní není taková hustota obyvatelných těles." řekla žena přísně. Její tón nepřipouštěl odpor. Přesto muž v pozadí se ještě pokusil odporovat. Znovu se ukázala mapa Domoviny. Posunula se a zvětšila se oblast za hranicí Domoviny.

"Podobně velká oblast. Je tu unikátní sluneční soustava, kde by bylo možné osídlit dvě, možná tři tělesa."

Žena se otočila, nejspíš na muže. Ukázala se její tvář. Byla zbarvena ornamenty tak jako její tělo. Na jejích rysech nebyly vidět žádné emoce. Trochu Aonzovi připoměla Magdalenu. Jen mladší a tvrdší. Žena na záběru ani nepředstírala nějaké emoce.

Marie záznam zastavila.

"Znáte ji?" zeptala se Alonza. Ten jen zavrtěl hlavou.

"Musí být vlivná. Podle záznamu to bylo to před čtyřiceti lety. Kdo ví jak vypadá teď."

Marie znovu pustila záznam.

"Bude to tady." řekla žena a ukázala na oblast s Helenou. Mapa Domoviny zhasla.


První záznam skončil.

Marie pustila další záznam.

Ten byl krátký. Byl to záznam zprávy z komunikátoru.

Byl vidět znepokojený obličej nějakého muže. Měl tvář úředníka s ulízanými vlasy a roztěkanýma očima.

"Vyjednávání se nezdařilo tak jak jsme doufali. Nepřidají se k nám."

"Vždyť to tak dlouho trvalo!" ozval se ostrý hlas ženy z předchozího záznamu.

"Vše rozhodují v referendu. Trvalo, než vše zorganizovali."

"Když už jste nebyl schopen zabránit referendu, jak to, že skončilo takto?"

"Nepodařilo se to." Teď už na mužově tváři byl vidět strach.

Chvíli bylo ticho.

"Pošlu tam Pořádkovou službu."

Muž na obrazovce údivem zvedl oči.

"Propukne tam nákaza. Zařídíš to. Pošleš na Deltu zprávu o nemoci, která pustoší obyvatele Heleny. Pošlu s nimi Irvina. Ten to zařídí u pořádkové služby."

Druhý záznam skončil.


"Nákaza? Oficiálně to byla nehoda. Výbuch továrny, který zamořil celou planetu." Poznamenal Alonzo.

"Žádná továrna tam nebyla." Zavrtěla hlavou Marie. "Verzi o továrně jsem slyšela také. To byl ten důvod, že jsem chtěla zjistit pravdu. Tomu by neuvěřil nikdo, kdo jen trochu o Heleně věděl, natož já, která jsem se tam narodila. Byly tam farmy. Vyrábělo se tam oblečení, dekorační předměty, potraviny. Jen málo co se dováželo a vyváželo. Byli jsme si soběstační."

"A málokdo o Heleně věděl. Podíváme se dál," rozhodl Alonzo.

Třetí záznam začal. Ozvala se hudba. Rytmická, doprovázená chorály. Špatné světlo v místnosti toho moc neosvětlovalo. Kout restaurace s otlučeným stolem a lavicí s roztrhaným polstrováním. Záznamové zařízení nejspíš leželo na stole a mířilo přes uličku na bar.

"Charmrock. To muselo být tak před dvaceti lety." Poznamenal Alonzo.

Uslyšeli omámený mužský hlas.

"Nemáš dávku?" nebylo mu noc rozumět, jazyk se mu pletl. "Hele mám vyznamenání."

"Nemám, ale mohla bych ji sehnat. Třeba od toho, kdo ti prodal tu minulou." Ozval se další hlas.

"Ten.. Uf…" Na záznamu se mihla mužova ruka. "Mi nic... nic neprodá."

Na stůl dala mužova ruka vyznamenání. "Nechce je."

"Nedám mu vyznamenání, ale kredity."

Ozval se hrubý krákavý smích.

"Kre… Kredity." Ha haha. "To si děláš srandu?"

Haha ha. "Kupoval jsi…. Kupoval jsi dávku? Někdy?"

"Mám toto." Na stůl se dostala malá soška. "Je to suvenýr. Dovezla to tchyně z dovolené. Nesnáším to. Jen řekni, kdo ti tu dávku prodal."

Muž vzal sošku do ruky.

"To znám. Je to Helena, že? Pravé dřevo."

"Helena? Tu neznám. Je to jen suvenýr. Co ten člověk?"

"Byl jsem tam," mužův hlas zvážněl, zněl méně omámeně, "když tu planetu vyhladili."

"Vyhladili? Nikdy jsem neslyšel o Heleně."

"Nebyla… Nebyla moc známá. Když jsem tam s pořádkovou službou letěl, tak jsem… Jsem o ní slyšel poprvé. Bylo to hrozné." Jako by muž náhle vystřízlivěl. Uslyšeli vzlykání.

"Ještě…Ještě jsem to nikomu neřekl… Nesmím. Ale už je to jedno. Bylo to… Bylo to dávno. Před osmi, deseti lety? Už nevím."

"Co se tam stalo?"

"Mysleli jsme, že letíme urovnat jen nějaké nepokoje." Muž mluvil pomalu a občas mu nebylo rozumět. Jako by z něj, se vzpomínkou na Helenu, vyprchaly omamné látky. " Jako vždy, udělat trochu bu bu bu. Oni se leknou a bude pokoj. Ale když jsme tam přiletěli…

Najednou přišel rozkaz zaútočit na planetu. Jen tak z ničeho nic. Kapitán Dogo. Pod ním jsem sloužil, se začal ptát. Druhý den," hlas mu přeskočil.

"Druhý den už tam nebyl. Že… že je nemocný. Byl to kámoš. Dobrý velitel. Chtěli jsme za ním. Prý, že je nakažlivý. Neposlechl rozkaz, letěl tajně na planetu zjistit co se tam děje a nakazil se." Muž se odmlčel. Na záznamu bylo vidět, jak zvedá ruku a tře si tvář.

"Já tomu nevěřím. Vyptával se to ano, ale aby porušil předpisy? To nikdy. Nebylo moc času na přemýšlení. Zaútočili jsme na planetu. Čtyři z nás v letounech jsme letěli na průzkum, jestli nemají základny na nedalekých tělesech. Já letěl na měsíc, Kolem planety. Krásné místo. Lesy, louky, všechno zelené. Žádné betonové města. Jen malé osady.

Já… Pocházím z podobné planety. Připomnělo mi to domov. A pak… Než jsem se vrátil z průzkumu…. Všechno kolem vybuchlo… Dokonce i loď, kterou jsme přiletěli.

Dva měsíce… Dva měsíce jsme čekali, až někdo přiletí. Tak dlouho v letounu podpora života nevydrží. Nakonec jsme přistáli na planetě. Už jsme byli jen tři. Kde zůstal čtvrtý nevím, neozval se nám.

Když už jsme byli na planetě, chtěli jsme zjistit, proč jsme tam přiletěli. Ale nic jsme nezjistili. Vše bylo spálené na uhel. Celá planeta se proměnila v šedou zuhelnatělou krajinu. Vše se zhoršovalo. Vzduch se ke konci nedal ani dýchat. Bůh ví co způsobilo výbuch. Nejspíš to na planetě zůstalo. Já jediný zůstal na živu, když konečně někdo přiletěl. Proč…" Znovu bylo slyšet vzlykání. "Proč jsem to přežil zrovna já…"

Dál už bylo slyšet jen uklidňující slova druhého muže.


"Nevím o zbrani, která by zničila celou planetu." Řekl Alonzo. Podíval se na Marii. Seděla, dívala se do dáli a z očí ji tekly slzy.

"Jste v pořádku?"

"Já jen… Nevím jestli… Nevím jestli je to to co jsem chtěla slyšet. Já…" Pak si utřela slzy.

"Není tam ještě něco? Proč jí Helena překážela. A co způsobilo ten výbuch?"

Začala si hrát se záznamem. Alonzo se na ni chvíli díval. Přemýšlel jak ji pomoci, ale na nic nepřišel.

"Nechám vám tu ten záznam… Už musím…"

"Ne, je tam ještě něco." Podívala se na něj. "Omlouvám se, jen… Raději bych se na to nedívala sama."

Po chvíli pustila další záznam.


Znovu se objevila žena. Tentokrát fialové ornamenty na její kůži doplňovala perleťová barva.

"Tři sluneční soustavy. Pět obyvatelných těles. No čtyři určitě. Jena planeta obývaná a měsíc. Obě průmyslové oblasti. Měsíc poblíž zásoby nerostů. Planeta Prokter - ne moc úrodná. Továrny na elektroniku." V záběru se objevil mladý muž. Elegantní se samolibým úsměvem.

"Jak daleko od Delty?" ozval se přísný hlas ženy.

"Není to v centru, ale je to v Domovině." Ukázala se mapa.

"No dobrá, ale ať se nestane to co s Helenou."

"To se nestane" mladý muž již nevypadal tak sebevědomě. "Žádné experimentální zbraně. Tady mají problémy, za trochu slibů uznají cokoli. "

"Uznají cokoli?"

"Chtěl jsem říct, že nebudou trvat na starých zvycích. Potřebují změnu a vaše návrhy a zákony jim pozvednou život. Budete jejich hrdinkou."

"Ano, Lila, jejich hrdinka," Žena ve fialové vypadala zasněně. Poprvé na záznam její rysy trochu povolili z přísnosti. "Ne hrdinka, zachránkyně, světice." Pak se obrátila na muže a její zasněný výraz zmizel. "Kdyby ne, ať ví, co se stalo s Helenou."

I tento záznam skončil.

"Prokter? Bohužel ten taky neznám." Zavrtěl hlavou Alonzo.

"Zato já ano, jedna z oblastí kam odsunují BP. Černá díra, ze které se nikdo nevrátil. Spíš by mě zajímalo, kdo je ta Lila?"

"To nevím," zamyslel se Alonzo. "Zato ten kluk. Teda teď už to kluk není. Je to jeden z aliance vlivných. "

"Valin." Vydechla Marie. "Jo je to on. Teď je starší. Uhlazený starší pán s bradkou. Musí být mého věku." Vstala a začala chodit po místnosti. Nebylo tam moc místa. Jen dva kroky tam a zpátky. "Jak se k němu dostanu?"

"Počkejte… K němu se nedostanete. Má určitě ochranku na každém kroku. Je to jako… Honit se za přízrakem. A kdyby, co pak?"

Marie se na něj usmála. "To už nechte na mě. Říkal jste, že odlétáte. Můžu vás o něco poprosit?"

"K Valinovi vás nedostanu."

"Ne, ne, ne, chci jen z planety pryč. Tady už jsem zjistila, co se dalo." Mile se na něj usmála.


Cestou domů Alonzo přemýšlel. Co by měl s informacemi udělat? Říct je Neně? Neprohlédla si záznamy záměrně. Dal si vyhledat Prokter. Na záznamu se mu poloha zdála povědomá. Ale v Domovině je spousta podobných oblastí.

V komunikátoru si vyhledal Prokter. Nemýlil se, oblast, ke které patřil Prokter, sousedila s oblastí, za kterou byla Nena senátorkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama