Sci-fi povídky, fantazie a zamyšlení.

DomůPovídkyŠutrCestaVyhnáníZa hranice Domoviny I

Vítejte na mém blogu. Budu ráda, když se začtete do povídek, nebo příběhů na pokračování.

Vzhledem k rodinné situaci se zde chvíli budu vyskytovat trochu méně.

- IX - VEČÍREK

26. června 2012 v 22:18 |  Část První - Domovina

Přivítala ho v lehkých dlouhých šatech. Vypadala bezchybně jako vždy. Přijímací místnost byla laděna do šedivé a starorůžové barvy. Jedna stěna byla prosklená, za sklem pokračovala terasa, na druhé stěně byla malba. Vypadalo to na originál a jak znal Nenu, originál to určitě byl.

Byly zde pohodlná křesla a konferenční stolky. Měkký koberec navozoval útulnost. Nikde neviděl počítač, komunikátor ani jinou obrazovku. Byly skryté za stěnou. Žádná technika nerušila atmosféru místa. Byla tu cítit Nenina ruka. Dovedla místa zútulnit jednoduchým nenápadným stylem. Tak jako byla ona. Přímá, nenápadná a přece působivá.

"Ráda tě vidím. Jaký byl výlet?" vytrhla Alonza z úvah. Stiskla tlačítko na stolku.

"Přines nám růžový čaj a džus Marylin." Pak se obrátila se k Alonzovi.

"Co ta kontrola?" zeptal se Alonzo. Nedivil se, že ví o jeho výletu na Deltu 3. Univerzita byla jako malé město, vše se ihned rozkřiklo.

Nena vzdychla. "Jsou tu ve městě potíže. Několik lidí se minulý týden vloupalo do vedlejší budovy. Pořádková služba se to snaží zlehčovat, že to bylo jen několik výrostků, ale nevím. Přemohli vrátné a udělali tam pěknou spoušť jen za pár hodin, muselo jich být dost."

"Ve zprávách jsem si ničeho nevšiml. Byl někdo zraněný?" Zamračil se Alonzo.

"Myslím, že to ve zprávách nebylo a to se mi nelíbí ještě víc, než to, že se tam někdo vloupal. Někdo se to snaží ututlat." Nena si stoupla k oknu a zadívala se na vedlejší budovu.

"Co je tam? Vedle v té vyloupené budově?"

"Firmy, několik skladů. Nejsou velké. Jídlo, léky, elektronika. Víc jsme se o tom nedověděli."

Marylin vešla s občerstvením. Byla to starší žena s dobráckou tváří. Trochu mu připomněla ženu ve vagonu. Nena odstoupila od okna a usmála se.

"Myslíš, že to byli BP?" zeptal se Alonzo, když Marylin odešla.

Podívala se na něj překvapeně.

"Začalo se o nich hodně mluvit. Ale ne veřejně. Dostala jsem se k dokumentům o jejich počtu. Jen za minulý rok jich zaznamenali skoro dvě stovky."

"A to na většinu nepřijdou." Dodal Alonzo.

Nena jen přikývla.

"Co se s nimi stane, když je chytí?"

"Oficiálně by si je měly rovnoměrně převzít planety Domoviny. Ale nevěřím tomu." Potom se podívala na Alonza. "Jak tě napadli BP?"

Alonzo ji vyprávěl o setkání ve vagonu. "Ani nevím jak se jmenovala. O Fénixu jsem nikdy neslyšel."

"Já ano," ozvala se zamračeně Nena. "Byla to jen poznámka od někoho ze senátu. Zaslechla jsem ji mimochodem, teď mi už dává smysl."

"Co to bylo za poznámku?"

Nena se zamračila ještě víc. "Nevím koho se to týkalo. Něco jako, že když tak bude takto pokračovat, tak skončí na Fénixu."

"Mohla by ses dovědět víc o Heleně?"


Slíbila, že se pokusí něco zjistit a pak změnila téma hovoru.

"Předpokládám, že jsi přijel na večírek. Víš, že mi stačí, abys byl jen u jednání s lidmi ze Šutru. Nehodlám tě tam zdržovat. Ale nemusíš tam chodit."

Alonzo upil čaje a pohodlně se usadil.

"Vlastně, myslím, že bych se zdržel déle." Řekl.

Obrátila se na něj zvídavě. Pak jí zasvitlo v očích pochopením. "Kvůli matce? Neber její bláznivé nápady vážně. Ani ona nepředpokládá…"

"Slyšel jsem, že Axtons vyrobil novou loď." Přerušil ji Alonzo. Posadil se do křesla a vyčkával. Podívala se na něj a zvedla obočí.

"Chceš zase cestovat?" zeptala se. "Co vím, tak agentura už s archeologickými výpravami skončila. Nevím o nikom, kdo by je nahradil."

"Mám nabídku na vedení soukromé výpravy," řekl váhavě. "A raději bych to bral s pořádným vybavením, než s nějakým starým krámem. A parametry nové lodi jsou dobré. Mohla by to být propagační výprava. Chci vlastně tvé matce nabídnout, že by výpravu sponzorovala - částečně."

Marylin vešla s pohoštěním a položila ho na stůl.

"Tak to musí být někam dál, jinak by ti staré krámy nevadily," odtušila Nena.

"Chtěla, ať něco vymyslím na propagaci, tak jen dělám, co můžu."

"Jde ti o výpravu a ne o propagaci nové lodi." Popíchla ho.

"Jedno nevylučuje druhé." Zazubil se.

"Dobrá vyřídím tvůj návrh matce." Pokrčila rameny Nena.

"A kam to vlastně bude?"

"Kousek z Domoviny, směr Charón."

Nena se zamračila. "Tam? Nikdy jsem neslyšela o nějakých výpravách na tu stranu."

"No právě." Usmál se spokojeně Alonzo. Byl rád, že Nena neví o kletbě. I když je to nesmysl mohla by si dělat starosti.

"No co, uvidím, co se dá dělat." Napila se džusu a s požitkem se opřela do křesla. "Na večírku si promluv s matkou. Je na svůj výtvor pyšná. Mluví o tom jako o zázraku. Nejmodernější, nejrychlejší a nejbezpečnější kosmická loď v celé Domovině." Říkala to s trochou ironie, ale Alonzo věděl, že její matka svá slova myslí vážně a Nena to ví také. Teď však zapochyboval, že bude chtít investovat do tak pochybné výpravy, na jakou se chystá.

Znovu vešla Marylin.

"Máte návštěvu." Řekla a pustila do místnosti muže. Měl na sobě oblek z lehké látky. Alonzo ho na první pohled nepoznal.

"Jsem rád, že vidím další známou tvář." Řekl radostně Roman. Alonzo ho poznal, až promluvil. Když se s ním setkal na Šutru, vypadal starší, strhaný, bez jiskry v očích. Teď jak by omládl, energie z něj jen sršela. Roman ze Šutru nepocházel. Jeho loď měla poruchu blízko slunečního systému, kterého součástí byl Šutr. Žil tam několik měsíců, než přiletěli Nena s Alonzem. Na Šutr létávali obchodní lodi velice zřídka a obyvatelé planety vlastní lodě neměli. Roman se tak po ztroskotání stal nedobrovolným obyvatelem Šutru.

"Myslel jsem, že jsi z Delty odletěl." Zeptal se Alozno, když se s Romanem pozdravil.

"Vrátil jsem se na Šutr. Teď jsem něco jako diplomat. Trochu pokrok od obchodníčka." Řekl jednoduše. V jeho hlase byla slyšet radost a spokojenost.

"Šutr už není temný a studený?"

Roman se zasmál. "Je pořád stejný, ale já jsem jiný." Prohlásil a pak se otočil na Nenu.

"Připravena na večírek?"


Vyšli z bytu. Venku čekal zbytek delegace z 1P054, ze Šutru.

"On jedná za Šutr?" zeptal se Neny, když se ostatní vzdálili.

"Ví o Domovině víc, než ostatní jeho obyvatelé. V senátu byl opravdu dobrý. Prosadili vše, co požadovali."

"Vše?" Nebylo moc obvyklé, že by okrajová planeta Domoviny získala vliv v senátu.

"Vypadá to, že se nám tu zrodila jedna z vůdčích planet. Modrý lék funguje. Čím je člověk bohatší tím víc se bojí nemocí a smrti."

"Co na to aliance vlivných?" Alonzo si při této otázce vzpomněl na Johanovo varování, že je sledován.

"Jsou naštvaní, ale nechtějí přijít o přístup k modrému léku."

"Nenechají si to líbit." Zavrtěl hlavou Alonzo.

"Jo to si taky myslím." Vzdychla Nena. "Mám z toho špatný pocit. Jako by to nic neznamenalo, že jsem vyhrála volby a jsem senátorka. Nic nemůžu změnit. Aliance si vždy prosadí své. "

"Ví to?" Pohodil hlavou ke skupině z Šutru.

"Právě, že jo, bojím se, že udělají něco, co popudí alianci."

"Proto jsou taky na večírku?" Alonzovi to došlo. Půlka politiky se dělá mimo senát. Na společenských akcích se uzavíraly dohody.

"Jen netuším, jak to chtějí udělat. Má to něco společného s mou matkou. Mám pocit, že toho vím pořád míň."

Alonzo se zastavil. Měl za to, že Nena tuší o čem budou jednat.

"Mají modrý lék. Mají nejvyspělejší techniku v Domovině." Poznamenal.

"A nikdo o tom neví." Dodala Nena. V Domovině o jejich technické vyspělosti věděli jen on a Nena, zbytek Domoviny považoval Šutr za primitivní planetu jako spoustu dalších okrajových planet, jejichž jediným bohatstvím byl lék nalezený na této planetě.

"Jen nemají lodě." Zamračil se Alonzo.


Večírek se konal na terasách, které byly osvětleny měkkým světlem. Na stolech byly nejrůznější lahůdky z Delty i různých koutů Domoviny. Alonzo držel v jedné ruce sklenici s vínem a v druhé talíř s kousky medu z Atlantidy. Atlantida se původně jmenovala Omega, obyvatelé se rozhodli o přejmenování planety a zvolili Atlantis. Většina lidí z ostatních planet to považovali za zbytečné a snobské, ale Atlantiďané na jméno své planety nedali dopustit.

Atlantidský med se od obyčejného včelího lišil svou hustotou a také chutí. Nebyl tak sladký, zato v jeho chuti se objevovaly aromatické látky, které mu dávali kořeněnou chuť. Jeho chuť se měnila s ročním obdobím, kdy byl získáván.

Všiml si, že je zde víc významných lidí, než bývalo na večírcích v jejich domě. Dokonce i slavná televizní komentátorka Olana. Přišla ve střízlivém černobílém oblečení, v jakém ji obvykle mohli sledovat lidé v médiích. Neměl ji moc rád. Měl pocit, že se její střízlivé oblečení nehodí k afektovaným gestům. Ustoupil trochu do pozadí, aby si jej nevšimla. Potkal ji jen jednou na večírku, snažila se ho tehdy vtáhnout do diskuse o větším propojení s vzdálenějšími světy Domoviny. Čím více se z rozhovoru snažil stáhnout, tím rozmáchlejší byly její gesta.

"Zdravím" uslyšel za sebou. Ohlédl se a zjistil, že je to Aleš.

"Taky vám ta velká společnost nedělá dobře?" Ukázal na skupinky lidí na terase. A než Alonzo mohl odpovědět, zeptal se: "Jak jste se rozhodl?"

"Potřebuji vědět víc. Kdo by sponzoroval výpravu, kdo na ní bude. Musí se připravit zásoby, vypracovat trasa…" Řekl Alonzo a podíval se mu do očí.

"Já se Soňou a…" pokrčil rameny "vy. Máme příslib dvou techniků."

"Trochu malá výprava," konstatoval Alonzo, na otázku, zda se zúčastní, neodpověděl.

"Vidíte toho menšího chlapíka v modrém obleku?" ukázal Aleš do davu. "To je můj strýc, má přepravní společnost. Veškeré zásoby budeme mít od něj zdarma. Na tři roky. A k tomu loď. Pegase třetí generace. Stačí jen sehnat peníze pro výzkumné vybavení a na váš plat… A proto jsem tady."

"Je otázkou, jestli byste mě zaplatili, a zda s vámi vůbec poletím." Řekl pomalu Alonzo. Už byl rozhodnutý, ale nechtěl to Alešovi zase tolik ulehčit.

Ten se jen šibalsky usmál, "myslím, že poletíte, proto jste tady zase vy. Zjistili jsme se něco o vás. Nikdy jste se takovýchto společenských akcí moc neúčastnil. V poslední době vůbec."

Alonzo jen překvapením polkl, ale pak se usmál. Líbila se mu jeho odvaha. Měl v sobě bojovnost, které si Alonzo dříve nevšiml.

"Dobrá poletím, ale ne v té vaší bárce." Přiznal se Alonzo. "Chci něco lepšího…. To zase nech na mě."

Uvědomil si, že dosud váhal. Teď se ukazatele vah přehouply k možnosti archeologické výpravy. Už se mu to nezdálo tak vzdálené a nereálné, i když se podmínky v podstatě nezměnily. Zaplavila ho vlna vzrušení a radostného očekávání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AURIL AURIL | Web | 4. října 2013 v 20:11 | Reagovat

Mám takové neblahé tušení, že tu chybí jedna kapitola... ?

2 domovina domovina | Web | 4. října 2013 v 22:01 | Reagovat

[1]: Díky, byl přiřazená do špatné rubriky. Už by tam měla být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama