Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- IV - XN642

20. června 2012 v 18:29 |  Část První - Domovina

Byl na univerzitě a připravoval se na další přednášku. Hledal nové témata. Přemýšlel nad srovnáním vývoje civilizací na vzdálených planetách. Začal planetami z Domoviny. Podle mapy si vyhledal planety na okrajích Domoviny, nebo ty co byly vzdálené od frekventovaných obchodních cest. O většině ani neslyšel. Když vyhledával údaje z databáze překvapivě zjistit, že k mnoha údajům se nedostal.

"Můžu na chvíli?" ozval se ženský hlas.

Ani si nevšiml, že někdo přišel. Když vzhlédl, uviděl studentku s rezavými vlasy a výraznýma zelenýma očima. Za ní stejně starý mladík.

Až teď si všiml, že oba vypadali starší, než obvykle jeho studenti bývali. Když nad tím tak přemýšlel, tak zjistil, že ji tenkrát viděl poprvé. Zato mladík se mu zdál povědomý. Pak si vzpomněl. Vídal ho na večírcích své ženy. A nejen to, byl jedním ze studentů archeologie. Jedním z mála, kteří měli šanci účastnit se skutečné archeologické výpravy.

"Díval jste se na mé podklady?" zeptala se rovnou.

Hlasitě vzdychl.

"Popravdě? Díval. Jsou velice zajímavé. Ale také nic nedokazují. Víc informací by se dalo získat jen při průzkumu přímo na planetách. Ty jsou daleko a v dnešní době je obtížné sehnat sponzory na výpravy do Thorova pásma. A do oblasti na kterou upozorňujete, by to bylo ještě složitější."

"Máme tu ještě něco dalšího, třeba vás to přesvědčí." Podávala mu záznamový čip. Když ho připojila ke komunikátoru, ukázaly se záznamy o průzkumné výpravě před několika staletími.

Chtěl ji odbýt, říct jí, že má spoustu práce a vrátit ji čip, ale něco mu nedalo a podíval se na ty záznamy. Planeta, na kterou průzkumníci mířili, byla velice daleko.

"Nejste studenti," napůl se zeptal a napůl konstatoval, zatímco se záznam načítal.

"Jsem Soňa." řekla a pak ukázala na muže za sebou. "Aleš."

"Pracovala jsem v archívu na diplomové práci - Vývoj pohonů raket pro dálkové lety. Tam jsem na záznam narazila."

"Říkal jsem si, že vás neznám z přednášek. Jak jste se dostala k archeologii?"

"No…" odpověděla váhavě. Přitom se podívala na Aleše vedle sebe. Ten pohled Alonzovi řekl vše. Určitě to dělala kvůli němu.

"Archeologické výpravy se pořádají jen málo. A když, tak jen na místa, která byla už stokrát prozkoumána. Myslím, že bychom se měli posunout dál." Tentokrát promluvil Aleš. I přes jeho nadšení bylo cítit, že ve dvojici je vedoucí Soňa.

Na to se ujala slova znovu Soňa. "Byla to brigáda při studiu a zároveň příprava na diplomovou práci. Kosmonautika a pohonné systémy. Lodě pro dlouhé lety."

Netušil proč mu to říká. Chtěla se pochlubit? Obě školy jsou mimořádné náročné a zvládnout je obě a ještě si přivydělávat je skoro nemožné. Proč za ním přišli s těmito záznamy? Začalo ho to trochu mást i zajímat. Jen málokdo se dostal k záznamům z archivů. Byly to záznamy ještě ze Staré planety. Za války byly z těchto záznamů pečlivě vymazány všechny zmínky o Staré planetě, nebo její poloze.

"Aleš vystudoval archeologii." pokračovala. "Byl jste u většiny výprav, které se vydaly po stopách osadníku z doby na počátku války." Ukázala na obrazovku. "Sem se výprava neuskutečnila. XN624."

"Ano, je to daleko a do oblasti kde jsme ještě doufali ve významné objevy." Řekl. Nebyl si jistý tím, proč zrovna na tuto stranu se výpravy nekonaly. On nebyl tím, kdo rozhodoval o tom, kam se poletí.

"Podíváme se na mapu," Alonzo vyvolal mapu Domoviny na komunikátoru. Přepnul na historickou z doby, kdy podnikal výpravy. Růžově označených soustav Domoviny výrazně ubylo.

"Tady je poslední místo, kde jsme tehdy mohli načerpat zásoby. Pak už nic. V té době to bylo na hranici, ne-li za hranicí možností výprav." Opravdu to bylo daleko. Nejspíš to byl ten důvod, proč tam tehdy neletěli.

"Dnes už jsou jiné možnosti, a nové poznatky by archeologii prospěly." Přidal se nadšeně Aleš.

"Technické možnosti možná, ale kapsy sponzorů jsou prázdné."

"Kdybychom měli sponzory?" Aleš se spokojeně usmál.

Alonzo se podíval z jednoho na druhého.

"Možná by se to dalo uskutečnit." Aleš, nebo jeho příbuzní vliv určitě mají, jinak by ho neznal z večírků. Možná v tom něco bude a výprava do neprozkoumaných končin jej určitě lákala.

Podíval se na záznam. "Vyslali tam v té době několik průzkumných výprav. Žádná se nevrátila. Nic dalšího, není tu záznam, že by se tam vydali i nějací osadníci, není co zkoumat." Pokrčil rameny, bylo to pro něj zklamání. Nebylo to, co čekal. Mohla to být jen slepá cesta a planety, i když z daleka se zdáli slibné nebyly vhodné pro život, pak nebylo co zkoumat.

Soňa mu podala další záznam. I tentokrát byl docela malý. Byl to záznam z jednání. Přečetl si závěr.

"Jsou to jen kusé údaje. Jako všechny záznamy ze Staré planety. Jisté sdružení souhlasilo, že opustí Starou planetu a stanou se osadníky. Byly jim nabídnuty místa XN642 a XW221. Vybrali si XN642."

Záznamy a opisy záznamů přímo ze Staré planety byly velice vzácné. Kde je vzali? Mohly být pravé? Ale proč by je falšovali?

Přes komunikátor se podíval na parametry obou míst. XW221 byla nehostinná planeta hned za okrajem Domoviny. Podle záznamů zde těžařská společnost postavila těžební kolonii, ale tu pak po několika letech opustila. Podmínky pro život byly příliš tvrdé i pro těžaře. Nedovedl si zde představit skupinu osadníků s dětmi a ženami, kteří zde zakládají své domovy. A XN642 byla již zmíněná soustava, ze které se nevrátili žádní průzkumníci. Předpokládala se planeta podobná Staré planetě. To bylo vše, co o ní bylo známo. Zamrazilo ho. Toto nebyli osadníci, kteří chtějí zkusit štěstí jinde, toto bylo vyhnání.

"Dobře," připustil, "letěli tam osadníci."

"Co ale chcete ode mě?" řekl nakonec.

Slova se ujal Aleš.

"Chceme se tam vydat. Můj strýc," Aleš se nervózně nadechl, "můj strýc by výpravu sponzoroval."

"Ano?" zeptal se Alonzo. Doufal, že mu nabídnou účast na výpravě. Mohl jim však připadat příliš starý, málo postavený… Znovu se podíval do nadšených tváří těch dvou. I kdyby to byla pravda, je to bláznovství.

"Potřebujeme kapitána. Někoho, kdo má s archeologickými výpravami zkušenost."

"Tak to už nedělám," odpověděl, trochu moc rázně. Musel vědět, že to myslí vážně a že to není jen ztřeštěná akce mladých lidí, kteří neví, co taková výprava znamená. Co vše na takovou výpravu je nutné mít a zajistit.

"Kolik lidí jste už oslovili?" přivřel podezíravě oči.

Podívali se na sebe. Znovu měl pocit, že mezi nimi bylo víc, než jen společný zájem o výpravu.

"Ven s tím, v čem je háček?"

"Jen... Jen, že ty záznamy nejsou průkazné, není jich mnoho. Žádné jiné se nenašli. Jestli osadníci skutečně odletěli. Z této oblasti nejsou žádné zprávy." odpověděl opatrně Aleš.

Nelíbilo se mu to, jeho odpověď byla příliš vyhýbavá.

"Je tu taky ta pověst," řekla Soňa jako by vycítila jeho pochybnosti. Tázavě se na ni zadíval.

"Říká se, že na té oblasti kletba. Žádná loď, která tam popluje, se už nevrátí. Nic oficiálního, jen co koluje mezi lidmi." Odmlčela se a kousala si ret.

"Je to jako ve středověku. Bohužel to někteří berou vážně." Na Alešovi bylo vidět rozčilení.

"To je přece nesmysl." Alonzo nevěřil svým uším. Kletba?

"Věříme, že vy tyto nesmysly nebudete brát vážně." Usmála se Soňa.

"No trochu spěchám," už ho to přestávalo bavit, hlavně si to musel rozmyslet. "Ale slibuji, že se na to podívám." Ukončil rozhovor, vzal si své věci a vykročil k odchodu.

"Pošlu vám všechny záznamy, které jsme našli." zavolala ještě za ním Soňa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AURIL AURIL | Web | 29. září 2013 v 12:48 | Reagovat

Tak jo čtu - je to dobré, chytlavé, napínavé a jsem hrozně zvědavá co se bude dít dál.
Máš dobrý sloh, pozor na chyby, našla jsem jich docela dost.

2 domovina domovina | Web | 2. října 2013 v 18:43 | Reagovat

[1]:
Díky, jsem ráda za každého čtenáře i za každé hodnocení. Jak jinak by se člověk zlepšoval.
Za chyby se omlouvám.  
Psala jsem to v začátcích blogu a zjistila, že to nikdo nečte.
Možná je to mc dlouhé, nebo sem nikdo ze začátku nechodil.

3 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 5. května 2014 v 19:13 | Reagovat

Jsem strašně zvědavá, jestli s nimi Alonzo poletí, i když myslím, že ano. Ukládám si tvou povídku do záložek, zaujala mě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama