Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- VI - Delta 3

22. června 2012 v 21:57 |  Část První - Domovina

Poslední přednášku školního roku měl za sebou. Když otevřel dveře domu, ovanul ho chladný vzduch prázdného stavení. Přešel do místností, kde měl sbírky z cest. Uvědomil si, že zde nebyl už několik měsíců. Procházel mezi jednotlivými artefakty. U některých musel vzpomínat, aby se mu vybavilo, kde jej získal. U několika si dokonce musel přečíst své poznámky, aby si vzpomněl.

Přemýšlel o tom, že dům je pro něj příliš veliký. Nepořádal večírky a hosta měl málokdy. Sbírku by mohl věnovat škole. Musí se s Nenou domluvit. Stačil by mu byt poblíž univerzity a v době, kdy není škola, si zařídí domov jinde. Nebo přijme místo na jiné planetě. Zapřemýšlel, ale žádná z planet mu nepřipadala jako domov.

Jeho rodná planeta byla Viena. Moc si na ni nepamatoval. Otec z něj chtěl mít obchodníka. Někoho, kdo by pokračoval v rodinné tradici. Jeho starší bratr Marko, nesnášel cestování. Otec měl nejprve radost, že se Alonzovi cestování líbí. Když ale zjistil, že nezdědil talent k obchodování, zanevřel na něj a jeho náklonnost se znovu vrátila k Markovi. Pro všechny bylo vysvobozením Alonzovo stipendium a pobyt ve škole, daleko od rodiny. Vztahy v rodině se urovnaly, až když nakonec Marko převzal firmu. Nyní ji řídil z Vieny jako úspěšný obchodník.


Zkontroloval si zprávy v komunikátoru. Moc jich nebylo. Byla tu oficiální pozvánka na večírek zaslaná Nenou.

Zpráva od bratra. Neosobní rozsáhlý popis obchodování a života na Vieně. Když se prokousal na konec, zjistil, že otec chce, aby přijel. Posledních pár let necestoval. Vždy se udržoval v kondici, ale co byl jen na jedné planetě, šlo to s jeho zdravím z kopce. Alonzo si povzdychl, návštěvu už nemůže dál odkládat.

Pak tu byla zpráva od Johana. Stálo v ní: Mám pro tebe informace, co jsi chtěl. Přijeď ke mně.

Johan měl farmu na Deltě 3. Byla to planeta nedaleko od Delty 2. Stejná sluneční soustava, jen její orbita byla trochu dál od zdejšího slunce. Delta 3 byla odsud vidět jako malý modrozelený kotouček s bílými póly. Tyto póly zaujímaly skoro polovinu plochy planety, jen prostřední rovníková část byla modrozelená. Zato Delta 2 se na Deltě 3 jevila jako žlutomodrý kotouček, kde bílé póly chyběly. Menší a chladnější Delta3 formálně patřila pod svou větší a sušší sestru. Severně a jižně byla země trvale zamrzlá. Ve středním pásu však bylo podnebí mírné a kontinent zalesněný, nebo pokrytý loukami s hojností zvěře. Z Delty 2 zde jezdili lidé na rekreaci. Lovit zvěř, rybařit, nebo severněji užívat si zimních sportů. Tyto dvě planety byly jako město a venkov, jen každé z nich na jiné planetě.


Vystoupil z přepravního modulu. Dýchl na něj svěží vzduch. Za přístavní budovou uviděl začínající les. Letěl s partou nadšených lovců. Ti teď vytahovali své nářadí a zbraně z modulu a hlasitě na sebe pokřikovali.

Johan už na něj čekal. Nasedli do malého přepravního vrtulníku, který se vznesl nad krajinu. Johan ukázal na skupinu výletníků.

"Ti floutkové mě štvou, jen to tu demolují. Sami, bez všeho toho vybavení, by tu nepřežili ani jednu noc." Řekl a odmlčel se.

"Co jsi zjistil?" Alonzo byl nedočkavý. Johan jen kývl na krajinu venku "Až v doma. Něco jsem našel. Ani jsem to nečekal. Nikdy jsem před tím o té oblasti neslyšel."

Stroj se dostal nad les. Sytá zeleň překypovala životem. Statné stromy se vlnily ve větru. Občas byl les přerušen mýtinou, nad kterou byli vidět draví ptáci hledající svou kořist. Jinak to byla jednolitá lesní plocha, která se táhla až k pohoří na obzoru.

"Byl jsi tu už někdy?" Zeptal se Johan a Alonzo jen zavrtěl hlavou.

"Málokdo se tu dostane. Turistický ruch je tu omezený na dvě stovky lidí." Dodal Johan. "Dvě stě na celou planetu?"

"Tak jsme si to odhlasovali. Kdyby se na každém kroku zakopávalo o turisty tak by to už nebylo ono. Užívat si divočiny s tlupou podobných bláznů za zadkem by zrovna nikoho nenadchlo."

Johan pak mlčel až do konce cesty. Alonza krajina uchvátila. Pod sebou uviděl hustý les táhnoucí se z jedné strany od pobřeží až k zasněženým vrcholkům v dáli. Letěli na jih, podél pobřeží. Krajina se změnila a lesy začaly střídat zelené pláně. Sem tam pasoucí se dobytek vystřídal dům, u některého byla zahrada. Občas byl vidět i ovocný sad. Přeletěli mírné pahorky, za kterými se tyčily hory.

Za kopcem stál na útesu Johanův dům. Nebyl moc velký. Na něj navazovala zahrada se sadem. Na jednu stranu se táhly pastviny a na druhé straně začínal les. Ze zahrady se táhla klikatá cestička dolů k pobřeží. Na malou kamenitou pláž útočily zpěněné vlny.

Kromě přístaviště během cesty neviděli žádného člověka. Jednou v dálce zahlédli přepravní vrtulník podobný tomu, ve kterém letěli.


Přivítala je starší žena a několik psů. Bylo to velké vyšlechtěné plemeno. Pobíhali kolem nich. Měli radost z návštěvy. Poskakovali a snažili se vybojovat si trochu přízně. Občas do Alonza nechtěně narazili. Byli velcí a měl co dělat aby náraz ustál.

"Dost, na místo." zavelel Johan. Psi hned poslechli, ale po očku se zvědavě dívali po návštěvě.

"Moji ženu Gertu už znáš." Gerta ho pozdravila. Měla menší statnou postavu, ošlehanou tvář od větru a příjemný úsměv. Vypadala starší, než si ji pamatoval, ale spokojenější. Oči jí zářily.

Když ji viděl naposledy, bylo to na jedné ze společenských akcí, které pořádala univerzita. Greta tehdy měla na sobě šaty podle poslední módy, kůži měla obarvenou a byla o několik kilo lehčí. Její oči však nezářily spokojeností jako teď, kdy měla na sobě jen hnědé jednoduché kalhoty a košili podobné barvy.

"Nechám vás tady, jídlo máte v kuchyni." Usmála se. "Dozrálo ovoce, můžete ochutnat, naše jablka jsou výborná." Odešla směrem do sadu.

Alonzo s Johanem zašli do domu. U krbu si dali víno a chvíli povídali o starých časech. O tom jak to jde na univerzitě a o Johanových úspěších v chovu dobytka. Alonzo se znovu nechtěl naléhat, věděl, že Johan začne mluvit sám.

Dali si i výborné jídlo. Bylo to maso divoké zvěře pečené na bylinkách. Jako zákusek si dali jablka. Nevypadaly moc vzhledně. Byly to malé svraštěné jablíčka, Chuť měly velice osvěžující.

"Mám informace o té tvé planetě. Trochu jsem rozhodil sítě." Řekl Johan po chvíli povídání, když zahodil ohryzek od jablka.

"Z oficiálních zdrojů jsem našel jen to, co jsem měl od tebe. Odletěli tam osadníci. Aniž by věděli, kam letí. A na těch povídačkách asi něco bude."

Alonzo se na něj zvědavě podíval. Nevěřil, že by Johan bral vážně zkazky o kletbě.

"Nemyslím, že je to nějaká kletba." Mávl rukou Johan, když uviděl jeho udivený pohled. "Už několik výprav dobrodruhů se tam vypravilo. Nic o čem by se mluvilo veřejně. Takové výpravy nedopadají dobře moc často. Ale odtud se nevrátil nikdo… Mělo by tam být několik zajímavých soustav. Většinou mířili jinam, než původní osadníci. Je tam několik bližších soustav s planetami s dobrými parametry. Ty se tehdy nepodařilo detekovat." Seděl v křesle a zapálil si dýmku.

"Kvalitní, zdejší bylina. Zkus taky. Trochu jsi měl v jídle. Má povzbudivé účinky. Něco jako káva. Ne jak ten růžový blaf. Nesmím to kouřit před manželkou. Nadává, že to smrdí a určitě to není ani zdravé. Nesmysl." Pořádně si labužnicky potáhl z dýmky. Pak pokračoval.

"Dokonce z i v databázi aliance vlivných je tato oblast vyznačena jako nebezpečná."

To Alonza překvapilo. Věděl, že Johan umí sehnat informace skoro o čemkoli. Ale databáze aliance vlivných? Netušil, že nějaká databáze existuje.

Aliance vlivných byla skupina vlivných lidí, nebo společností, které měli velký vliv v Domovině. Nikdo nevěděl, kdo všechno do této aliance patří. Ani se o ní nemluvilo oficiálně.

"Databáze aliance vlivných? Mají databázi?"

"Ne jen databázi, celou tajnou armádu." Trochu se ošil Johan. "Nic nevíš. Dávej si pozor. Máš ženu v politice. Nejspíš tě taky sledují."

Johan byl vždy trochu paranoidní. Toto se mu zdálo moc. Aliance vlivných, budiž. Ale armáda, která jej sleduje? Určitě ne jeho. Nemá vliv, už ani není se svou ženou.

"Jestli chceš poklidnou výpravu, tak to neber. Ale jestli hledáš dobrodružství, nebezpečí a vytržení z nudy, tak toho se ti tu dostane hodně. Kletbám nevěřím, statistikám ano. Na druhou stranu je to daleko. Mohly jim dojít zásoby, než narazili na obyvatelnou planetu. Mám tu seznam dobrodruhů, co tam letěli. Většina z nich blázni, na které bych si nevsadil, i kdyby letěli jen z jedné strany Domoviny na druhou.

Někteří z nich zas tak velcí blázni nebyli. Jeden z nich byl Caster. Ten co objevil Casterovu soustavu - spousta planet a asteroidů plných nerostných bohatství. Docela na tom zbohatl. Cestování ho neopustilo, byl to samotář. Ale určitě ne diletant jako ostatní."

"Nebo tam našel něco lepšího než Domovinu a už tam zůstal."

Johan se zasmál. "Jsi nenapravitelný romantik." Pak zvážněl a řekl. "Kdybych byl mladší, tak letím taky. A Domovina už není to, co bývalo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama