Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- III - Pozvání na večírek

19. června 2012 v 23:20 |  Část První - Domovina

Jako vždy byla oblečená podle poslední módy. Elegantně bez extrémních módních výstřelků. Vždy si vybírala střízlivou módu. Nenechala si barvit kůži, jak to bylo módní před několika lety. Ani neměla bláznivý účes, který byl moderní v posledních měsících. Snad každá celebrita měla vlasy napůl vyčesané do výšky a na zbytku hlavy vyholené obrazce. Přesto Nena vypadala, jako z posledního módního katalogu.

Pro její příjemné vystupování a křehký vzhled ji mnoho protivníků podceňovalo. Věděl, že je to silná žena a to, co si usmyslí, dostane. Politiku nedělala pro vlastní moc, ani pro peníze. A proto ji obdivoval. Dělala svou práci celým srdcem.

"Moc jsi to tu nezměnil," řekla, když ji zavedl dovnitř. Rozhlížela se kolem, jako by tu byla poprvé v životě. Připadalo mu to podivné, vždyť před pár měsíci sem patřila. Toto místo bylo stejně tak její jak jeho. To ona vybírala většinu vybavení.

Usmála se a otočila se na něj.

"Trochu jsem myslela, že to tu změníš v museum. Naplníš to tu exponáty z vykopávek. Bude to tu plné, jak jim říkáte? Artefakty?" Vzala do ruky knihu. Byla vzácná. Uchovalo se jich jen málo.

"Používaly je i osadníci, kteří přiletěli ze Staré planety." Upozornil na předmět, který držela v ruce. Tedy měli jich jen pár. Ze sentimentu, umělecké, nebo zábavné. Ostatní informace byly v elektronické formě."

Ukázal na místnost kolem. "Chtěl jsem, aby tu zůstala stejná atmosféra, jako když jsi tu byla ty. Líbí se mi, jak jsi to zařídila." Rozhodl se, že ji nepovede dál do pracovny, kterou spojil s její bývalou pracovnou. Vypadala přesně, tak jak popsala, že to tu bude vypadat. Plná artefaktů, vzpomínek na vykopávky.

Nalil jim pití. Sobě ledový čaj z růžového kořene. Růžový kořen byla podzemní část houbovité rostliny. Říkalo se jí růžový čajovník a pěstovala se na mnoha planetách Domoviny. Kořeněnou chuť čaje z této rostliny si oblíbili ne jen Delťané, ale na Deltě 2 se růžového čaje vypilo nejvíce. Měl povzbuzující účinky. Nejprve jej chtěla Domovina zakázat. Říkalo se, že čaj je návykový a při častém pití má špatný vliv na klouby. Nikdy se toto tvrzení neprokázalo. Růžový čaj se stal nedílnou součástí kaváren a restaurací. Nikdo už nevěděl odkud vlastně rostlina pochází.

"Neměl bys toho tolik pít." Poznamenala Nena.

Alonzo jen zvedl obočí. "Kdyby byl růžový čaj nebezpečný, zakážou ho."

Nena vzdychla. "Pamatuješ? Jsem v senátu. Kdyby ho zakázali, přijdou o zisky."

Neně nalil džus z deseti druhů ovoce. A přidal sendviče ze zásobárny.


"Jak se máš?" Zeptal se jí. Byla to trochu stupidní otázka. Média milovala její trochu nestandardní pojetí politiky. Politici se obvykle ukazovali se slavnými lidmi, na významných akcích Delty. Nena více cestovala. Akce, kterých se účastnila, byly většinou na planetách, které patřily jejímu senátorskému obvodu. I tak se její tvář objevovala i tady na Deltě. Její hlas mu zněl v uších, když šel jen po ulici.

"Spousta práce, však víš." Říkala to s úsměvem. Práce pro ni byla potěšením. Usadila se na pohovku a upřeně se na něj podívala. Přikývl. Čekal, až řekne, proč přišla.

Upila ze skleničky.

"Matka pořádá večírek." Řekla pomalu.

Alonzo jen zdvihl obočí. Čekal až Nena bude pokračovat. Její matka, která vlastnila společnost na výrobu kosmických lodí by jej pozvala sama, kdyby chtěla, aby byl na večírku.

"I já chci, abys tam byl. Spolupracuje teď s 1P054."

"Se Šutrem? Ještě si nezvolili jméno?"

1P054 byla planeta kterou s Nenou navštívil před volbami. Nedávno se tato planeta připojila k Domovině. Na této kamenité suché a studené planetě, na které rostlo jen velice málo rostlin, našli nečekaně technologicky vyspělou civilizaci. Ale také se na ni našel lék na některé nemoci, na které lékaři Domoviny marně léčbu hledali. Jednou z těchto nemocí trpěla i Nena. Než se dostali na planetu, nezbývalo Neně mnoho času. Možná i proto chtěla něco změnit a její volební kampaň byla účinná. Dávala do ní veškeré zbytky svých sil. Nyní díky léku byl její zdravotní stav výborný.

Soužití obyvatelů této planety se po létech izolace hodně změnilo. Vypěstovali si zvláštní sociální vazby. Jejich stylu života mnoho lidí v Domovině nerozumělo. Souviselo to i s organismem se kterým žili v symbióze. Z něj také pocházela unikátní léčebná metoda, která pomohla i Neně. Podle výrazné modré barvy jej v Domovině začali nazývat modrým lékem.

Obyvatelé Šutru byli nedůvěřiví k ostatním a jednání s představiteli planety bylo vždy složité. Nena jako senátorka za oblast, ve které je jejich planeta, pomáhala s jejich začleňováním do Domoviny.

"Ne ještě ne, myslím, že se jim 1P054 líbí. Slyšela jsem, jak ji v senátu také říkají Šutr." Usmála se. "Je to nejen má prosba. I oni tě tam rádi uvidí."

"Nejspíš jim Šutr zůstane." Zhluboka se nadechl. "Rád je zase uvidím. Nějaké povinnosti?"

Strávil s Nenou na Šutru nějakou dobu a byl jeden z mála, komu její obyvatelé důvěřovali. Obdivoval jejich společnost, to co vybudovali. Byl to tak trochu zázrak, že se dokázali udržet na takové úrovni po tolika letech izolace. A na planetě, kterou by většina lidí nazvala zcela neúrodnou.

"Ne stačí tvá přítomnost. Beru to jako ano. Budou se cítit lépe, když tam bude někdo, koho znají."

Vstala a přešla ke dveřím. Tam se ještě otočila.

"A nezapomeň společenský oděv."


Když osaměl, zavzpomínal na cestu na tuto docela záhadnou planetu. Nebyla to nebezpečná, nebo daleká cesta. I tak našli něco úžasného. Co by mohli najít, kdyby se vydali dál? Většina planet, které prozkoumával při jeho prvních výpravách, již byla v Domovině. Nebo na jejím okraji. Domovina se pomalu rozrůstala. Přesto centrum Domoviny, oblast planet s nejvyspělejší civilizací zůstávalo stejné. I když, dá se civilizace posuzovat podle technologie, kterou používá? Čím víc přemýšlel o tom, co může být za hranicí Domoviny, tím víc ho to lákalo.

Dnes už byly lepší kosmické lodě. Mohli by vyrazit z planety na hranici Domoviny. Což by jim ušetřilo hodně nákladů. Ale kde vzít peníze? Archeologické výpravy a zvlášť výpravy za hranice Domoviny nebyly v módě. Hlavně ne u sponzorů. Snažil se tu bláznivou myšlenku dostat z hlavy.

Nemohl však zapomenout na zrzavou studentku. Její dotěrné otázky nebyly hloupé a musel nad nimi přemýšlet. I kdyby nenašli na planetách ve směru k Charónu stopu ke Staré planetě, mohli by najít pozůstatky velice starých civilizací. Možná, že některé z civilizací budou i prosperovat. Jako na Šutru.

Usmál se sám sobě. Ještě na přednášce si říkal, že jediné co se dá na vykopávkách nalézt, jsou rozpadlé stavby původních osadníků a primitivní skupiny rolníků nebo pastevců, kterými se stali potomci těchto osadníků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama