Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- VIII - BP

24. června 2012 v 22:23 |  Část První - Domovina

Návštěva hlavního města nebyla tak příjemná jako návštěva Johanovy farmy. Byl zvyklý na univerzitu, která byla stranou města. Měla více obytných domů. Bylo tam živo, spousta studentů.

Delta, hlavní město, byla plné betonových výškových budov. Z dálky vypadalo úchvatně, ale z blízka se mu už tak nelíbilo. Po přírodě na Deltě 3 mu připadalo strašně umělé, krajina znásilněná betonem.

Původní krajina byla suchá step s řídkou flórou i faunou. Zkusil si představit ty širé pláně. Nemohlo to být zas tak špatné, dokonce si dovedl i na těchto pláních představit pobíhat stáda koní. Usmál se sám pro sebe, úchvatná zvířata z farmy se mu ještě nedostala z mysli.

V centru města byly sice tyto budovy dál od sebe, zato byly vyšší. Z budov vybíhaly terasy osázené zelení. Nadzemní pozemní i podzemní doprava byla regulována. Museli ji využívat všichni s výjimkou vysoce postavených politiků. Vozy deltské dopravy byly pohodlné, klimatizované. Byly zde komunikátory pro spojení po planetě i mimo ní a na hlavních trasách k dispozici i koupelna.

Jedinou nevýhodou byly časté kontroly pořádkové služby. I když vstup na planetu byl přísně kontrolován, na planetě se pohybovali BP. BP - bez planety - tak byli označováni lidé, kteří nebyli registrováni na žádné planetě. Protože ve vozech bylo jídlo i voda, rádi vozy využívali. BP dopravu využívali jako ubytovnu, útočiště před horkým počasím, noclehárnu a koupelnu.

Jen málo z nich bylo opravu bez planety. Byli to ztroskotanci, ti co utekli z nějakého důvodu ze své planety, ať už to byly finanční důvody, osobní, nebo porušení zákonů dané planety. Pořádková služba tyto lidi hledala. Podle DNA je našla v registru a posílala zpět na planetu, na které byli registrováni.

O BP se nemluvilo a oficiálně ani neexistovali. Od Neny věděl o tajném jednání senátu o zvyšujícím se počtu BP. Alonzo přemýšlel, jak často najdou člověka, který není v registru a co s ním dělají. Nena říkala, že tyto případy přibývají všude ne jen na Deltě. Některé planety tyto lidi přijímají - problém je v tom, že spíše ty vzdálené, kde je jen málo obyvatel. Přesun na tyto planety byl finančně i organizačně náročný a i tyto planety si vybíraly, koho přijmou a koho ne. Vyšetřovatelé pořádkové služby chtěli hlavně zjistit, proč těchto lidí přibývá a jak je to možné při všech těch přísných opatřeních. Kde se berou? Každé narozené dítě bylo ihned po porodu zaregistrováno i se vzorkem DNA.


Nastoupil do vagonu hromadné dopravy. Jel do kongresového centra. Tyto vagony bývaly nejluxusnější. Připadalo mu to až moc přehnané. Luxusní pokoj se vším komfortem jen pro několikahodinovou cestu. Odložil si věci na stůl a lehl si na postel.

Uslyšel zaklepání. Dovnitř nahlédl člen pořádkové služby. Zkontroloval čip s jízdenkou. Mávl na něj a šel dál.

Alonzo zavřel oči a zaposlouchal se do pravidelného hučení vagónu. Už skoro usínal, když ho vyrušilo zašramocení.

Posadil se na posteli a nastražil uši. Když už si začínal myslet, že se mu to jen zdálo, uslyšel zašramocení znovu.

Poslouchal odkud zvuk pochází. Znovu zašramocení. Co nejtišeji vstal a došel ke dveřím do koupelny. Nebyl si jistý, jestli zvuk šel odtud. Prudce otevřel dveře.

Moderně zařízená koupelna se leskla a voněla po parfému, nebo čisticím prostředku. Cítil se jako pitomec a byl rád, že ho nikdo neviděl. Zasmál se nahlas sám sobě a chystal se zavřít dveře. Pak ho něco upoutalo.

Umyvadlo bylo mokré. Byly to sotva postřehnutelné kapky vody. Jezdil do centra jen málokdy, ale věděl, že před každým použitím se vagony čistí. Používala se stejná desinfekční metoda jako na lodích. Nepoužívá se u toho voda. Umyvadlo by mělo být suché. Přivřel dveře od koupelny a přemýšlel co dál. Nepodíval se za dveře, kde byl sprchový kout. Dodal si odvahu a znovu do koupelny vešel. Odhrnul přepážku sprchového koutu.

Nikdy BP nepotkal, alespoň si to až do teď myslel. Čekal mladého kluka v obnošených šatech Nebezpečného, divokého.

Za přepážkou stála starší žena. Hádal jí tak šedesát. Na sobě měla obyčejné šaty, jaké nosili spousty lidí ve volném čase. Nejprve ho napadlo, že došlo k omylu a jeden z nich je jen tam, kde nemá být. Nejede jen na čaj s kamarádkou? Pak si uvědomil, že by se žena neukrývala ve sprchovém koutě.

"Jsem ve špatném vagóně," řekla dřív, než Alonzo stačil zareagovat a vyrazila z koupelny.

"Počkejte," zadržel ji. "Ocením společnost."

Podívala se na něj podezíravě.

"Vím, že jste BP. A nezavolám pořádkovou službu." Vzal svůj mobilní komunikátor a odložil ho na stůl. Sedl si na postel a gestem naznačil ke křeslu, že si má taky sednout.

Opatrně se posadila a nedůvěřivě se na Alonza dívala.

"Alonzo, jmenuji se Alonzo."

"Proč chcete společnost?" Z jejího tónu poznal, že mu nevěří a čeká něco špatného.

"Jen to chci pochopit. Vím o BP jen málo. Žena je v senátu a jen proto vím, že je BP víc než se všeobecně ví."

"BP podle senátu ani neexistují." Namítla s hořkou výčitkou.

"Ale vy existujete. Já, vlastně jsem se o politiku nikdy moc nezajímal."

"Vaše žena je senátorka." Řekla tázavě a sledovala bar s jídlem. Alonzo ji ho nabídl. S váháním si vzala.

"Ano. Teď už o politice vím víc. Někdy i víc než bych chtěl." Řekl trochu hořce. "Je spousta problémů, o kterých jsem před tím nepřemýšlel. Jedním z nich jsou BP. Proč takhle žijete? Musíte odněkud pocházet."

Žena vzala sušenky a dala je do batohu. Když si uvědomila, že ji Alonzo pozoruje, začervenala se.

"Vezměte si to." Pobídl ji Alonzo.

"Ještě se mi to nestalo." Rozhlédla se kolem. "Většinou hned zavolají službu, nebo si myslí, že jsem se sem dostala omylem a nechají mě jít. Pořádková služba je pro ně jen komfort na víc. Pro některé otrava, jiní je mají za stevardy, co řeší drobné nedostatky. Neví, že jsou tu kvůli nám. Žena vám musí věřit, když víte o BP."

To Alonza překvapilo. Měla pravdu, žena mu věřila i přesto, že jejich manželství bylo už dlouho jen formální. Nikdy se nad tím nepozastavil.

"Moc toho nevím, jen, že BP existují a je jich… vás čím dál víc."

"Domovina, už ten název. Přemýšlel jste nad tím? Proč ne říše, impérium, unie, nebo federace?" Slova ženy dostávaly bojovný nádech. "Je to jen krásný mediální obrázek. Vyvinutá civilizace. Úspěšné lidstvo, které osídlilo cizí planety. Vzkvétá a všichni se mají dobře. No je pravda, ještě by to mohla být Utopie. Stejně absurdní název."

"Vy byste se do politiky hodila." Poznamenal Alonzo. Žena se na něj přísně podívala a pokračovala.

"Když se podíváme blíž na tu vaši Domovinu. Co tu máme? Stejné problémy jako ve středověku. Ano umíme vyléčit o pár nemocí víc. Ale pro koho jsou ty léky? Pro lidi z Delty a pár okolních planet. Taky jsme pár nemocí získali. Propukla na nějaké zapadlejší planetě neznámá nemoc? Co kdyby se rozšířila až sem. Raději ji spálíme na uhel."

"To Domovina nedělá." Zareagoval až moc rychle Alonzo. "Ano Domovina se bojí nákaz. Snaží se lidi z postižených míst zachránit. Nespaluje planety." Alonzo si vzpomněl na Šutr. I tam chtěla zasáhnout armáda Domoviny. Naštěstí se podařilo dokázat, že to, co úředníci považovali za zkázu je vlastně lék, který pomůže mnoha nemocným v Domovině. Považoval tento incident za vyjímečný. Nemohl však sám před sebou popřít, že neexistuje.

"Ne? Myslíte, že víte o všem, co se rozhodne? "

"Máte nějaké důkazy? Kdybyste s tím šla do médií."

"Zastavili by mě dřív než bych stačila říct slovo. Víte, jak se z lidí stávají BP? I já byla kdysi zaregistrovaná na planetě. Zapadlá s malým počtem lidí, planeta třetího řádu. Helena se jmenovala, po středověké bohyni ze Staré planety."

"O Heleně jsem nikdy neslyšel" Přiznal se Alonzo.

"Každé dva roky se vybral někdo pro studium v Domovině."

"Každé dva roky, na planetě třetího řádu? To byste měli nárok na nejmíň tři studenty ročně. Zdarma."

"Nevím na víc prý nebylo peněz. Já měla to štěstí, že jsem byla jednou z nich. Hrdá na to, že mě vybrali. Nechtěla jsem svou planetu zahanbit. Studovala jsem i o prázdninách. Na cestu domů nebyly peníze. Ani na výlety okolo." Žena vzdychla. Na kraji oka se jí zaleskla slza. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Pak pokračovala.

"Důvod proč jste neslyšel o Heleně, je ten, že už neexistuje. Dostudovala jsem a měla nastoupit do praxe. Vybrala jsem si svou domovskou planetu. Měla jsem letět zpět s obchodníky. Ti zrušili cestu a ani neřekli proč.

Pak začali problémy. Mé papíry nikdo neuznával. Říkali, že jsou falešné. Byla jsem mladá, netušila co se děje. Jen jsem se chtěla dostat domů. Vlastně už jsem byla BP. Jen jsem to ještě netušila. Skončila jsem u pořádkové služby. Řekli, že z Heleny být nemůžu, že taková planeta neexistuje.. Nechápala jsem, co to říká.

Odvezli mě na planetu, vlastně nevím, jestli se tomu dá říkat planeta, spíš asteroid. Ne tak daleko od Delty." Byla rozrušená, když o tom vyprávěla. Alonzo viděl, jak se si třesou ruce. Slzy už jí stékaly po tváři.

"Fénix, jmenuje se vznešeně Fénix. My tomu říkali Peklo. Celý asteroid je jedna velká továrna. Nikdo si nevydělává tolik, aby se odtud mohl dostat. Jsou tu celé rodiny. Děti, staří lidé. Je to otroctví. Když se dostanete sem, už jste tu navždy." Odmlčela se. Celá se třásla a schoulila se do sebe.

"Jak jste se odtamtud dostala?" Přerušil ticho Alonzo.

"Hmm, co?" probrala se ze zamyšlení. "Chtěla bych říct, že to byla vzpoura a osvobodili jsme i ostatní. Ale ne." Vzdychla. Uklidnila se a znovu ji v tváři uviděl rozhodný výraz.

"Bylo to mizerné a uteklo nás jen pár. Ukradli jsme nákladní loď. Nikdo z nás ji neuměl řídit. To, že jsme vůbec někam doletěli, byla jen velká náhoda. Loď jsme vyměnili za menší. Ta nákladní měla desetkrát větší hodnotu. Vybírat jsme si nemohli.

Na další planetě mi uletěli. Nebyla to jejich vina. Přiletěla vládní loď a všechno se začalo kontrolovat. Nedivím se jim. Nikdo z nás se nechtěl vrátit zpátky.

Naštěstí jsem narazila na BP. Byl to protivný stařík, ale naučil mě jak žít jako BP. Pak už to šlo z jedné planety na druhou. "

"Proč jste tady na Deltě?" Alonzovi bylo z jejího vyprávění smutno. Ještě nedávno si říkal, že Domovina vše co si lidé mohou přát. Věděl, že jsou v Domovině problémy, ale toto nečekal. Vše o čem dosud věděl, všechny problémy, pochybení, vše považoval za vyjímky, které se prostě stávají.

Zadal do vyhledávání v komunikátoru Helenu. Chtěl se dovědět více. Pak se vrátil k rozhovoru s ženou.

"Chci zjistit, co se stalo s Helenou. Ani po tak dlouhé době nevím, co se tam odehrálo… Jednou jsem tam byla. Všude jen trosky a spáleniště. Na ten pohled nikdy nezapomenu."

Byl už skoro u cíle. Podíval se do komunikátoru, co mu našel o Heleně. Původně zemědělská planeta na okraji Domoviny. Před 46 lety místní obyvatelstvo postihla tragédie - havárie jaderného zdroje. Od té doby je planeta označena jako neobyvatelná. Zprávu o Heleně s ním četla i žena.

"Jaderný zdroj, nic takového na Heleně nebylo. Naši předkové, kteří přistáli na Heleně, chtěli vytvořit svět, který bude respektovat přírodu. Říkali jim taky ekofanatici. Energie ze slunce. Geotermální vytápění. Využívali vše obnovitelné."

"Zkusím zapátrat v archivech," navrhl Alonzo. "Z toho co jste říkala, tak BP mají lodě. Létáte taky mimo Domovinu?"

"Většina BP ne. Lodě, které máme, jsou staré. A zásoby na daleké cesty se neshánějí lehce. Máme problém přežít. Někteří to ale dělají. Když už nás přestane bavit neustálé skrývání, vypravíme se někam daleko. Málokdy se někdo vrátí."

"Vydal se někdo i směrem k Cháronu?"

Žena chvíli přemýšlela a pak zavrtěla hlavou. "Myslím, že se tam pár BP vydalo, ale nevím o nikom, kdo by se odtud vrátil."


Alonzo šel od zastávky ke kongresové budově. Vstoupil do klimatizované prosklené budovy. Uvnitř byla fontána s vodotryskem a okolo ní desítka soch. Šel rovnou k výtahům. Jeho žena vlastnila čtyřicáté patro budovy. Měla zde byt, terasu, parkoviště pro vznášedlo i kanceláře.

"Hej, kam jdete?" zastavil ho vrátný. "Musíte se nahlásit."

"Jdu jen za svou ženou," řekl Alonzo a ukázal mu identifikační čip. Vrátný čip zkontroloval. Přes to, že žádnou nesrovnalost neshledal, ukázal Alonzovi na detekční zařízení.

"Nové nařízení," okomentoval to vrátný suše.

Alonzo se podřídil a prošel detekčním zařízením. Přístroj zapípal a vrátný chvíli zkoumal výsledky. "Musím vás ohlásit," řekl nakonec.

Pozvedl obočí, ale neřekl nic. Posadil se do křesla vedle fontány a čekal. Byl v této budově už několikrát. Byl to svět sám pro sebe. Několik pater zabíraly obchody, zábavní centrum, bylo tu několik bazénů, nemocnice, terasy vrchního patra sloužily jako park.

"Můžete jít," houkl na něj nevrle vrátný. Už o něj ztratil zájem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama