Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- XII - Helena

1. července 2012 v 22:34 |  Část První - Domovina

Nena dorazila do jeho domu nad ránem. Ještě v noci od ní dostal vzkaz, že za ním přijede.

"Jak dopadl večírek?" zeptal se ještě napůl ospale.

"Dobře," řekla a usmála se. Měla na sobě jiné šaty než na začátku večírku. Ve splývavých závojích se střídala průhledná látka s neprůhlednou. Na tkanině byly složité vzory ze stejné barvy, lišily se jen tím, jak odrážely světlo. Na Neně, i když byla celý večer na nohou, nebyla vidět ani známka únavy.

"Vlastně výborně," sedla si do protějšího křesla a zadívala přes něj oknem k obzoru. "A za to vděčím i tobě."

Narovnal se a zvědavě se na ni zadíval. Přejel si rukama po tváři, aby se probral.

"Naši hosté dosáhli toho, co chtěli a zítra letí do matčiny továrny." Pokračovala.

"Nic jsem neudělal." Řekl ospale a zívl. "Jen jsem byl nespolečenský jako vždycky."

"Matka byla nadšená taky."

"Divím se, že přistoupila na obchod, když nemají kredity."

"Mají víc, mají modrý lék. Zrovna teď v Domovině nic cennějšího nenajdeš."

"Proč jsi vlastně přijela? Nerozmyslela si Mona sponzorství?"

"Karel matku doslova okouzlil." Usmála se. "A když se dověděla, že je Magdalena proti…" teď se Nena zasmála nahlas. "Byla to ona, kdo hlasoval proti tomu, aby se táta stal zástupcem Delty v senátu Domoviny. Můžeš se těšit na výpravu."

Alonzo měl ze zprávy radost. Pořád nevěděl proč Nena přijela.

"Podívala jsem se na Helenu." Začala zvolna. "Je to smutný příběh. Jediné co jsem zjistila, že se na planetě stala nějaká nehoda. Výbuch továrny, který zamořil ovzduší."

"Na Helenu se nastěhovali eko- nevím jak je nazvat. Chtěli žít v souladu s přírodou. Stěží tam měli továrnu, která by byla schopna zamořit celou planetu."

"Moc tomu taky nevěřím. Nebylo tam tolik obyvatel, aby potřebovali velký zdroj energie a nenašla jsem nic, co by prodávali, co by se v takových továrnách vyrábělo. Víc jsem nenašla. Vypadá to jako by to někdo zametl."

Na to vytáhla datový záznam. "Ještě jsem to neviděla. Je to kopie zprávy. Přísně tajné. Neměla bych k tomu přístup ani já. Neptej se, jak jsem se k tomu dostala. Ten co mi to dal, mě varoval, že informace na záznamu jsou nebezpečné."

"Aliance vlivných?"

Nena přikývla.

"Neviděla jsem to. Kdybych se někde prořekla... Nemám z toho dobrý pocit. Není to v mé oblasti. Ani bych s tím nemohla nic udělat."

"Proč mi to dáváš? Nebudeš mít problémy?"

"Něco přece jen udělat musím." Podala mu záznam jako by se ho chtěla zbavit. "Třeba se to dostane k tomu, kdo něco udělat může."

Potřepala hlavou a změnila téma.

"Jen… Kam vlastně vyrážíte?" zeptala se trochu ustaraně. Alonza potěšilo, že si i teď, když nejsou spolu dělá starosti.

"No," vzdych Alonzo. "Raději bychom nechali cíl cesty utajený. Prozatím. Je to docela daleko za hranice Domoviny."

"Takže nevíte co vás tam čeká? Určitě tam byli nějací obchodníci."

"Tam ne, alespoň o nikom nevím." Usmál se Alonzo. "Pravá pionýrská výprava."

"Jsi blázen." Zasmála se, ale v jejím smíchu byly slyšet obavy.

"Co ty? Na co se chystáš?"

"Já…" Nenin obličej zvážněl. "Poletím s výpravou ze Šutru do továrny."

"Nějaký problém se smlouvou?"

"Ne to ne." Byla rozpačitá. To se u ní stávalo málokdy.

Alonzo se už úplně probral. "Stalo se něco? Nemoc, vrátila se?"

"Ne." Zasmála se. V jejím smíchu nezněly starosti, spíš rozpaky. "Víš je to dlouho, co jsme se rozešli."

Teď Alonzo pochopil. "Je to Roman?"

Jemně přikývla. Zasáhlo ho to. Jeho vlastní pocit ho zklamal. Chtěl aby byla Nena šťastná. Nemohl ji dít to co Roman. Nikdy by ji neprovázel v politice. Mohl ji provázet na cestách. Ale v politických kruzích se nikdy necítil dobře.

"Máš pravdu rozešli jsme se. Neměla bys zůstávat sama… "

"Děkuji, že to tak bereš. Jen… Raději bych abys někoho měl taky."

"Mám. Mám svou výpravu. "

"No právě. Kdybys někoho měl, třeba by tě odradil od některých věcí. Víš jak to myslím."

"Výprava není nesmysl. Jsem archeolog, ti pořádají výpravy. Není to teoretická práce." Raději změnil téma. "A kde… Chceš se vrátit na Šutr?"

"To ještě nevím. To se uvidí. Jsem senátorka. Musím cestovat po oblasti." Vypadalo, že se ji ulevilo, když vše řekla.

Některé okrajové části Domoviny byly hodně zaostalé. Některé měli svůj právní systém, který nenavazoval na ten v Domovině. Jiné světy nechtěli mít s Domovinou nic společného. Nena byla senátorkou zrovna takové oblasti, bylo tu spousta práce ne jen vyjednávání pro Šutr. Vyjednávání vztahů s Domovinou a urovnávání konfliktů nebyla vždy bezpečná práce.

Alonzo vstal a objal ji. "Nás oba čeká velké dobrodružství."

"Hlavně hodně práce." Řekla Nena "Našla jsem v tom svůj smysl života. Něco co můžu pro lidi udělat." Vstala a přešla k zábradlí terasy a zadívala se na probouzející se město.

"Měl jsi pravdu, když si říkal, že politika je jen dohadování o ničem. Vleklé spory o maličkosti, které nemají konce." Opřela se o zábradlí a podívala se na Alonza. "Ale tady, tady mám pocit, že je to politika jaké jsem se chtěla věnovat. Zjistila jsem, že Domovina není tak ideální jak se na první pohled zdá. Hlavně okrajové oblasti potřebují pomoc.

A Roman a jeho skupina. Chtějí pomoct celé oblasti." Vypadala spokojeně sama se sebou, nechybělo ji nadšení.

Alonzo vstal a přešel k ní ke kraji terasy.

"Škoda, že nám to nevyšlo." Myslela to upřímně.

Alonzo zavrtěl hlavou. "Snad jsme měli být spolu proto, abychom si uvědomili, co chceme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama