Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XIII - MARIE

3. července 2012 v 22:36 |  Část První - Domovina


Jel vagonem, jak si smluvil se ženou z Heleny. Už jel dvacet minut a žena se neukázala. Zbývalo jen pár minut. Přemýšlel, jestli ji nepotkala nějaké nehoda. Nebo nenarazila na pořádkovou službu. Nechápal jak ve městě jako je toto, kde přístupy zajištují osobní identifikace, může vůbec fungovat. Nic si nenakoupí - jako BP žádné kredity ani mít nemůže. Kde přespává? A jak je možné, že se vůbec dostala na planetu? Všechna ta bezpečnostní opatření. Někdy mu připadala až přehnaná. Než se někdo dostane na Deltu, projde karanténou a vyšetřením, jestli není přenašečem nějaké choroby. Vždy ho zdlouhavé kontroly otravovaly, ale nikde neviděl skulinku, jak by se jim mohl vyhnout.

"Tady vystupujete," ozval se hlas. Byla to pořádková služba. Muž jeho věku. Vypadal víc jako úředník, než ten co by měl zasáhnout, při nějakém problému. Je jeho přívětivý úsměv naučený, nebo opravdový?

Vystoupil z vagonu a rozhlédl se. V této části města ještě nikdy nebyl. Budovy kolem byly z dálky podobné těm ve středu města. Povrch budov byl sice lesklý a u některých stěn barevný, ale to bylo vše, co bylo stejné. Nebyly zde terasy a lesklý povrch neskrýval obytné části ani kanceláře, ale sklady. V budovách nebyly honosné recepce. A na parkovištích nestály řady osobních vznášedel, jin nákladní moduly.

"Nestůjte tu s otevřenou pusou a hněte sebou." Uslyšel zezadu hlas ženy z Heleny.

Dali se do pohybu. Nechal se ženou vést kolem budov skladů. Byl překvapen, v jaké je kondici. On, který pravidelně chodil na kondiční cvičení, už byl zadýchaný. Žena před ním svižně kráčela. Neotáčela se, šla sebevědomě, jako by sem patřila. Kdyby šla kolem pořádková služba, určitě by si všimli mě, pomyslel si Alonzo.

"Proč tady?" zeptal se.

"Pořádková služba tu nechodí. Nejsou tu lidi, nemají koho kontrolovat. Mimochodem jmenuji se Marie."

Nakonec zamířila ke vchodu jedné z budov. Zaklepala a za chvíli ji otevřel mladík s nervózním pohledem. Letmo se podíval na ženu a pak si podezíravě prohlížel Alonza.

"To je v pořádku, pusť ho."

Mladík nejistě pokýval hlavou a nechal Alonza jít. Pořád se na něj díval, když zacházeli chodbou za roh.

Došli do obrovského skladu. Žena odněkud vytáhla baterku a svítila jim na cestu. Alonzo se snažil dohlédnout na konec místnosti, ale bylo tam tak málo světla, že viděl jen několik metrů kolem sebe. Řady krabic a kontejnerů křižovaly úzké uličky.

"Co je to za sklad? Co je vevnitř?" Alonzo se snažil zachytit značky na kontejnerech, ale Maie šla příliš rychle.

"Kdo ví. Majitel firmy je mrtvý. Má zaplacen pronájem ještě skoro na rok. Většina věcí jsou tretky nepotřebné k životu. Ale tady se za ně platí jměním."

"Jsme tu sami? Kdo to byl na vrátnici?"

"Jakub je taky BP. Vlastně ne tak úplně. Vyhostili by ho na jeho domovskou planetu a tam on nechce. Dostal se sem s obchodní lodí. Od té doby tu žije. Objevil to tady. Nechá nás tu za jídlo, léky, kredity…"

"Kredity? K nim musí mít i čip." Podivil se Alonzo.

"Dá se to obejít, ale neptejte se raději jak."

Občas uslyšel tlumené zvuky. Nemohl však určit odkud. V temné obrovské hale se zvuky rozléhaly. Směr zkreslovaly kontejnery, mezi kterými se pohybovali. V jedné uličce uslyšel hlasy. Otočil se za zvukem. Žena ho však vzala za ruku.

"Jdeme, tudy. BP mají rádi soukromí. Vy nejste zrovna vítaný."

"Nejsem nebezpečný. "

"Ale ano jste. Všichni, které neznají, jsou po ně hrozbou."


Došli k jednomu z velkých kontejnerů. Marie otevřela dveře. A jak zavřela, zhasla baterku, rozsvítila. Nebylo to elegantní bydlení. Jen místo, kde se dalo přespat. Provizorní postel z beden. Hromada dek různého stáří a stavu. Několik beden sloužící jako židle a stůl. V rohu komunikátor. Jeho kryt byl odklopený a trčely z něj dráty.

"Co jste zjistil?" zeptala se, když se usadili.

Alonzo vytáhl záznam. "Nevím co tam je." Pak ji pověděl, jak k němu přišla Nena.

Chvíli se na něj nedůvěřivě dívala.

"Tak se na to podíváme. Jdete do toho taky?"

Alonzo přikývl.

"Jste si jistý? Vaše žena s tím nechce mít nic společného."

"Chystám se na Archeologickou výpravu. Tam se o mě ani o Helenu nikdo zajímat nebude."

"Jo vypadnout odtud. Dobrý nápad. Poslední dobou je tu dusno."

Alonzo přikývl. "Jo slyšel jsem, že tu přibylo BP. Byly i nějaké výtržnosti ve městě."

Marie zavrtěla hlavou. "Tak to ne. To nebyli BP. Ti do města nechodí. Není proč. Slyšela jsem, že zmizelo několik vlivných lidí, kteří se nehodili do krámu alianci. BP jsou jim ukradení."

To Alonza zarazilo. Všechny výtržnosti vždy připisoval někomu podobnému BP. Nepřizpůsobivým jedincům. I když do jeho představy BP Marie nezapadala. Vlastně ani mladík na vrátnici. Jeho představa Domoviny se čím dál tím víc rozpadala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama